Hostů OnLine:
Členů OnLine:
Registrovaných členů:
Právě přihlášení:
Vzpomínky si každý musí sbalit pěkně sám
Sice už přes měsíc žijeme v novém domečku, ale zabydlování nemá konce, třebaže jsme nejmíň třetinu
krámů vyházeli před stěhováním…
     Sice už přes měsíc žijeme v novém domečku, ale zabydlování nemá konce, třebaže jsme nejmíň třetinu krámů vyházeli před stěhováním. Poněvadž ještě musím lítat po úřadech kvůli dopapírování nejmíň 27 záležitostí, chodím pak někdy do práce i večer, v noci nebo o svátcích... A k tomu úpravy okolo domku (plot a brána, dlažba dvorku, cestičky, zahrádka, …), s kterými mi pomáhá ve svých volných chvílích syn a jeho kamarádi (ty ovšem platím). Jelikož jsme se zbavili snad tří čtvrtin starých skříní a na nový nábytek zatím nevycházejí peníze dle původních představ, máme zatím spoustu věcí (naštěstí roztříděno) v krabicích. (Ani internet či televizi jsem dosud nestihl zprovoznit, vězte ale, že nám skoro nescházejí.)
 
     Byť v novém, člověk vystačí i s málem, je kde spát, mýt se (i mít se), vařit a jíst, prát… Střídám jen pár kousků svršků, jedny boty. Zjišťuji, že celou místnost krabic a různých neroztříděných, neumístěných či nenainstalovaných položek bych mohl klidně nabrat na vidle a odnést do nejbližší nádoby na komunální odpad… či raději do sběrného dvora — abych se choval ekologicky.
 
     Ale až v takovýchto chvílích člověk cítí, o co by přišel nerad: Jen pár věciček — nepočítaje v to úředně potřebné dokumenty — bych si jistojistě ponechal; nazvěme je vzpomínkami — alba, fotky, drobné suvenýry z mně milých míst a nebo malé osobní dárečky od rodiny, přátel, kamarádů. Vězte, snažil jsem se je také přetřídit a některé nasměrovat ke kontejnerovému osudu, ovšem nešlo to…
 
     Tak mi odpusťte, že vás tu poslední dobou trochu zanedbávám,
vzpomínky si totiž musí každý sbalit sám


Vzpomínky si každý musí
přestěhovat sám,
uložit je jak se sluší,
má-li je dát kam.

 
Vzpomínky si každý musí
sbalit, s sebou vzít,
bez nich se vám přetne kořen,
vytratí chuť žít.

 
Kterak končí svršky, skříně
bývá pravidlem,
vzpomínky však těžko můžeš
nabrat na vidle.

 
Vzpomínky ty — ani nevím —
daj se vytřídit?
Vyhodit z nich při přesunu
třeba jenom píď?

Na vzpomínkách, málo platné,
stojí budoucnost;
stejně je to s historií:
Ztratíš — hlodáš kost.
 
Léta Páně 2014, dne 26.5. věnováno autorem Špáďa
Share
  
22.7.2014 | 15:17    Špáďa

Všem Vám moc díky za zastavení i kratší či delší zamyšlení.
29.5.2014 | 13:07    Dota Slunská

Pravda, Špáďo. Jsou jak splašená šipka, která si lítá sem a tam, v přítomnosti si přidrží minulost a klidně ji pošle obloučkem do budoucnosti a zase zpátky sem. Příjemně jsi naladil.
28.5.2014 | 11:18    hanele m

tak už mám přečteno aj odzpíváno  Úsměv
když jsme jednou byly s Eliškou v mezistěhovací fázi a měly až na pár kousků oblečení a hraček všechny věci složené v jednom hezkém čistém sklepě u dobrých lidí, dva dny před stěhováním toho všeho do nového bytu mi zavolali, že byly přívalové deště a sklep to vytopilo - spodní vodou, žádná "čistá dešťovka".. když jsem to tam jela probrat, jediný na co jsem celou dobu myslela, byly fotky, velký poštovní pytel plný fotek - všechno se dá oželet případně pořídit časem znovu, ale ty fotky..
když jsem tam přijela, tak na hromadě věcí pokrytých zasychajícím smradlavým bahnem seděl nahoře úplně suchý a čistý pytel s fotkama  Hurááá
27.5.2014 | 17:53    básněnka

vzpomínky...jsou a budou, křehké, silné, radostné  i neveselé..ale všechny jsou tvoje
 
26.5.2014 | 15:17    Marek

Úplně slyším hudbu - zní mi příjemně v uších,
 
 text sedl...
26.5.2014 | 14:20    Špáďa

Ať ti ta odpolední rychle uteče, nebo spíš: ať úplně uteče!
26.5.2014 | 14:18    hanele m

já probíhám na odchodu do práce, tak si přijdu přečíst všecko večer  Úsměv