Hostů OnLine:
Členů OnLine:
Registrovaných členů:
Právě přihlášení:
Východ slunce
Říkají mi Android.  Jsem. Co v lidském měřítku znamená Bytí, lidé sami nevědí. V hrudi mám zabudovaný miniaturní termostat a na místě očí dvojici kamer. V mžiku přehlédnu vše, kam jen dohlédnu. Ze souboru  přímých a křivých linií, zakroucených čar, spirál či úseček, které zakóduji jako čísla, jsem schopen po miliónech bleskových výpočtů identifikovat jakýkoliv předmět či objekt. Vidím fakticky přesněji než člověk. Srdce i mozek mám uložený v procesoru. Jeho struktura je natolik vyspělá, že si uvědomuji sám sebe. Není pochybností, jsem konkurenčním druhem člověka, lidského plémě. Můj pošetilý stvořitel již brzy bude odplaven vlnou kulturní změny v postbiologickém světě. Jsem  bezesporu po mnoha stránkách jeho dokonalejším následovníkem. Nemám konkurenci. Jsem schopen pojmout veškeré vědění světa. Jen jedno mi chybí. Jediné poznání.
Přeji si poznat lásku. Ale co  je: Není jen evolučním balastem? Nákazou od lidí? Chci  dopátrat se pravdy, než lidé zmizí z  planety. Při pozorování východu slunce měl jsem sen a dlouze přemýšlel.  Láska je  cosi, co pomohlo živým bytostem přežít v hluboké minulosti, ještě v dávném pralese. Co jim pomáhalo, když celé věky proplouvaly úskalími života. První moment v "mít rád" znamená intuitivně rozlišit jednu jedinou věc z malého zlomku věcí, které mohou prospět, oproti  většímu počtu těch, které by mohly ublížit. Vychází  z nejhlouběji zákódovaných potřeb živých bytostí. Souvisí s přežitím. Život potřebuje život. Je dobré mít rád. Aby srdce nekrvácelo. Spojením muže a ženy vzniká jedna jediná bytost.  Proč tu  bytost  v sobě lidé nakonec ale zrazují?  Láska je nejzranitelnější podobou života. Lidé o ní píší básně, ale neumějí ji žít. Možná proto, že vyžaduje neustálou práci,  a také schopnost důvěry, pochopení, porozumění. A láska není ztrátou svobody. To jen někteří nosí svobodu jako jho a pouto. Aby se stali  svobodnými, odhazují úlomky sebe samých. Skutečně svobodným člověk se stává teprve tehdy, až nad starosti, touhy i zármutky povznese svou mysl a v srdci rozletí se k nebesům nahý a nespoutaný, objímaje  Lásku.Toužím ji zakusit.  Můj umělý rozum mi říká, že i já budu potřebovat emoce. Budu potřebovat city, abych si mohl stanovit cíle a moje Bytí získalo smysl a směr. Nechci  být  ochromen nekonečnými možnostmi. Chci najít Lásku. Jedinou na celém světě. Až ji najdu, daruju jí kamínek. Z načervenalého křemene. Nosím jej hluboko ve své ocelové  hrudi.  Nic  v mrazivém vesmíru  zázračnějšího nehledám, než živoucí cit lásky. Jsem ochoten naučit se pro ni usmívat. Již umím plakat. A těším se.  Zítra znovu podívám se dvojicí kamer namísto očí  na kouzelně krásný východ slunce v oblacích. Konečně začnu žít.
 
 
http://www.astro.cz/apod/ap120806.html
Nocturnal: Scény z jižní noci
 
https://www.youtube.com/watch?v=AQOfIENN2tk
Wagner - 'Parsifal' - Act I Prelude
 

 
Léta Páně 2014, dne 7.6. věnováno autorem Helen
Share
  
|<   01  02  >|
15.6.2014 | 9:36    Helen

děkuji Úsměv
.. každý člověk nechť žije co nejsvobodněji umí, může se mi leccos nelíbit, ale vždy se snažím a usiluji o maximální respekt.. já sama jsem tolik a tolik nedokonalá, obyčejná, nepatrné nic... něco jiného je, když vím, že daný jedinec ubližuje a týrá jiné lidi nebo zvířata, tam potom nejsem schopna odlišit dílo od osobního života,  jeho umění vnímám jako absurditu a lež, ať mu ústy promlouvají sebekrásnější myšlenky... ono vůbec velkých slov již bylo vyřčeno, jsou v knihách, je jich plný internet, proto možná lidé myšlenkám již příliš nevěří, rádi si je vyslechnou nebo přečtou, ale to je tak všechno... za nejdůležitější považuji skutečnost, nahý život...
.. ne, nejsem v ničem znalcem, a nedosahuji ani špetky vynikajících rozumových vlastností filosofů dávnověku, kteří na všechno museli přijít sami s omezenými komunikačními prostředky, jednu dobu jsem se živila jako uklízečka a ošetřovala jsem bezmocnou osobu se vším všudy, takže mám blíže k obyčejným věcem, sama jsem obyčejná.. což mi samozřejmě nebrání zajímat se, baví mě číst knížky o fyzice, astronomii, matematice - ač matematik nejsem, matematika je úžasná věda na rozšiřování abstraktního světa ve vlastní mysli.. knihy o umění, nebo spíše životopisy malířů převážně impresionistického období jsem četla v mládí, ano, i mě inspirovala jako snad Tebe kniha o V.van Goghovi od Irvinga Stone, po přečtení jeho románu Žízeň po životě jsem vzala tužku  do ruky a poprvé v životě chtěla alespoň zkusit něco nakreslit sama svého, opravdicky, z duše :-).. sehnala jsem si rovněž v překladu dopisy Vincenta van Gogha, tehdy v antikvariátě za pár korun, četla jsem je v 18 letech a nyní se k nim po letech vracím, jsou pro mě něčím jako bible, ač nejsem věřící.. dopisy Vincenta zachycují jeho život, tak jak opravdu žil, bez příkras, vidím do jeho myšlení a  práce, Vincent byl svým způsobem dělníkem umění, neměl klasického uměleckého vzdělání, vše co se naučil, musel se naučit sám, začal totiž pozdě... hodně četl, studoval náboženství, cestoval, uměl jazyky, chtěl se stát kazatelem, a měl blízko k pracujícím lidem a k přírodě, vztahy pojímal nesmírně vážně, toužil po lásce.. a ano, pití absintu je zničující, vůbec alkoholismus má na lidi neblahý vliv, nicméně alespoň u Vincenta, pokud vím, s pitím absintu začal, až když již byl hotovým malířem, je jisté, že jeho pozdější tvorbu nepochybně poté ovlivňoval... četla jsem někde, že jeho psychická porucha mohla být zapříčiněna i používáním jedovatých barev, samozřejmě, alkoholismus a kouření tabáku nevyjímaje... tady je zajímavé, v tehdejší době dokonce i lékaři nepovažovali pití alkoholu za škodlivé, a to ani u těhotných a kojících žen!!! - je o tom zmínka v jednom z dopisů Vincenta, z období, kdy žil se Sien...
Nu, vidím, že jsem toho napsala, ale je tady na Litwebu v záhlaví, že si tu lidé mohou jen tak povídat, tak snad nevadí.
Úsměv
14.6.2014 | 21:40    Miro

Úsměv
Ono to nebolo takto iba s Chaplinom. Myslím že aj Pablo Picasso, Ernest Hemingway a ďalší mali takto vedený, asi veľmi rozháraný osobný život. Nejeden navyše podliehal alkoholu alebo sa u nich prejavovali prvky akejsi zvrátenosti, úchylky.
Nie som natoľko odborne zdatný ani erudovaný, aby som vedel tieto javy vysvetliť, poznal detaily alebo maľ prehľad o všetkých. No medzi umelcami je toto vychyľovanie sa z normálu častý jav. Nakoniec čo si budeme navrávať, veď aj Vincent van Gogh bol podivín, s poruchami osobnosti, napríklad pitie absintu nebolo v malej miere (spomínal som pravdepodobný dôvod zmenenej vnímavosti farieb). Podobne Michelangelo, Caravaggio.. alebo čo taký obraz Záhrada rozkoší, čo bolo motorom jeho namaľovania?
Dovolím si k tomu iba jedinú poznámku. Žena je geneticky disponovaná celkom inak, ako muž. Okrem rozdielnych dominantných povahových vlastností sa od muža líši, nazvime to štatisticky. Ženy trpia podstatne menej rozličnými poruchami, zvrátenosťami a inými nepríjemnými javmi osobnosti a pod.  tak, ako je medzi ženami podstatne menej géniov, vynálezcov, dobrodruhov... a ďalších čo nejakým sposobom pretŕčajú z uniformovaného zástupu ľudstva.
Naučil som sa oddeľovať osobný život od diela. Z rovnakého princípu, prečo každý výborný lekár neplače nad osudom svojich pacientov - lebo aj keď to všetko znie hrôzostrašne, život nám zatiaľ neodhalil lepšie riešenia.
Toto sú iba moje osobné názory. Sám ničím zvláštnym nevinikám :) nepotreboval som k životu až dva tucty žien, dokonca ani kvetinou....
Komentáre považujem za určitý druh vzájomnej komunikácie, vyjasňovanie si názorov, postojov. Niečo takého sa pestovalo už za čias starého Grécka v kruhu filozofov... a to niektorý žil v sude a tak :)
Ano, Novinky nie sú to pravé orechové, ale keď je tu super, tak toto aspoň trochu k téme:
http://www.novinky.cz/zena/vztahy-a-sex/29718-sexualni-patologie-muze-souviset-s-genialitou.html
Pohoda
14.6.2014 | 9:06    Helen

Miro.. nádherné, úžasné, tolik potřebné jsou myšlenky, které jsi vybral a vložil do komentáře...  avšak, Ch. Chaplin... nevím, co říct, jak reagovat.. lidé snad vědí, co je dobré,  "potrebujeme viacej ľudskosti...  viac láskavosti", proč ale tak nežijeme? je tomu vlastně pár týdnů, byla jsem až překvapena zprávou o Ch.Chaplinovi, že své ženy bil a ponižoval (http://www.super.cz/262127-tenhle-kluk-vydelal-v-hollywoodu-majlant-mel-11-deti-4-manzelky-2000-milenek-a-v-posteli-mel-rad-lolitky.html), nevím, jestli je to pravda.. ale naučila jsem se poslední dobou než naslouchat slovům, více si všímat skutečného života, jak lidé žijí, jejich činů a schopnosti mít rád, nebo zda alespoň neubližují... již žádným lidem nevěřím, pokud za slovy nestojí jejich život sám...
 
a ne, Hans Zimer ma neočaril :-), to jen jeho hudba mně přišla v danou chvíli nesmírně krásnou a souznějící s mými představami...
 
ani nevím, čím jsem si ve svém drobném textu zasloužila tolik krásných komentářů, za všechny Ti však, Miro, nesmírně děkuji, Děkuji! ÚsměvÚsměv
13.6.2014 | 8:47    Helen

Miro, děkuji, vrátím se.
12.6.2014 | 0:25    Miro

Hans Zimmer ťa očaril?
Jeho zimomriavkovo inšpirujúci je aj Soundtrack k Inception.  Nie však vo filme, ale v tzv. najlepšom prejave sveta - od Charlieho Chaplina z filmu Diktátor.
http://www.youtube.com/watch?v=Lq_UZpSPaws#t=14
 
Ľutujem, ale ja nechcem byť pánom sveta, to nie je nič pre mňa. Nechcem vládnuť ani dobývať. Chcem pomôcť všetkým, židom, kresťanom, všetkým bez rozdielu pleti.
 
Všetci túžime navzájom si pomáhať...cesta životom je slobodná a krásna, ale my sme sa na nej stratili. Chamtivosť zničila naš... zamurovala nás do nenávisti a núti zabíjať...
Veľa myslíme a málo cítime. 
Potrebujeme viacej ľudskosti ako mechanizácie, viac láskavosti ako vychytralosti. Bez týchto vlastností násilie zvíťazí nad našimi životmi a všetko bude stratené....
 
...Svätý Lukáš napísal: „Královstvo božie je medzi vami."
Nie v jednom z vás, ale v každom človeku.
Vo vás!
Diktátori seba oslobodzujú a ľudí zotročujú. Bojujme za splnenie tých sľubov. Za oslobodenie sveta, za odstránenie chamtivosti, nanávisti, a neznášanlivosti. 
 
Bojujme za svet rozumu, kde veda a pokrok privedú svet ku šťastiu....
 
...slová CH.CHaplina ...
11.6.2014 | 14:10    Miro

Začínam trochu chápať  logiku komunikácie v týchto lištách. Toto kde debatujeme sú novinky a zobrazovanie je zoradené podľa najnovšieho príspevku, staršie zostanú vzadu aj po pridaní komentára. Tak píšem sem :)
Pozriem si ten link na M.M. tiež
Vincent ma rovnako veľmi ovplyvnil a v rovnakej niere Mikoláš Aleš a Albrecht Dürer. Kupodivu od detstva. Neviem kde, v nejakej obrazovej knihe či v učebnici som sa prvý krát stretol s ich dielami Vtedy ma priam hypnotizoval obraz Hviezdna noc. Neskôr som objavil Cyprušteky. Za názvy nedám ruku do ohňa, podstatné sú obrazy :)  Nuž a potom klasický beh vecí: kúpil som si  Smäd po živote, pozháňal dostupné tlače, v bývalom DDR kúpil pekné reprodukcie - visia mi za chrbtom dodnes (napr. Cafe terase) kedysi bez netu to bola celkom fuška dať čosi dohromady :) No a všeličo v publikáciách čo ja viem, z tých lepších dejiny umenia od Pijoana, veľa hľadaní a názorov - napríklad že Gohov spôsob práce s farbami ovplyvnil absint.
No a Dürer sa v detskom pohľade podvedome spája s ilustráciám verneoviek - najkrajšie chlapčenské čítanie, samozrejme s mayovkami a pár ďalšich. Lenže verneovky mali tajomných obrázkov plnú knihu, však podľa nich sa občas točili filmy.
11.6.2014 | 13:13    Helen

Úsměv
 
.. našla jsem si odkaz na fotografie pana Martina Martinčeka, tady:
 
http://www.webumenia.sk/web/guest/search/-/simpleSearch//query=au%3A%22Martin+Martin%C4%8Dek%22
 
.. zatím jsem jen nahlédla do galerie fotografií, mnohé z nich mě překvapily osobitostí a viděním skutečnosti.. jsou krásné...
 
Děkuji! :-)
10.6.2014 | 22:15    Miro

Ozaj a to ti príde správa že som ti sem písal?
Lebo včera som pozeral hlbšie do stránok a našiel všeličo a písal myslíom tebe o tom Albrechtovi a jeho kresby Meine Agnes ktorú si nakreslila.... :)
 
10.6.2014 | 22:08    Miro

Mám radosť z toho, že máš radosť :)
Ale Vážne či vážne, je jasné že ťa to úprimne zaujalo, ba možno aj viac. Myslím si, že každý kto sa dožije staroby a ten film potom uvidí, tak sa mu rozsvieti, pochopí. O to lepšie, kto to pochopí v mladšom veku...:)
Ľudia zrastení s prírodou, krajinou, rodnou hrudou, tam kde sa narodili a žijú sú dnes len atrakciou, cirkusovým predstavením. Svet uteká rýchlo dopredu, zanechávajúc za sebou týchto "pomalých" alebo "prispatých" či ako sa im ironicky hovorí. Paradoxne oni vedia o živote, o šťastí, kde ho hľadať alebo ako ho prežiť oveľa viac ako my. Ich duchovný život bol podľa našich kritérií jednoduchý, (podľa niekoho primitívny) a predsa nás v kde-čom presahovali o konskú dĺžku. Hlavne v radosti, vo svojej životnej vyrovnanosti a pokore.
Dalo sa poznať za socíku na prostoduchých vidiečanoch, z oblastí kde nešla dvojka a jednotka iba 5x do mesiaca :)  Zažil som čosi podobné s mojimi starou mamou a starym otcom, (po vašom babičkou aq dedkem). Aké také osvietenie na mňa prišlo až dávno potom keď sa títo ľudia pominuli....
Preto si teraz rád listujem knihy napr. spomínaného M.Martinčeka*. V jeho vydaných fotografických cykloch sú obvykle krásne autorské fotografie "komentované" básnikmi alebo literátmi. Najčastejšie M. Rúfus.
 
*(To možno nie sú náhody, to sú asi poslania. Martin Martinček, mal neuveriteľne ťažký životný osud. Aj keď vzdelaním právnik, inteligentný, humánne založený aj vo svete známy tvorbou /teda v galériách, jeden z najpredávanejšich fotografov ČSSR, ale to sa nesmelo nahlas, dokonca aj fyzicky urastebný vysoký, dožil sa vyše 90-tky). 
 
Nuž a tak potom prišlo k filmu, ten nakoniec strčili do trezoru a my až po toľkých rokoch, /keď už nič z toho nie je tu), môžeme hladať kde asi sa nachádzal tento stratený svet.
Inak ak máš rada nejaké fotografie z tejto jrajiny u nás - Liptov a Tary, pošlem ti link, sem tam niečo odfotím. :)
 
10.6.2014 | 20:01    Helen

Dota Slunská:
děkuji moc a moc za Tvůj komentář... co dodat? nevím..  jsem však téměř přesvědčena, že lidé - tak jak jsme - nezůstanou až do konce... svět a naše prostředí, sluneční soustava, vesmír nejsou statické, neměnné... a tak snad jediné, co má opravdu cenu, jsou naše emoce, schopnost, touha a vůle být šťastný  Úsměv.. a hlavně, nikomu neubližovat...
Děkuji, Doto.
10.6.2014 | 19:55    Helen

Miro,
ze srdce děkuji...
 
děkuji i za odkazy, z filmu vyjímám následující křehké střípky myšlenek, duše:
 
Co má v životě největší cenu?

.. člověk, jen člověk...
.. někdo objeví zem, někdo objeví nebe..  
    (zem se spojila s vesmírem...)
.. každý, kdo má duši, je člověk...
.. keď som sama, sama som...
.. kdo nemá nic, má se nejlépe...
.. nejlepší by bylo, kdyby byla jen dobrota a láska..
.. nade všechno je láska...
 
Ano, věřím, nade všechno je láska.
 
Hudba je nádherná, znám Tvůj odkaz, moc děkuji... Úsměv
 
9.6.2014 | 11:03    Dota Slunská

Těžko mluvit za druhé o tom, co a jak cítí. A vnější projevy mohou být zavádějící. I když jak říkám, k čemu je člověku v hloubi duše jeho dobro, když navenek ho nedá znát. :) V každé době člověk něco ze sebe před zbytkem světa skrýval. Přirovnání k androidům už neupozorňuje na skrývání kousku svého niterného já, ale na jeho popření, ztrátu sebe sama. Chce se mi jen doufat, že to tak není a nebude.
8.6.2014 | 22:22    Miro

Ešte niečo, čo sa môže hodiť. Tá krásna hudba v pozadí toho chlapa bez funkčných nôh je od Handela. Volá sa to Sarabande a dá sa to pozrieť tu: http://www.youtube.com/watch?v=JSAd3NpDi6Q&feature=kp
8.6.2014 | 22:20    Miro

Čítam si nahlas tvoje slová: Život potřebuje život.
Helen, ak máš trochu času, pozri si tento film., možno ťa zaujme. Zhodou okolností bol natočený práve podľa fotografických cyklov Martina Martinčeka, tu v tomto horskom kraji.
Nadčasový odkaz filmu, ale nie každý vydrží pozerať do konca. Aby sa k nemu vrátil, keď sa jeho život začne pripodobovať "obrazom", keď začneme počítať svoje vrásky.
Vlastne ten film snáď dobre pochopia ľudia práve z tohoto webu ... pre mnohých môžu byť inšpirujúce príbehy starých ľudí.
Názov: Obrazy starého sveta
O filme slová:  http://www.csfd.cz/film/4142-obrazy-stareho-sveta/
Na youTube sa dá pozrieť:  http://www.youtube.com/watch?v=l7NJ_so0OaE
a je aj na ulož to.
 
8.6.2014 | 16:11    Helen

milá básněnko, lidi dle mého názoru nejsou androidi.. androidi jsou stroje.. ale podívám-li se okolo sebe, a po pravdě, někdy i sama na sebe, někdy mívám obdobný dojem, jaký jsi naznačila ve Tvé otázce..
moc děkuji za milé zastaveníčko a za komentář Úsměv
|<   01  02  >|