Hostů OnLine:
Členů OnLine:
Registrovaných členů:
Právě přihlášení:
Nemám ráda reklamy
Takový výkřik do tmy.

Reklamy. Útočí na nás všude, z bilboardů ve městech, na vesnických  cestách i na dálnicích. Lezou bezostyšně do našich domovů, počínaje poštovní schránkou, přes denní tisk, časopisy,  vysílání v rádiu a  televizí konče. Nezvané hosty můžete vyhodit, nebo je vůbec nevpustit, ale reklamě neuniknete. Už dávno neplatí „můj dům, můj hrad“. Jsou horší než štěnice, od těch vám pomůže deratizér. Od reklam?  Vyhodit rádio i televizi, zrušit předplatné tisku, zaházet okna hnojem a nevycházet? To poslední dost dobře nejde.
 
S poštovní schránkou je to jednoduché: Ač mám na schránce „Nevhazujte reklamy“, je mi to houby platné. Oni vhazují a já automaticky vyhazuji. Že se mezi stohy vyhozených reklam, sem tam, připlete nějaký dopis je můj problém. Naštěstí dopisy úřední jsou většinou posílány doporučeně. Tak se snad o případné exekuci, nebo zprávy z Katastrálního úřadu, že mi někdo prodal barák bez mého vědomí, snad dozvím včas.
 
Jistě, mě nikdo nenutí dívat se na televizi, ale kdo z nás ji nezapne? Je pár zásadových a charakterních jedinců, kteří se obejdou, ale já bohužel mezi ně nepatřím. Já prostě musím vidět zprávy, baví mě dívat se na dokumenty a občas  na film, který jsem sice už viděla, ale je to tak dávno, že si to už moc nepamatuji. Vzácně dávají premiéru, na kterou jsem chtěla jít do kina a nešla. Také období chřipek a zlomených nohou mi poněkud zkrátí čas, nedobrovolně strávený v pelechu. Číst se pořád nedá.
 
Tak se dívám a zuřím. Ovladač držím pevně v ruce, připravena reklamu okamžitě přepnout. Ale ouha. Přepínám stanice a reklamy jsou všude. Nevím, jestli se postihují kartelové dohody týkající se reklam. Asi ne. Mám pocit, hraničící s jistotou, že jsou stanice domluveny na stejný čas. Přepínám, přepínám a pak to vzdám. Došla mi pára, bolí mě ukazováček od tlačítka.
 
A tak vidím rozevláté, husté, vlnité, ve Photoshopu nablýskané vlasy, jaké budete zaručeně mít, když použijete šampón značky X. Modelka hází vlnami, statný mladík na ni obdivně zírá, a já jsem vzteky bez sebe: „Ty Náno, tobě na tyhle vlasy stačí mýdlo s Jelenem a trochu octa.“ Vím, o čem mluvím, majíc vlasy po mém skoro plešatém tatínkovi. Na mé vlasy ještě šampon nevymysleli, tak co mě otravují.
 
Vidím spokojenou rodinku, všichni krásní, upravení, šťastní, sedí kolem stolu v kuchyni dvaadvacátého století, kterak hýkají blahem nad talířem polévky z pytlíku. Tohle předhodit svému muži, tak si jde najít mladší a schopnější hospodyni.
 
K nezaplacení je reklama na „bílá ještě bělejší“ . Uráží mě, že já, stará hospodyně s novou automatickou pračkou, ať dělám co dělám, mám prádlo jen bílé. Jsou skvrny, které bych odstranila jen hodně ostrými nůžkami. Ani ten růžový zázrak mi nepomohl. Dělají ze mě neschopného blbce a špindíru.
 
Další mi ukazuje, jak z hadru, který vypadá, že byl zakoupen v podřadném sekáči, vyrobit hadr jako z módního salónu. Vytahaná fazóna se vrátí do stavu při zakoupení, a barva září jak neonový poutač nad nevěstincem. To vše díky úžasnému pracímu prostředku. Tomu může věřit jen retardovaný jedinec.
 
Reklama na Jar je na trestní oznámení pro podvod: Prý vydrží až do důchodu, a ještě vám mimo dokonale umytého nádobí, zabaví na celé odpoledne dítě bublinkami. Navíc vám udělá tak dokonalou manikúru, že dítě přestanou bavit bublinky a žasne, jak má maminka jemné a krásné ručičky. Kdo někdy s tímhle „zázrakem“ přišel do styku bez rukavic, ví své.
 
Další stovky reklam chtějí stůj co stůj připravit plastické chirurgy o jejich lukrativní výdělky. Koupit a namazat „protože vy za to stojíte“. A ejhle, vrásky v háji, zářivá, čistá pleť bez poskvrnky. Když se to s Photoshopem umí, tak jde všechno. A vy? Právě jste ušetřili za kompletní facelifting, botox a to vše dokonce bez bolesti. Každé ráno koukáte do zrcadla, kdy nastane slibovaný zázrak. Nenastane. Pak už zbývají jen dvě možnosti, šetřit do prasátka na plastiku, nebo se vrátit k osvědčené Induloně, tiše a levně stárnout.
 
Pominu reklamy na auta všech značek, protože co je pro nás nějakých půl milionu, to nestojí ani za řeč. Když náhodou chcete auto za avizovanou cenu, tak zjistíte, že máte k dispozici volant, čtyři kola, a v tom  lepším případě i brzdy. Zbytek, jako klimatizaci, elektrické stahování oken, chytráka, co vám pomůže parkovat, a jiné „vymoženosti“ si musíte doplatit. A šup, ze tří set padesáti tisíc jste na ceně lehce pod pět set tisíc.
 
To je jen malý zlomek z toho množství reklam, co se na nás denně valí z každé skulinky. Je úniku ? Asi ne, nebo je a já ho neznám. Jen si říkám, že mít ministr propagandy Goebbels k dispozici televizi a Photoshop, tak tu druhou světovou Hitler vyhrál. Proč? Přijďte se podívat do mé skříně s pracími a čistícími prostředky, nebo do šuplíků mého toaletního stoku v koupelně.  Asi bych měla podstoupit vyšetření na CT, jestli mám ještě mozek.
 
Léta Páně 2013, dne 30.5. věnováno autorem Trinny
Share
  
22.6.2013 | 17:12    Sendy

Málokdy koukám na telku v reálném čase. To, co chci vidět, si většinou nahrávám a otravnou reklamu pak projíždím. Ale jak pravila Doremifa, je pár opravdu pěkných kousků. Třeba Bóbika, tu miluju. Nebo některé se Zadarem. Některé, ne všechny. A pak jsou reklamy, ze které bych zavírala. Třeba XXXLutz ta ta ta ta. Grrrrrrrrrrrr. 
Vesměs ale televizní reklamy beru jako jednu z filmařských disciplín. Mnohem horší je skrytá reklama ve filmech nebo častěji v seriálech. Ta bývá hodně stupidní a neutečeš před ní.
3.6.2013 | 17:10    Trinny

Kilgor: Díky za komentář. Ty se máš :-)
 
Doremifa: Jo souhlasím, reklama na Tullamore, je fajn.
3.6.2013 | 10:08    Doremifa

...normálně reklamu ráda nemám, nebo ji nějak vytěsňuju z hlavy. Ale je pár reklam, které ráda mám. Třeba tu, jak parta pochytanejch lumpíků pozvedá poháry Ballantýnky (nebo něčeho takového) rukama v poutech, a spolu s mužem zákona, který je do těch pout dostal, zapějí. To teda běžím o zlomkrk, abych slyšela to krásné mnohohlasé chlapské zpívání.
fajn.
 
31.5.2013 | 23:05    Kilgor Trout

v reklamách si čtu nebo myju nádobí, vařím, a tak vůbec.když mě knížka začne bavit, má telka smůlu Smích
co nabízejí, z principu kupovat nechci, nemám ráda vnucování, dělám spíš opak, když k tou dojde..
31.5.2013 | 10:22    Trinny

Lara jo, vždyť říkám, že je pár šťastlivců co se bez TV a radia obejde, já to bohužel nejsem, mám ráda dokumeny, když jsou tedy bez reklamy :-). Větrat je třeba :-D
 
midi, já na filmy nekoukám taky. Nechce se mi měnit každou hodinu kýbl na krev pod televizorem, ty dokumenty mě ale štvou. Ale jsou horší věci na tomhle světě, že jo.
31.5.2013 | 7:33    midi

Nekoukám se v televizi zásadně na filmy, protože zuřím, když se film přeruší kvůli reklamě... jinak už jsem se naučil s reklamou žít. Prostě je nevnímám.
 
Nezapomínejte, že u komerčních televizí je naopak reklama hlavním programem a ta omáčka kolem je jenom výplň :-)) aby divák neutekl. A nepřepínejte, nemá to cenu - většina televizí je domluvená na vysílacím čase reklamy :-)) To je faktotum.
31.5.2013 | 6:42    Lara Bansky

Televízor ani rádio už zopár rokov nevlastním. Ale mi je! Pri čítaní Tvojho fejtónu som teda bola mimo obraz a všetky tie spomínané dokola omieľané reklamy mi zavoňali novotou. Vyvetrala som hneď po dočítaní:)))
30.5.2013 | 19:18    Trinny

To je přesné, já se na filmy moc nedívám, není taky skoro na co, mordy, přiblblé detektivky, nesmyslné horrory točené jen pro stoustu krve a nechutných scén atd. U těch dokumentů mě to štve, protože já opravdu neplatím satelitní vysílání, abych se nemohla v klidu podívat aspoň na dokument. Jediná stanice, která si tohle debilní opakování reklam a upoutávek ještě zatím odpouští je Viasat History a naše dvojka. I ten Viasat explorer už občas v polovině začal dávat reklamu a tisíckrát opakované upoutávky. Prostě na příští rok už ze mě předplatné nedostanou, šmejdi. Vrr ňaf :-)
30.5.2013 | 19:09    Tessa

A všimla sis, že ty dokumenty, které já taky ráda sleduju, už přímo s reklamou počítají? Vždycky po reklamě opakují v kostce to, co bylo předtím, a to zase vytáčí mě, připadám si jako retardovaný jedinec, kterému se musí říct všecko stokrát, aby si aspoň něco z toho zapamatoval. Na druhé straně - kdyby naše televize točila takové historické hrané dokumenty jako BBC, mohli by na školách v hodnách dějepisu tyhle věci promítat a pamatovali by si to všichni (místo nudného biflování se letopočtů). No, ale to už jsem od reklamy jinde...
30.5.2013 | 15:33    Trinny

hanele : tak pan vajíčko byl na svátek, reklamy sice pitomé, ale málo, taky nevím co by chtěli soudruzi reklamovat, nebyl ani WC papír, ani ty prkna na osobní dámskou hygienu nebyly :-). Teď je toho zase příliš. Člověk je prostě tvor nespokojený pořád :-).
 
Tesso, díky za Litwebář, i za koment tady. I tak se to dá pojmout, s těmi blaženými ksichty máš pravdu, moje chyba, že užitečné činnosti moc nevykonávám, zvláště v období chřipky a když si ulomím hnátu v koleni. To moc nejde, jsouc odkázaná na milost na nemilost mého majitele. Já jsem prostě typ zuřící, když mi z dvou hodinového filmu udělají čtyř hodinovou záležitost, když i National Geo., Diskovery, History a jiné mají pět minut dokument a pět minut upoutávky a reklamy. Tak zuřím, no Naštvaný
30.5.2013 | 13:48    Tessa

Já u reklam nikdy nezuřila. Pravda, zpočátku jsem poněkud jízlivě komentovala všechnu tu dokonalost, co se na mě z obrazovky valila, posléze jsem si už jen klepala na čelo. Dneska prostě vypnu zvuk, a pokud si v té pauze právě nevařím kafe nebo se nezabývám podobnou užitečnou činností, jednoduše se bavím tou pantomimou. Nakonec je to psychicky osvěžující - vidět tolik blaženě se tvářících lidí, to se mi na ulici nepoštětsí nikdy.
30.5.2013 | 13:06    hanele m

zlatý pan Vajíčko, na toho jsem se jako malá vždycky těšila  Úsměv nevím jestli kromě dětí existuje ještě další živočišný druh, co by měl reklamy rád..