Hostů OnLine:
Členů OnLine:
Registrovaných členů:
Právě přihlášení:
Poslední dva dny
 

Den první
 
Léčba byla neúspěšná. Ani tryskající horké slzy karlovarského Vřídla neočistily tělo od zákeřné nemoci. Je špatně a bude hůř. Věděl to, již dlouho a dlouho  uvažoval i o „tom“. A dnes to provedl. Jeho tělo je náhle cizí a vedle něj leží zakrvácená břitva. Smrt. Jak asi vypadá smrt? Jednou ji už viděl zblízka, to mu bylo dvanáct let. Byl smutný listopad a  smrt na sebe vzala podobu převráceného vozu s nákladem lnu, pod nímž zůstal jeho otec. Len, živitel, který byl průvodcem osudů již třetí generace tkalců v jeho rodném domě. Jaký paradox. A on sám měl být tou čvrtou generací.. Proč právě tkalcem, jako kdekdo tam v pošumaví. Ano, Šumava přeje tuto obživu svému lidu, jenže on zná Šumavu jinak. Ne jako drsnou matku, která nabízí jen dřevo, len a sklo. On ji zná v písních šumějících hvozdů s tympány vodopádů a rozkvetlých jarních luk. Zná Šumavu, která dokáže  pohladit každého, kdo se k ní přimkne a zašeptá jí slova lásky. Lhostejno zda česky, nebo, jako on, německy. Šumava nedělá rozdíl mezi svými dětmi.
A přece ji opustil. Klášter benediktínů s latinským gymnaziem v rakouském Kremsmünsteru.
Znovu prožívá to nejkrásnější období svého života, své první akvarely a  první básně. To se vrací život, nebo odchází? Jak asi vypadá smrt v zimě?
** 
 

Poslední noc.
 
Sklání se k němu noc, vidí ji, tedy ještě žije. Šumavské noci, noci za úplňku, kdy se  probouzejí víly na blatech, jako v pohádkách babičky Ursuliny. Něco se s ním houpe. Je to snad vor, na kterém kdysi připlul z Horních Rakous do Vídně? Renesanční palác úspěšně absolvované univerzity. Matematika, fyzika. Který z těchto oborů by  mu měl být novým domovem? Nikdy se nerozhodl. Domovem jeho bohémského života je literatura a malířství. A první láska. Zemřela tak mladá, aby vstoupila do dívčích postav jeho pozdějších povídek a románů? Do postav žen, které jakoby perzonifikovaly rodnou Šumavu, tu kterou opustil, která však nikdy neopustila jej.
To je přece kloboučnický krám, kde se seznámil s Amálií! Kdy to bylo? V listopadu… Jedenatřicet let, až do tohoto osudného dne vydržela její manželská láska. Proč nikdy neusiloval o pevné místo? Mohl být přece profesorem nebo státním úředníkem.Vyhovovalo mu více salonní prostředí, v němž se jako domácí učitel pohyboval? Kněžna Anna ze Schwarzenbergu, hrabě Ferdinand Colloredo von Mansfeld, kníže Metternich.  Nejmladším generacím těchto prominentních aritokratických rodů odhaloval úskalí matematiky a fyzikálních zákonů..
Zdá se, že stále ještě žije. I teď, když se vrací ten bouřlivý rok 1848. Je třeba odjet z Vídně! Kam? Do Horních Rakous, do Lince!
**
 

Den druhý.

Svítání, dvě věže jezuitského chámu a šumění v hlavě. Že až sem by doléhalo od vzdáleného Dunaje? Podobně tenkrát šustily stránky čerstvého výtisku časopisu Wiener Zeitschrift für Kunst, to byla poprvé publikována jeho povídka „Kondor“. Je jiná doba, dnes je uznávaným spisovatelem a pedagogem. Vážený školní rada a inspektor národních škol v Horním Rakousku. Rytířský kříž řádu Františka Josefa I. mu ale zdraví nevrátí. Tak maluje a píše. Povídky, jejichž názvy už zapomíná, romány.  Který z nich je mu nejbližší? „Pozdní léto“. Snad proto, že vznikl při jedné z delších příjemných návštěv na Kynžvartu. No a ten poslední, „Vítek“. Už dva díly jsou hotové, jen aby stačil dopsat ještě třetí, nic víc si už nepřeje.
Je dopsán., ten třetí díl, tak již může odejít. Kam? Horní Planá, tam přece prožil dětství, v tom malém domku, kde na něj čeká otec, tkalcovský stav, matka a babiččiny pohádky. Nejraději měl tu o sedlácích, které odnesl čert. Jak snadno se dá vstoupit do pohádky. Už jen vstoupit…Někde daleko odtud, za jižními svahy Šumavy, právě zemřel po dvou dnech komatu ve věku  šedesáti tří let fyzik a matematik, který byl ve skutečnosti malíř a básník. Byl 28. leden 1868. Jak vypadá smrt v zimě..?
*
 
´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´ 
 
 
Nešťastným sebevrahem z příběhu byl rakouský malíř a spisovatel,  šumavský rodák  
 
                               Adalbert Stifter (1805 - 1868)
 
 
V prvním kole správně správně hádali:
 
                 1. motýl ....................  získává 3 zlaté litváky
                 2. Špáďa ...................  získává 2 zlaté litváky
                 3. Tessa .................... získává 1 zlatý litvák
 
Ve druhém kole nebyl žádný správný výsledek
 
Ve třetím kole jako jediná správně hádala
 
                    mirkah ......................... získává 3 bronzové litváky
 
 
Vítězi i dalším úspěšným hadačům blahopřejeme.
 
Autorem povídky byl JC senior. 
Léta Páně 2014, dne 25.6. věnováno autorem LitWeb
Share
  
29.6.2014 | 16:57    Sendy

Jiřímu děkuji a uhodnuvším gratuluji. Litwáky už máte na svých kontech.
27.6.2014 | 20:00    mirkah


Nějak mi tentokrát utekla hned dvě kola. A tak alespoň to třetí zkusím odpálit co nejpřesněji [Makám]
 
Adalbert Stifter
 
27.6.2014 | 19:59    mirkah

Nějak mi tentokrát utekla hned dvě kola. A tak alespoň to třetí zkusím odpálit co nejpřesnějiMakám
 
Adalbert Stifter
25.6.2014 | 20:56    Tessa

a já bych si tipla, že to byl Adalbert Stifter...
25.6.2014 | 20:28    Špáďa

Asi je pro mne po soutěži, googl mi sice vynesl po dotazu "Klášter benediktínů s latinským gymnaziem v rakou(z)ském Kremsmünster" na monitor jako druhý odkaz Adalberta Stiftera, ale vinou neznámé technické chyby už vím, že za dnešek první zlatý Litwák získal zřejmě Motýl (jeho odpověď mi chvíli svítila na monitoru). Nechci rafinovaně čekat na zítřejších 20:00:01... Odstupuji ze soutěže a mlčím jako delfín...
25.6.2014 | 20:07    motýľ

Adalbert Stifter