Hostů OnLine:
Členů OnLine:
Registrovaných členů:
Právě přihlášení:
Lidumil

Bylo k sedmé hodině večerní. Hospoda „Na růžku“ se začla pomalu plnit zákazníky.
 
„Hele, víš, že starej Bárta je mrtvej?“ zeptal se tiše a spiklenecky Lojza Pepíka.
 
„Co to meleš?“ nechápal Pepa, „Bárta přece sedí támhle.“
 
„No jo, sedí, ale je mrtvej!“
 
Pepa se zadíval k Bártovu stolu trochu pozorněji. Bárta seděl na lavici u zdi se skloněnou hlavou. „Vypadá, že chrápe… jako vždy,“ říká nejistě Pepa.
 
„Jó?“ popichuje dál Lojza, „tak ho zkus vzbudit.“
 
„Proč bych to dělal?“ brání se Pepík, „si ho vzbuď sám!“
 
„Hele, Karle,“ nevzdává to Lojza, „víš vo tom, že je starej Bárta po smrti?“
 
„Cože? ´Dyť dřepí na svým fleku!“
 
„No jo, dřepí, ale je tuhej, chápeš?“
 
„Ne,“ vybafne Kája a zadívá se tupě na Bártovo tělo.
 
„Já se z vás fakt zvencnu,“ téměř se rozčílí Lojza, „povidám, děte do něj někdo dloubnout!“
 
Přichází servírka, podívá se nejdříve na Lojzu, a potom dozadu na Bártu. „Tak hele, hrdinové, aby bylo jasno, už jsme volali havrany. Budou tady každou chvíli, takže můžete klidně sedět, a tyhle samaritánský problémy pustit z hlavy.“
 
„Nám šlo hlavně vo člověka, Máňo,“ agituje Lojza.
 
„Vám zrovna,“ říká spíš pro sebe Marie a odnáší prázdné půllitry.
 
Za chvíli jsou tu opravdu funebráci a odnášejí Bártu. Jeden ho drží za ramena, druhý za nohy. Bárta, ač v horizontální poloze, stále sedí.
 
„Ti ho budou muset ještě narovnat, kamaráde,“ šeptá Lojza Pepovi, „a to nejde jináč, než, že se lámou kostě.“
 
„Prosim tě, drž hubu, jó?“ říká Pepa, zvedá se a odchází.
 
„Snad ´sem tolik neřek… mně šlo hlavně vo člověka, že jo?“
 
Na Pepovo místo si po chvíli sedá Olda.
 
„Hele,“ naklání se k Oldovi Lojza, „víš, že starej Bárta je mrtvej?“
 
„Ale dej pokoj!“
 
„No jo, ´dyť to povidám. Je nadobro po něm. Před chvilkou ´sem se ho eště pokoušel zachraňovat, ale všecko marný. Havrani mě vod něj museli vodtrhnout! Už to prej nemá cenu, povidali.“
 
Je to ale stejně dobračisko, ten Lojzík, šlo druhého dne od úst k ústům. Kdo by to do něj řek? Prej takovej násoska a vágus… a mu přitom nejde vo nic jinýho než vo člověka.   
 
Léta Páně 2014, dne 16.6. věnováno autorem jaryn
Share
  
24.6.2014 | 17:57    motýľ

pekne si to podal. takých je veľa, čo sú po vojne hrdinovia.
19.6.2014 | 18:17    mirkah

Jo, téma, který v hospodě ještě chvíli půjde na přetřes...ať žije Lojza a Bárta byl dobrej chlap
17.6.2014 | 22:09    hanele m

a nejen hospody jsou plné lidumilů..
16.6.2014 | 22:49    lajko

pekne si to podal
16.6.2014 | 20:07    JC senior

Příběhy, jaké se povalují po ulicích, hospodách, ve vlacích. A všimnem si jich, jen když  je někdo dobře hodí na papír (nebo na sklo).
*
16.6.2014 | 18:01    Dota Slunská

No jo, lidi. A doby. Připomnělo mi to příběh ze života, kterej jsem vyslechla, že takhle jeden kmotřík zůstal na peci a když ho vynášeli a nemohli ho dát do futrálu, vzali kosu a přešmikli mu šlachy pod kolenama. „A co, tekla z toho krev?" - „Dépa, jenom taková zelená voda."
 
Dobře napsaný, jaryne.
16.6.2014 | 17:57    básněnka

...ale na druhou stranu..že měl krásnou smrt, v hospůdce kam rád chodil...zajímalo by mne, jestli by někdo někoho zachraňoval třeba v metru, když vidím ty netečný tváře...
16.6.2014 | 12:59    Cinda

svatá pravda, dneska nebývá ani tak důležité něco udělat, jako o tom, k čemu jsme se nedokopali, hodně nahlas mluvit..