Hostů OnLine:
Členů OnLine:
Registrovaných členů:
Právě přihlášení:
Prolog
.. podle skutečnosti... :-)

Město.. ztracených Tváří, strnulé masky, naprogramovaná pimprlata,  ustrašení, agresivní, Kyberti; bez ranních červánků, široké oblohy, zmatek, skřípění, hlomoz a spěch, odkud? Kam?! rychle pryč z nevlídných míst, srdce mi tluče, utíkám.. hledám klíč, hurá, zavřu dveře, shodím plášť, stisknu tlačítko;  zelená kontrolka svítí, vydechnu, chytím se myši; konečně v bezpečí, přátelé vtipkují, mávají, vítají.. haló, Kdo je tam?
.. svět ztracených Iluzí.. tak dávno, vzpomínky těkají, je mi 5 roků,  drobounká dívenka s dlouhými vlásky,  astmatik,  poprvé mimo zdi velkého města, cesta vlakem, pak pěšky, neznámo kam, polosamota, rozbitý domek, obrovská zahrada, dosud neviděný ráj..  postel v kuchyni pod oknem, za tenkou tabulkou skla tajemný dech, noc žije, přináší zvuky; jeden se opakuje, húúú huhúúú,  blízkým lesíkem projíždí vlak,  mohu se vydat kamkoliv, třeba až ke hvězdám..
.. rostou na hvězdách květiny? Druhý den, opatrnými krůčky, vstupuji do ráje, zahrada  roztodivná, chybí asfalt a dlažba ulice; místo nich neznámý Prostor,   zem,  tráva,  strom jabloně; rozeběhnu se  k dřevěným plaňkám, prohlížím cestičku za plůtkem, za ní již nic než šerý les.. přirozený,  tajuplný svět  roztočil představy, klekám a zas úžas,  několik kvítků v zelenavé trávě, zázrak!? ano,  fialky,  největší objev  v mém životě...
.. Země se točí, plyne čas; naděje, sny halí mlhavé zapomnění,  posléze zmatek a panika,  ač v nevzhledné skořápce hluboký cit,  zůstává bolestná samota;  za okny Města řinčení slepých myšlenek...
.. kontrolka svítí zeleným světýlkem,  haló, Kdo je tam?.. Eskymák ze severního pólu!  a Kdo jsi ty?.. malá Sněhová vločka.. Pojedem na saních?.. juchú, ráda;    ledy roztají?
 .. sněhobílý Svět  za obzorem vzdálený;  putuji mnoho sluncí,  musím překonat   tmavé stíny;  nechci sen vzdát,  nacházím  malou holčičku a toužím zas objevovat..  zázraky fialek; křehkost a vůni Života.
 
Léta Páně 2014, dne 6.5. věnováno autorem Helen
Share
  
17.5.2014 | 7:52    Helen

.. slova jsou jako náboje, dovedou zranit a ublížit, aniž si to přejeme, i já mívám problémy :-) .. děkuji, a omlouvám se, kritika mi NEVADÍ, ale slůvko "zbytečné" mě zranilo - ukázku textu jsem vkládala s nadějí, byl psán srdcem, i když je neumělý...
ještě jednou, všem děkuji za zastavení! Úsměv 
11.5.2014 | 19:35    motýľ

akosi som si nevšimol to, čo si všimli dievčatá predo mnou. asi preto, že som sa vžil do deja. len mi chýba pokračovanie.
10.5.2014 | 19:17    Dota Slunská

Helen, osobně bych četla ráda i dál, ale ty příběh nechceš nabídnout. Vůbec nepovažuji tvou tvorbu za zbytečnou, to v žádném případě (ani ty ji přece za zbytečnou nepovažuješ), každé dílo má svého čtenáře, stejně jako každý obraz má svého kupce. Situace se má zcela opačně, víc nás tu volá po pokračování. Tak vylov flintu z žita a piš. Úsměv
10.5.2014 | 7:39    Helen

Vážené dámy,
velmi si vážím Vašeho času, a protože, jak jsem vyčetla, považujete ukázku mého textu za zbytečnou, domnívám se, že je rovněž zbytečné k němu cokoliv dalšího sdělovat a vysvětlovat. 
Ba víc, jsem přesvědčena, že i další mé texty jsou zbytečné. Prosím tedy velmi administrátory a majitele webu o laskavé vymazání nejen mých textů, ale i mojí účasti zde. Bylo mi ctí.
Děkuji. Hodně štěstí! Pa pa
 
8.5.2014 | 22:01    Sendy

Děvčata se už ptala, takže si jen stoupám do fronty zvědavých čtenářů.
8.5.2014 | 19:36    mirkah

A já trochu z jiného soudku. Helen, Tvůj text jsem četla se zaujetím, velkým zaujetím, a těšila jsem se na rozuzlení letmo naznačeného příběhu, který mohl mít své pěšiny, cesty i silnice, svá překvapení i nepřekvapení. I já tak mnohdy píšu a nechávám prožívání na čtenáři. Neomlouvej se, že jsi nesrozumitelná, to čtoucí člověk je tu od toho, aby prožíval a buď přijal čtené za své, anebo odmítl. A nejde tu přece o popularitu nebo o všeobecné přijetí čtenářstvem. Dvojtečky jsem kdysi taky psávala, ale trojtečka je lepší, opravdu. A velká písmena mohou v toku textu naznačovat nezamýšlený i zamýšlený konec věty, jakési dvojité čtení, kde tečkování a velká písmena mohou rozdělovat dvojím způsobem text. Skvělý nápad, jestli tak byl míněn? Dota i Tessa se ptají správně. A já se přidávám s nadějí, že pustíš do světa po Prologu pointu, kapitolu, velký příběh? A jestli ne, Helen, pak opravdu Prolg byl zbytečný. Doufám, že mi věříš má slova, že jsem Tě četla s nadějí, že si budu bezvadně číst.
8.5.2014 | 19:17    Tessa

Ještě jsem se vrátila. Akceptuji samozřejmě osobitost tvého stylu, přesto mi některé věci přijdou malinko jako manýra. S jazykem se samozřejmě dá experimentovat, ale jen do určité míry. V každém případě by měl text směřovat "ven" - ke čtenáři, aby si dotyčný při čtení řekl: Hele, velké písmeno uprostřed věty, proč? Aha, už vím, jasně...prostě, aby dokázal sdílet s autorem význam onoho slova.
Ono se dá psát pro sebe (pak ale čtenáři tápou, případně nechápou a text odloží) anebo pro sebe a zároveň i pro cizí oči. Pro publikování na webu je asi lepší ten druhý způsob - chceš-li předat své myšlenky a pocity dál.
 
 -  Mimochodem, oddělit věty tak, aby se nemuselo začínat velkým písmenem, se dá právě trojtečkou - ostatně je to, řekla bych, i jedna z jejích funkcí.
 
- Stejně jako Dotu by mě zajímalo, proč jsi vlastně ten text publikovala, když k tomu (dle tebe) nebyl primárně určen?
8.5.2014 | 17:00    Helen

Dota Slunská: děkuji moc za přečtení a za Tvůj čas i komentář.
Slůvko "logický" mě napadlo jako první, správněji jsem možná měla napsat, že v textu se neřídím důsledně danými pravidly gramatickými ani pravopisnými, text je víceméně neumělý, přesto má snad svoji vnitřní logiku.. horizontální dvojtečky jsou mým výmyslem, nikde jsem je neviděla,  odděluji jimi věty, abych nemusela použít na začátku další věty velké písmenko.. velká písmena dávám tam, kde cítím, že slovo má hlubší význam či ho jen chci z určitého důvodu zvýraznit...
nevím, jestli jsem srozumitelná, pokud ne, prosím, omlouvám se...
Děkuji :-)
8.5.2014 | 15:22    Dota Slunská

Je těžké vyjádřit se k textu, který je utvářen souvislostmi, které jsou čtenáři skryty. Připadá mi zbytečné uvádět jej jako prolog, když funkce prologu je zde zcela potlačena tím, že není co předmlouvat. Proč jsi jej chtěla publikovat? Kdyby byl představen sám o sobě, čtenář by snáz vnímal obsah pro detaily samotné, protože místy mi to připadá jako vcelku zajímavá pocitová reminiscence. Rovněž by mě zajímalo, jaký nese horizontální dvojtečka logický význam. S ničím takovým jsem se dosud nesetkala a ráda se poučím.
8.5.2014 | 8:08    Helen

Vážené dámy, děkuji Vám za přečtení a za komentáře.
Ano, pokračování mám, nebudu je však již vkládat.
Dvojtečky mají svůj vnitřní logický význam, připouštím, text byl napsán již před několika měsíci, dnes bych možná některé dvojtečky revidovala.. mezery vznikly omylem při kopírování a následném vložení textu, v náhledu jsem si nevšimla pochybení, a velká písmena podléhají mému způsobu vnímání jednotlivých slov, rozhodně nejsou náhodné, ale vědomé.. text nebyl určen k publikaci, šlo mi o obsah a jeho ztvárnění.
Ještě jednou moc a moc děkuji za vaše zastavení. Úsměv 
7.5.2014 | 19:38    Tessa

Obsah se mi líbí, dovedu si dobře představit tento text jako prolog k rozsáhlejšímu příběhu. Co mé hodnocení sráží, je gramatika: dvojtečky místo trojteček, nadbytečné mezery, poněkud svévolné zacházení s velkými písmeny. Škoda.
7.5.2014 | 17:11    mirkah

Prolog...a co za ním? Bude?
7.5.2014 | 9:28    Sendy

Pouštím na sklo, s komentem se vrátím.