Hostů OnLine:
Členů OnLine:
Registrovaných členů:
Právě přihlášení:
Vězeň

Prolog

Onoho lednového dne, v domě poblíž Florencie, vydechl stařec naposledy a definitivně tak unikl svým věznitelům i omezenosti doby, ve které žil. Byl za života nejen uznáván, ale též vysmíván, zatracován, ba shledám nebezpečným.
Dovolil si totiž neslýchané - zvedl dalekohled k nebi, aby viděl. Když uviděl, hledal důkazy. Když je našel, nemlčel o tom.
Znejistil tak staleté jistoty a posunul hranice lidského poznání. Ani to, že své teorie musel odvolat, nic nezměnilo na jejich existenci a důležitosti pro budoucnost.

Onoho lednového dne, o tři sta let později a šestnáct set kilometrů severněji, se poprvé nadechl chlapec, který bude jednou rovněž nahlížet do hloubi universa a hledat důkazy.
A když je najde, nepomlčí o nich.  A třebaže se jeho doba už zčásti zbavila omezenosti, i z něj se zásahem osudu stane vězeň.  
  
                                                            
 
Stmívá se, končí další den. Kolikátý už? Nevím, dávno je nepočítám. Proč taky? Ale kdysi – ach ano, přiznávám, kdysi jsem je počítal, neboť mi jich podle předpovědi lékařů zbývalo žalostně málo.
Řekli mi tehdy: „Na vaši nemoc není lék. Bude se to jen zhoršovat a zhoršovat, bez příslušných signálů svaly vypoví poslušnost, přestanou se hýbat, zchátrají. Postupně ochrnou všechny… i ty dýchací…“
„A co mozek? Co můj mozek?!“ vykřikl jsem.
„Zůstane nedotčen.“

Kdybych se byl tenkrát rozhodl kráčet v otcových stopách, možná by mě tahle krutá ironie i pobavila.
Hle, jaká jedinečná příležitost pro budoucího vědce – sledovat v přímém přenosu, s vědomím nezkaleným, každičký detail úpadku svého těla …až do pomalého udušení!
Zdá se vám to morbidní? Mně ani ne, my Britové máme pro černý humor smysl snad odjakživa.

Jenže mně medicína nic neříkala, já si vybral studium zcela jiného oboru, moje myšlenky se upíraly ven, do nekonečného prostoru. A nejen ty moje.

                                                          ******
Jen krátký čas uplynul od chvíle, kdy se člověk poprvé podíval na rodnou planetu z oběžné dráhy, a už nyní bylo zřejmé, že se s tím nespokojí, že bude chtít proniknout výš a dál. Avšak – co bylo tam „dál“? Jak vesmír vůbec vznikl, jak funguje a zanikne někdy? To byly otázky, které jsem si kladl.
Teorie neměnného stavu, s níž přišel profesor Hoyle, mě z nějakého důvodu neuspokojovala. Všechno přece má svůj počátek a konec, tak proč ne vesmír?
 
Byl to zlomový rok – dosáhl jsem plnoletosti, zamiloval se, nastoupil k doktorandskému studiu na prestižní starobylé univerzitě. Měl jsem stoupat vzhůru a místo toho jsem se ocitl na samém dně.

Zeptal jsem se: „Kolik mi zbývá času?“
 Čas, o kterém jsem vždycky uvažoval jen v teoretické rovině jako o jedné z veličin, s nimiž jsem pracoval, ten čas se najednou zhmotnil u mého lůžka a výsměšně se mi ušklíbl do tváře - Podívej, podívej, jak mizím… jak TOBĚ mizím…
 
Řekli mi: „Tak dva, možná tři roky…“
 Ne světelné roky, které odměřují vzdálenosti ve vesmíru, ale pozemské, lidské, moje… Bylo mi jednadvacet a smrt mi byla vzdálena pouhé dva roky!

No, zmýlili se. Nikoli v diagnóze či v neexistenci účinného léku, ale v datu mého úmrtí. Už padesát let bych tu neměl být, ale - jsem.
Zmýlili se ve mně.
Zavání to pýchou, že? Dobře, beru to zpátky.
 
                                                          ******

Ony dva roky, které mi údajně zbývaly, jsem vyplnil usilovnou prací a studiem. Vybičoval jsem k šílenému tempu to jediné, co jsem byl ještě schopen plně ovládat - svůj mozek. A stal se zázrak. Ta nesmlouvavá kmotra s kosou mi dala odklad. A pak další a další.
 
Když se dneska ohlédnu zpátky, vidím nejen nemohoucnost člověka, odkázaného plně na péči druhých a na techniku, nejen ty tisíce prostých radostí, které si vy zdraví ani neuvědomujete a které mně byly odepřeny.
Vidím také ženu, jež se za mě provdala navzdory chmurné prognóze, děti, přátele…
Vidím výsledky své celoživotní práce, diskutované vědci na celém světě.
A nakonec i sebe - jak na vozíku přednáším studentům nebo hraju sebe samého v epizodě populárního sitcomu Teorie velkého třesku.
Popravdě mi ale zatím nezbývá na podobné ohlížení čas. Vesmír má stále spoustu tajemství. A dokud žiju, budu se ptát a hledat odpovědi.
 
Takže na Epilog tohoto příběhu si budete prostě muset počkat…
 
Smrt jej napsala dne 14.3.2018. Stephen Hawking opustil tento svět.
Kéž by si vědci a lidé zodpovědní vzali za své jeho varování před genetickým inženýrstvím či umělou inteligencí,jinak jednoho dne zajdeme příliš daleko a nebude už cesty zpátky....
 
----------------------------------------------------------------------------------------------
 
Hrdinou povídky a vězněm ve vlastním těle je
 
Stephen Hawking
britský astrofyzik, muž nezdolného ducha a pronikavého intelektu.
 
Narodil se ve stejný den, tj. 8.ledna, jen o 300 let později než
Galileo Galilei
(stařec z prologu)
 
Výsledky vašeho tipování: 3 zlaté v 1.kole získává SENDY
                                          3 stříbrné ve 2. kole obdrží DOTA SLUNSKÁ
                                          2 stříbrné ve 2.kole patří DAGMAR B
 
Jako úplně první správně uvedl jméno starce z prologu LAJKO a bude odměněn 3 bronzovými.
 
Úspěšným luštitelům gratuluju a všem, kdo hádali, děkuju za účast. Doufám, že jste se bavili...
 
Autorkou povídky je Tessa.
 




                                                                                                
Léta Páně 2014, dne 20.11. věnováno autorem LitWeb
Share
  
23.11.2014 | 20:28    básněnka

gratulace všemÚsměv
 
jo já vím s tím tipem..to přece nevadí, nehádám pro tipy ale pro to, že mne to baví, spíš jsem chtěla napravit svůj omyl
a díky za skvělou hru...
23.11.2014 | 20:09    LitWeb

Soutěž je u konce, všem díky.
Pro básněnku - každý má jen jeden pokus, proto nemůžu uznat tvůj tip ve 3.kole.
22.11.2014 | 20:11    básněnka

ne oprava Stephen Hawking..
22.11.2014 | 20:08    básněnka

ještě mne napadá jméno David Salzberg..
21.11.2014 | 16:41    Dagmar B

vypravěčem je Stephen Hawking
21.11.2014 | 16:35    Dagmar B

stařec z prologu je Galileo Galilei
21.11.2014 | 15:50    JC senior

Na starci z prologu není co hádat, ale vypravěč je zatím někde v nekonečném prostoru.
21.11.2014 | 10:15    Dota Slunská

stařec z prologu Galileo Galilei
vězeň Stephen Hawking
20.11.2014 | 20:25    básněnka

no napadá mne Galileo Galilei...
20.11.2014 | 20:13    Sendy

A ještě chlapík z prologu: Galileo Galilei.
20.11.2014 | 20:08    lajko

Galileo Galilei
20.11.2014 | 20:08    Sendy

Sorry překlep: Hawking
20.11.2014 | 20:07    Sendy

Stephen Hawkong