Stefan Garcia seděl u svého panelu ve strojovně a prováděl simulaci nastartování warp pohonu. Všechny systémy odpověděly bez problémů, počítač měl celý proces pod kontrolou. Garcia vstal a šel zkontrolovat stav kondenzátoru.

Labina Jakowa právě dokončila kontrolu připravenosti raketových motorů a procházela kolem kondenzátoru warpu.

„Všechno v pořádku, paní kolegyně?“ zeptal se Garcia.

„Ano, šéfe, hlavní motor je připraven, ještě půjdu zkontrolovat manévrovací trysky.“

„A gravitační pohon?“

„Zatím vše v mezích parametrů. Nemůžu se dočkat, až to vyzkoušíme.“

Garcia se obrátil zpět k ovládacímu panelu nabíjení kondenzátoru a prováděl měření, Jakowa prošla kolem a zamířila příčnou chodbou na pravobok. Poslední předletová kontrola a vše se zdá v pořádku, pomyslela si. Dokud se to ale nevyzkouší v praxi, nikdo nemůže vědět jistě, jestli něco nevypadne. Potom by měla dost co na práci. Musí si ještě jít zkontrolovat skafandr pro práci ve volném prostoru.

 

* * *

 

Norman Klang seděl ve společenské místnosti s Frankem Potterem a hráli šachy. Potter měl zřejmou převahu, Klangových figurek hrozivě ubývalo.

„Nějak vám to nejde, kolego,“ řekl Potter.

„Vypadl jsem z kondice. Musel jsem se teď dost věnovat exobiologickým studiím, všechny ty rostliny z různých planet mi z hlavy vyhnaly normální myšlenky, šachy jsem už nehrál dva roky.“

„Musíte být nad věcí, kolego. Uznávám, že moje nerosty jsou téměř všude stejné. Přesto jsem i já dost v poslední době studoval. A vidíte: žádný problém.“

Potter domluvil a dal Klangovi mat. Ten se jen ohlížel a kroutil hlavou. Asi se opravdu bude muset věnovat společenským zálibám, sedění nad počítačem a knihami si už užil dost. Nabídl Potterovi odvetu a ten s radostí souhlasil.

 

* * *

 

V kuchyni voněl připravovaný oběd, Steven Walker kontroloval automatické ohřívače a hvízdal si veselou melodii. V takové kuchyni je radost vařit, pomyslel si. A ani nebude potřeba budovat nějaké tábornické zařízení na cílové planetě, všichni se budou moci stravovat na lodi, měla by to být pohoda.

Ozvalo se zaklepání a do kuchyně vstoupila kapitán Dittmannová.

„Pane Walkere, chci vám poděkovat za služby, které jste nám věnoval před našim příchodem. Moje kajuta byla připravena opravdu vzorně.“

„To je samozřejmé, kapitáne, jak se vám líbí obrázky?“

„Pěkné. Dobře jste vystihl můj vkus. Mám ráda lidi s fantazií a iniciativou, dobrý stevard na lodi je polovina úspěchu. Co vaříte?“

„Budeme mít bohatou zeleninovou polévku a přírodní řízky s bramborem. Nevíte, jestli je někdo na palubě vegetarián? Rád bych mu vyšel vstříc, pokud to bude možné.“

„O tom nic nevím, pane Walkere. Můžete sledovat reakci na dnešní oběd, třeba se někdo odhalí.“

Dittmannová se usmála a odkráčela z místnosti. Pozdravila oba vědce nad šachovou partií a vydala se k výtahu. Ještě musí navštívit sklad. Vystoupila z výtahu na osmé palubě a vešla do kanceláře zásobování. Mladá dívka Kim Sik seděla v kimonu u počítače, na uších sluchátka a trhala sebou do rytmu nějaké divoké hudby.

„Dobrý den, slečno Sik,“ zvolala silným hlasem Dittmannová.

Dívka vyskočila, strhla si sluchátka z hlavy a vyděšeně se na kapitána dívala.

„Nějaký problém, kapitáne?“

„Ne, nic se neděje, uklidněte se, jen provádím inspekci lodi. Chtěla jsem se zeptat, jestli máme na palubě vše, co jsme chtěli.“

„Všechny zásoby podle harmonogramu jsou naloženy, jenom nám chybí zásilka sojového masa pro kuchyni. Slíbili, že to dodají během dnešního dne. Potom už budeme moci vyrazit, třeba ke všem čertům.“

„Ty čerty bych si raději odpustila.“

„Promiňte, kapitáne, já to tak nemyslela.“

„Ale kdeže, neomlouvejte se. Jenom jsem tak nahlas zauvažovala, co nás asi čeká. Takže zásoby téměř naloženy, podpora života běží bez problémů, jak vidím, nebudu vás dále rušit. Nashledanou.“

Sik si sedla k počítači, nasadila si sluchátka a projela ještě jednou pro jistotu kompletní diagnostiku větracího systému. Všechno se zdálo v pořádku, přesto vstala, zavřela kancelář a vydala se nahoru na 2. palubu, aby vše prověřila na místě.

 

* * *

 

William Harris byl v laboratoři a porovnával hvězdné mapy s výsečí meziprostoru, kde byla červí díra pro jejich cílovou hvězdu. Tohle byla normálně práce pro prvního důstojníka, ale Harris si řekl, že jeho soukromá kontrola nemůže nic pokazit. Cílová hvězda byla stejného typu jako Slunce, dala se očekávat planetární soustava. V dálkovém měření se nic takového neprokázalo, žádná gigantická planeta v okolí nebude.

Do laboratoře vešla Tereza Richi a postavila se vedle Harrise.

„Přejete si, kolegyně.“

„Přišla jsem se zeptat, jaké planety můžeme očekávat. Myslíte že najdeme rozumné obyvatele?“

„Je to možné. Očekávám podobnou planetární soustavu, jako má naše Slunce. Ale z dálkového studia hvězd vám opravdu nemůžu odpovědět na otázku, jestli jsou tam rozumní obyvatelé. Našly se už stopy po různých civilizacích a většinou to byly stopy z minulosti. Opravdová cizí civilizace, to by byl významný objev. Třeba by vám to pomohlo ve vaší kariéře, nemyslíte?“

„O kariéru mi ani tak nejde. Spíš by mě zajímalo, jací budou. Jestli budou podobní nám, nebo to budou nějaké úplně cizokrajné bytosti.“

„Vidím, že jste o úspěchu naší výpravy přesvědčená. Třeba opravdu budeme mít štěstí, kdo ví…“