Hostů OnLine:
Členů OnLine:
Registrovaných členů:
Právě přihlášení:
Vesmírní ptáci
 
Vesmírné cestování může být jednou snazší než možná nedělní výlet do přírody. Použijeme sondu, ale ne obyčejnou, úplně malinkatou, jako zrnko prachu, založenou na nanotechnologiích. Ponese si informaci o nás. Každý kdo budeme chtít, vložíme do toho maličkého robota naše vědomí, svoji duši. A necháme se vynést až nad oblaka a ještě mnohem výš, ani křídel bílých hus nebude zapotřebí. Nebude zapotřebí raketových pohonů, jen silné elektromagnetické pole. Nezvalchujeme tak travní porost, nerozsedneme broučky a larvičky. Až se naše vědomí  ocitne v té maličké sondě, až se staneme  zrnkem prachu, budeme moci proplouvat jako miniaturní vesmírní ptáci mezi hvězdami. Snad hledat lásku. S nadějí, že dosáhneme svého cíle.  Budeme mít k dispozici celou galaxii!  Možná tahle mise bude připadat někomu troufalá. Nechť.  Bez lásky žít je neznat se  k svému srdci, nepoznat smysl bytí. Zůstat stínem světla. Navždy.
Hledejme lásku, hledejme v sobě,  hledejme na Zemi a třeba i v dalekém vesmíru. Navzdory tomu, že jsme - jsem jen obyčejným zrnkem prachu.
 
 
 
 
https://www.youtube.com/watch?v=crOhiup3kFg
J.S.Bach - Largo 
 
 
 
Léta Páně 2014, dne 13.6. věnováno autorem Helen
Share
  
|<   01  02  >|
19.7.2014 | 5:57    Helen

Jsem překvapená tvým zastavením po tak dlouhé době od publikování, mám samozřejmě radost. A ano, souhlasím zcela s tebou! je to jak píšeš... můj text je jen jakýmsi zamyšlením v oblasti fantazie, nic víc...
Děkuji Ti velmi pěkně Úsměv
16.7.2014 | 16:36    Hypnos

ano, hledat lásku v sobě, jsem pro všema deseti, vesmír bych nechal v klidu, úplně stačí, jak si devastujem vlastní planetu
19.6.2014 | 21:04    Helen

:-) ne, Miro, nemám, sotva bych našla 2-3 knížečky sci-fi...
Prosím, ještě k V.van Goghovi, omlouvám se, nechci nic vnucovat, spíš se vysvětlit. Dopisy VvG jsou originály,  jsou nesmírně otevřené, z psychologického hlediska čisté a zajímavé. Dávají nahlédnout na způsoby nazírání na život obecně, i jednoho konkrétního člověka. Dopisy zachycují rovněž dobové prvky. Ale především lze v nich nalézt momenty veskrze lidské, otázky, na něž mnohdy i dnes se ptáme, neboť lidé ve své podstatě jsou stále stejní, za dob Vincenta i nyní.  Ale již dost, i já si shodně s tebou myslím, že tu není místo pro takové hovory.  :-)
Ano, baron Prášil je fantastický film, viděla jsem jej jako dítě, a pamatuji si, fantazie filmu mě ohromila, mám hezké vzpomínky.
Snad přijde vhod, tady alespoň drobná ukázka jako poděkování za tvůj komentář, snad navodí pěknou náladu:
http://www.youtube.com/watch?v=ceb9D46m5cw
Děkuji Úsměv
 
19.6.2014 | 20:54    Helen

Úsměv ano, básněnko...
16.6.2014 | 23:57    Miro


Asi máš doma knižnicu plnú sci-fi, baví ťa fantazírovať :)
Hviezdy a vesmír inšpirujú a básnici sa zrejme nachádzajú všade, dokonca aj na Mesiaci a to ešte aj s posádkou z knihy Cesta na Mesiac od Julesa Verneho :)
Aspoň tak si to pamätám z pekného filmu Baron Prášil, kde sa recituje, nalieva šampanské  a básnicky sníva :D
A uvidel to potom, ako sa ľudovo vraví, celý svet! No a tak sme sa akousi slučkou zase dostali aj k Albrechtovi Dürerovi, lebo ten... veď súvislosti a vzájomné inšpirácie umelcov v tomto zmysle ďalej určite vieš.
Pozoruhodné v spojitosti s vesmírom je, že svoju slávu si užívajú trebárs Nerudove Písne kosmické, ktoré sa ocitli na palube raketoplánu Atlantis. To klobúk dolu, dekagramy počítajú a tieto básne si len tak vyletia do kozmu v českej aj anglickej verzii :)
Keby básnik Neruda tušil...

Helen, tú diskusiu v predchádzajúcej debate som "uťal". Myslím že k téme Vincenta stačilo, nakoniec renomovaní historici majú problémy, niektorí sa radšej špecializujú iba na jednotlivé obdobia jeho života.
Od čias Irvinga pretieklo veľa vody, našli sa stratené listy a objavilo údajov, ktoré vo faktografickom znení je niekedy lepšie nevedieť.
16.6.2014 | 17:53    básněnka

díky Helen, mlhoviny jsou jako lidi, měňavé a záhadné:-)
 
15.6.2014 | 17:09    Helen

.. milá básněnko, našla jsem pro tebe na astronomickém webu tuhle krásnou mlhovinu:
http://www.astro.cz/apod/ap140111.html
 
jmenuje se sice Mořský racek, ale mně více připomíná papouška, dokonce se usmívá,  v každém případě jedná se o Vesmírného ptáka, poletíme spolu, co říkáš? Úsměv
ráda si občas čtu v astronomických knížkách, již od mala, vesmír je úžasný, podivuhodný, a život v něm je skutečný Zázrak Úsměv 
Moc Ti děkuji za vlídné zastavení, za komentář.
15.6.2014 | 17:00    Helen

JC senior: .. kdo věří, snad Ano! Úsměv
děkuji moc za vlídné zastavení, za Váš čas, Jiří... děkuji Úsměv
15.6.2014 | 16:55    Helen

Dota Slunská: děkuji moc za tvůj čas i komentář, respektuji tvůj názor, nicméně, rozhodla jsem se na textu nic neměnit, považuji jej za hotový a formou postačující, o nic nešlo, jen o nápad a sdělení, s mírnou nadsázkou za účelem pousmání, přesto vážně myšlený.. textem jsem nesledovala literární kvalitu, nejedná se o báseň ani uměleckou prózu.. vážím si tvého zastavení, ještě jednou moc děkuji Úsměv
15.6.2014 | 11:57    Dota Slunská

Nedotažené a přetažené se dá jak vidno kombinovat. :) Nápad není k zahození, Helen, ale provedení kulhá na obě nohy.
15.6.2014 | 11:51    básněnka

a já bych letěla...do nějaký mlhoviny:-)
15.6.2014 | 10:22    JC senior

Každý jednou i bez nanotechnologie dosáhne beztížného stavu a ocitne se tam někde, čemu se dnes říká jiná galaxie. 
Tedy každý, kdo tomu věří...
14.6.2014 | 17:52    Helen

Tessa: děkuji moc za přečtení, rozsáhlý komentář, a především za úsměv, Děkuji! Úsměv
14.6.2014 | 17:06    Tessa

Ad text: i pro mě je to spíš než cokoliv jiného úvaha, byť malinko zjednodušená a s momenty místy až úsměvnými (viz rozmačkávání larviček a broučků). Nejsem technický typ, takže si reálně nedokážu takové vesmírné cestování představit, o jednom jsem ale přesvědčená zcela jistě - lidská duše je natolik složitý fenomén, že stěží kdy půjde matematicky definovat, notabene zakódovat do nějakého čipu. Tady asi zůstaneme v oblasti scifi napořád.
A pokud jde o hledání lásky - proč se pídit kdesi venku po něčem, co máme uvnitř?
 
Ad kategorie: Na Litwebu se díla dělí spíše podle literárního útvaru (povídka, fejeton atd.) než podle žánru (tebou zmiňovaná scifi) nebo dokonce tématu (láska, smrt, zklamání apod.). Ponecháváme na čtenáři, aby si z předloženého vybral a zařadil sám. Nedokáže-li zařadit autor, pak kategorie "próza ostatní" či "poezie ostatní" by měla být dostačující.
Netuším, čemu přesně říkáš "hloupůstky". Jestli myslíš text, který z člověka občas vypadne jen tak, nasyrovo, občas i mírně zmatený a nedotažený (ve stylu "když musím, tak musím...to vychrlit ven"), tak ten by měl podle mě zůstat v šuplíku, kde by se mu po delším odležení buď dostalo úpravy a dopilování, aby mohl mezi lidi (rozuměj, aby těm lidem něco sdělil) anebo smetení do propadliště dějin.
Řekla bych, že i různé srandičky, úlety nebo experimenty by měly pobavit a zaujmout nejen autora samotného, ale i čtenáře - protože o ty jde přece při veřejném publikování především. Nebo se pletu?
14.6.2014 | 13:36    Helen

jaryn: děkuji za přečtení a za komentář!
.. ne, to není deniková úvaha, a způsob dopravy do vesmíru jsem snad naznačila zcela jasně: použijeme miniaturní sondu vyrobenou pomocí nanotechnologie a necháme se vynést působením silného elektromagnetického pole.. ano, zní to jako fantazie, ale jsem přesvědčena, že není technicky nemožná.. nu, a co budeme ve vesmíru dělat? to již bude záležet na každém z nás...  nu, vidím, chybí mi na Litwebu rubrika sci-fi nebo fantazie, tak bych se přimlouvala alespoň za "hloupůstky", vůbec by mi nevadilo psát právě tam!
ještě jednou, děkuji Úsměv
|<   01  02  >|