Hostů OnLine:
Členů OnLine:
Registrovaných členů:
Právě přihlášení:
Takové normální putování dnem
Normálně mám takové to obecné štěstí v životě, milující rodinu, skvělýho přítele, pár věrných přátel, školu snů a tunu domácích mazlíčků, co se aspoň tváří, že mě mají rádi (hlavně, když dostanou najíst).
V podstatě není moc věcí, kvůli kterým bych měla být smutná, naštvaná, roztržitá... a já nevím, co ještě.
A jak si to tak říkám, moje uvědomění asi toho pána, co čůrá z mráčku krapet naštvalo, nebo nevím, jestli jsem udělala něco špatně, každopádně najednou z mýho pohádkovýho chodu života je cosi, co mě akorát dohání k šílenství, a já nevím, jestli se smát nebo brečet.


Nevím.

Byl čtvrtek, krásné ráno. Ten, kdo si vymyslel, že když vstanete pravou nohou, a budete mít skvělý den, byl vůl. Absolutní vůl. Musela bych na své posteli předvést nějakej street-dance, a až pak by se mi podařilo nohy adekvátně otočit tak, abych vstala pravou nohou. NE! Mám takovou tu postel, kde můžeš vstát jedině levou (pravou byste vstávali leda tak do zdi)
Tak tedy v tramvaji cestou do školy, do které jsem mimochodem už jela pozdě, jsem přemýšlela o odpoledni, které jsem měla strávit s kamarádkou, kterou jsem již dlouhou dobu neviděla, nechala si ode mě nakreslit sebe a její sestru k narozeninám. Nechtěla bych být egoistka, ale docela se mi to povedlo, no... kdo jiný vás pochválí líp než vy sami? Jenže v tu chvíli mi tak nějak došlo, že nekončím školu v 15:25, jak jsem si mylně vsugerovala do hlavy, ale v 15:45 a že to za těch 15 minut fakt na ten Anděl nestihnu, hledám mobil. Mobil nikde. Aha. Začínám bejt krapet nervní.
"Tak prostě odejdu ze školy dřív," šeptala jsem si. Naštěstí tenhle příběh má svůj hezký konec (to jsem ještě nevěděla, že to není můj jediný zádrhel za den). Přistoupila oné zmíněné panímáma, vyslechla můj problém, předala zprávu s novým časem srazu a zase vystoupila. Náhoda je občas krásná věc.

Když jsem dorazila do školy, všechno bylo v pořádku, myslela jsem si, jak bude krásný den, bylo relativně hezké počasí, měla jsem vidět kamarádku, která mi v dětství byla dost blízká.Těšila jsem se na všechno, co mě mělo čekat. Jak jsem tak přemýšlela a byla duchem pryč o nepodstatných hodinách chemie, něco mi spadlo do oka, začala jsem se nevinně "šťourat" v oku. Z toho nevinnýho se spustil pláč na jedno oko a moje propracovaně namalované oko se rázem stalo červenou opuchlinou. Dobře, fajn, že pojedu přes půlku Prahy, jako zmlácená jsem ještě brala normálně.

Do téhle chvíle je to ještě normální den, přeci jen každý den není růžový, a ví to každý. Nadešla hodina H a sraz s mou blízkou byl tu, strávily jsme příjemné hodiny a když nadešel čas odchodu, rozhodla jsem se ještě jet na Háje, kde je můj milovaný obchod se všema možnýma i nemožnýma serepetičkama ohledně barvení vlasů, a protože jsem posedlá dobrovolným ničením svých vlasů, rozhodla jsem se vydat napříč dlouhé, ale učelné cestě. Při mém štěstí se spustil slejvák jako prase. V prvních dvou minutách už jsem vypadala jako slepice. Zmoklá. Přišlo mi, že jsem ale jediná mokrá, lidi byli natolik inteligentní, že měli všichni deštníky. Utíkat deštěm na bus podél silnice asi není nejlepší nápad.
Naivně jsem si myslela, že takový to, když vás auto ocáká od hlavy až k patě, se děje jen ve filmech. Víc mokrá už jsem být nemohla, i přesto jsem jela na Háje.

Jedu v autobuse 17:41.
Pozdě mi došlo, že zavírají v 6.

Přemýšlím, jestli to stihnu - 17:46
Proč na mě ty lidi tak blbě koukají? - 17:50
Venku je čím dál tím hůř - 17:52
Pán zla se vrátil - 17:56
Háje - 17:59

Běžím. Běžím deštěm. Zem je poněkud kluzká.

Ležím na zemi v dešti.
Běžím.
Řekla bych, že jsem zhubla tak 5 kilo, jak jsem běžela.
Jsem u krámku - 18:03 - Zavřeno.
Snažila jsem se to brát z té pozitivní stránky, zaběhala jsem si.

Když opomenu, že jsem domů jela asi třema busama, protože si nepamatuju, jaké jsou změny v dpp, dojela jsem až na Budějovickou zmožena únavou a hladem. Nenapadlo mě nic lepšího než si objednat jídlo ve fastfoodu a být zase naštvaná, že moje nedobrovolné běhání přišlo vniveč. Faaaajn.

Doma jsem okamžitě usnula, kategoricky jsem tenhle den uzavřela jako den blbec a věřila jsem lepším zítřkům...
Naneštěstí další den nebyl o nic lepší, dalo by se i říct, že byl o 254545% horší, ale o tom až později a v rubrikách horory aj.
Léta Páně 2012, dne 7.10. věnováno autorem Neplavčice
Share
  
8.10.2012 | 17:53    bear

Typicky ženské vyprávění, se spoustou detailů, z velké části zbytečnýcgh a rozptylujících, které jsem sice přečetl se zájmem, ale nakonec i se zklamáním. Jako logický celek a navíc povídka by to mělo na konci gradovat - a ono se to - kurňa - rozplizlo. To je tím rozváděním do šířky a to ještě musím uznat, že se ti až skoro do závěru povedlo sledovat osu vyprávění - že ses v těch detailech neutopila a taky , že vládneš celkem dobře jazykem (myslím ovšem češtinu - neolizuj se). Neuvádím chybičky, o nichž píšou ostatní. Resumé: zahustit děj, detaily omezit na ty, které vymezují děj a jednající osoby, nebo ty, na něž bude nutno se dovolat v dalším textu. Rozhodně iš, ale čti po sobě několikrát a přeceď to ne-mi-lo-srd-ně... ;-)
7.10.2012 | 22:29    j@newe

ja jen k obsahu: myslela jsem, ze se ti stalo neco horsiho... a ono jen trochu vody :D
7.10.2012 | 21:59    Neplavčice

Díky, vážím si vašich rad a vynasnažím se, snad mě brzo múza osloví a nebude to jen deníčkovské tlachání :)
7.10.2012 | 20:00    livebet

jak vidím z tvýho profilu, tak za čtrnáct dní ti bude osmnáct (kde jsou ty časy::-(
z toho pohledu máš hodně před sebou a ze stejnýho pohledu to tvý psaní není špatný. Tak prosímtě dej na rady jaký ti dávájí Pavel, Tessa či Sendy...
Taky si myslím, že to v sobě máš.
7.10.2012 | 19:52    Pavel

...k mým předřečnicím, jež kážou pravdu, připojím něco i já.
Číslovky, nota bene takový hafo číslovek, jsou textu na obtíž. V psaný podobě se číslovka vypisuje slovem. Pravdou je, že ve střední části 17.41 až 17.59 mají opodstatnění. Pak je ale dobrý je dát na začátek řádku.
17.41 - text
17.46 - text
Jinak mě dost zarazila kombinace spisovný a nespisovný češtiny. Buď se musíš rozhodnout pro jednu, nebo pro druhou. Kombinace obou v jedný větě přímo tluče do očí.
Pokud s "nespisovnou" češtinou nemáš v úmyslu moc pracovat (a většina autorů ji nechce přehnaně používat) tak je zvykový "právo" užívat nespisovnou volně v přímý řeči. Ta se ale v textu neobjevuje.
Jak pravily dámy, máš to v sobě, tak vesele piš a zkoušej...
:)
7.10.2012 | 19:07    Tessa

Popusť uzdu fantazii.
...a nasaď roubík rozvleklým souvětím. Popisovat své trampoty jest lépe větami krátkými, aby měl čtenář mezi nimi dosti času zasmát se cizímu neštěstí.
K té fantazii - pokud opravdu nepíšeš dokumentární záznam do deníku, fabuluj, přeháněj, a hlavně zkus zakončit povídání nějakou pointou. Uzavřít den usnutím a konstatovaním , že to byl den blbec, je trochu fádní.
Jak říká Sendy - potenciál máš, teď už jen zbývá vypsat se...
7.10.2012 | 17:22    Neplavčice

Děkuji, polepším se :))
7.10.2012 | 14:49    Sendy

Zápis z deníčku? Proč ne, i ten může čtenáři něco dát. Tenhle má ovšem nějakou vypovídací hodnotu jen pro tebe, odpusť.
Ještě možná, kdybys své patálie podala jako pasáž od Jedu v autobuse 17:41 po ...zaběhala jsem si. Čtenář by si sice na konci řekl: "Smůla, a co jako?" ale nenudil by se.
Ale abych jenom nehaněla, ty se vyjadřuješ poměrně obratně, takže v tobě určitý potenciál vidím. Jen to asi chce lepší volbu témat. Popusť uzdu fantazii. ;-)