Hostů OnLine:
Členů OnLine:
Registrovaných členů:
Právě přihlášení:
Trapný omyl

                                              I.
Náhrobek  jako otevřená, nedopsaná kniha. Pouze datum narození, úmrtí a jméno, od něhož, snad záměrně, se vytratil  akademický titul. Ani slovo o člověku, který zemřel relativně mlád, ani slovo o významu jeho literární a novinářské činnosti v době pro národ tak těžké, v době před mnichovskou anexí českého pohraničí.Každé slovo by bylo zbytečné.
*
 Je 23. březen roku 1939. Ulicemi Prahy projíždějí tanky s hákovými kříži a z budovy sídla gestapa vyjíždějí dvě auta směrem na Vinohrady. V prvním voze na místě spolujezdce sedí muž v dlouhém koženém kabátě a bavorském klobouku. Komisař Böhm. Zcela nepodobný postavičce v oblýskaném smokingovém sáčku číšníka, jak jej znali návštěvníci pražských lokálů. Je to jen několik dnů co se vrátil z Německa, kde se připravoval na svůj nový život. Jeho kariéra právě začíná.
Pražský Němec s československým občanstvím.a znalostí prostředí kulturněpolitické české elity. Kontakty s nejrůznějšími zneuznanými existencemi vytvářely stupínky k jeho rostoucímu významu. Zatím, co mnozí kolegové z branže se zajímali spíše o „zboží“ kapsářů a drobných zlodějíčků, jeho artiklem byly informace. Informace, využívané ve prospěch Říše. Ano, co Hitlerovi neřekli ani nejbližší „kamarádi“, to mu řekl číšník Böhm.
Intelektuální spisovatelé a novináři s protiněmecky laděnými články, varujícími před nebezpečím nacionalizmu a expanzivní politiky, to byli teď úhlavní nepřátelé. A tady, ve vile, která je cílem jeho výjezdu se scházeli. U spisovatele, který od dnešního dne má místo výtisků svých románů podepisovat jen výslechové protokoly. Bude to noblesní zatýkání, ať celá Praha pozná, kdo je to komisař Böhm.
                                                    II.
Konec listopadu roku 1938 byl mrazivý. Mrazivý byl i na zahradě velkého domu na konci obce nedaleko Dobříše. Voda se hrnula potokem, ledovou tříští zaplavovala a ničila vzácné keře a záhony přezimujících trvalek, které vlastnoručně sázel. Přes nepřízeň počasí neváhal a snažil se s velkou námahou uvolnit cestu zdivočelé vodě a opravit poškozený můstek. Zpocený a posléze prochladlý pracoval se zarputilostí, kterou mu dovolilo poněkud hendikepované tělo. Se zarputilostí a pocitem bezmocnosti, vycházejícím z přesvědčení,  že jeho svět umřel.
Brzy se stmívalo. Usedl k psacímu stolu v nedostatečně vytopené pracovně, aby pokračoval v posledních kapitolách nedopsaného románu. 
Mrazivá nebyla jen voda v potoce ale i ovzduší a nálada v celém národě, a pocit beznaděje pronikal i do kruhu jeho intlektuálních přátel. Setkání byla sporadická, mnozí nakvap odjížděli do bezpečnější ciziny. To nebyl ale jeho styl. Vzdor vyhrůžkám, slovním útokům a vytlučeným oknům jeho vinohradsé vily, považoval emigraci za útěk, za prohru. I když tušil, spíše věděl, že bude hůř.
A bylo. A více, než očekával. Prochlazení, podporované hlubokou duševní depresí, rázně vstoupilo do jeho života. Zápal plic! Profesoři z okruhu blízkých přátel dávali jen malou naději a jejich obava se naplnila.
Jakoby osud škodolibě akceptoval jeho povzdech z pocitu osobní tragedie, že tady už nemá co dělat, v době, kdy hlasatelé ideálů humanity jsou považováni za trapné figurky.
                                                III.
Policejní auta zastavila před vinohradskou vilou a komisař vystoupil. Na tuto chvíli se těšil. Před půl rokem odešel do Říše jako číšník, aby se vrátil jako komisař Státní tajné policie. Pilná, několikaletá konfidentská činnost byla zúročena. Teď bude příležitost vrátit všechno, co považoval za urážku své německé hrdosti v době, kdy v pražských restauracích úslužně poklonkoval společnostem vážených intelektuálů, pronášejícím posměšné a odsuzující výroky namířené proti Vůdci a Říši. A ten tady, ten byl z nich nejznámější a tedy první na řadě.
Od svého návratu do Prahy o něm ale nic neslyšel, Zřejmě zalezl jako spousta jiných a doufá, že se na vše zapomene. To by tu ovšem nesměl být on, Böhm. Vlastnoručně napsal to známé jméno na přední místo seznamu nepřátel Říše.Teď to budou povídky z jiné kapsy, pane spisovateli a pointa je předem známa.
Policejní fotograf byl připraven a komisař decentně zazvonil. Zatýkání s noblesou. Vzájemně se přece znají z té „spisovatelské“ kavárny. Všichni tam chodili, Poláček, Vančura, Langer…dobře si je pamatuje. Dnes se ale role vymění. Je čas na aperitiv, pánové a poroučí Böhm.
*
Náhrobek jako otevřená nedopsaná kniha. Jen jméno, datum narození a datum úmrtí. Dvacátý pátý prosinec 1938. Prosinec 1938! Ale dnes je už březen 1939. Noblesní zatýkání se nekoná.
Trapný omyl na začátku kariéry, Herr Komisar.

 
 
Zkrácená pravidla kvízovky zde.
Léta Páně 2015, dne 19.1. věnováno autorem LitWeb
Share
  
|<   01  02  >|
25.1.2015 | 12:13    básněnka

gratuluji všem a zejména Jiřímu, hezky nás chvilku tahal za nosÚsměv
23.1.2015 | 14:40    Špáďa

Tesso, plně tvé mozkové pochody a duševní stavy chápu, nebylas sama...
23.1.2015 | 10:47    Tessa

Čtu: Náhrobek jako otevřená kniha...říkám si: Karel Čapek.
Čtu datum na náhrobku...říkám si: Kam ten chlap, k čertu, jede? Sice ta čvrť taky začíná na písmeno V, ale je někde úplně jinde. Tak, kdo z nás dvou je tu na hlavu? No, on asi ne - když je komisař...
Co hřbitovů jsem musela projít, než mi došlo, že Třetí říše nemohla jinak, než to projet, když měla takovéto neschopné zaměstnance. Tož mi nezbylo než odvolat, co jsem prve odvolalaÚsměv
No, nestává se mi často, že u kvízovky zapochybuju o svém duševním zdravíDumám
23.1.2015 | 8:25    JC senior

Garatuluji vítězce i všem bodujícím a děkuji za účast i ostatním, kteří mířili tesně vedle. Postavou komisaře,  "vypůjčenou " od Fučíka, jsem vás mátl a přiznávám, že záměrně.
Úsměv 
22.1.2015 | 20:18    LitWeb

Kváky kvák
ryba rak
ja to tak...
 
Kdo hádal Karla Čapka a byl dostatečně rychlý, 
ten vyhádal nějaký ten litwák!
 
 
Tessa... 3 zlaté
básněnka... 3 stříbrné
motýl... 2 stříbrné
DagmarB... 1 stříbrný
hledač... 3 bronzové
Marek... 2 bronzové
 
Všem gratuluji Pašák, autorovi, kterým není nikdo jiný než JC senior, děkuji a plácám, seč mi zelený blány dovolí Bravo
 
 
21.1.2015 | 23:38    Špáďa

Za á) byla správná volba,
za cé) vlastně taky,
přejels mě zas jak ta rolba,
natrhls mně fraky.

Příště dám na první dobrou,
fakts mě dokonale zmát,
z obou kapes přeju dobrou,
takovýhle hry mám rád.
Pašák
21.1.2015 | 20:42    Marek

Karla Čapka nedostali...
21.1.2015 | 20:27    hledač

Karek Čapek - hurá!!! už jsem skoro myslel, že budu muset čekat na čtvrtou nápovědu, která snad údajně ani není!
20.1.2015 | 22:38    Špáďa

Taks mě, Jiří, zdá se, přelstil!
Na základě březnového data 1939 jsem vyloučil Karla Čapka, byť náhrobek tvaru knihy odpovídal; Čapek byl již v té době po smrti... No to jsem zvědav, koho že jsme měli hádat! (Předpokládám, že toho pána z prvního odstavce kurzívou v I. části. (?))
Stará Huť u Dobříše, Vinohradská vila a zápal plic jsou však nyní ve II. části jednoznačným vodítkem...
Jelikož však netuším, jak se splete a rozplete III. dějství pro hadače napínavého vyprávění , nepřebíhám a zůstávám u Vančury. Pravidla snad dezerci ani nedovolují. (?)
20.1.2015 | 21:12    Dagmar B

Karel Čapek
20.1.2015 | 20:10    motýľ

karel čapek
20.1.2015 | 20:02    básněnka

Karel Čapek...
20.1.2015 | 14:07    Tessa

Karel Čapek
 
(anebo se trapně mýlím)
20.1.2015 | 11:41    motýľ

Július Fučík ?
20.1.2015 | 1:26    Špáďa

Tedy přestože je zadání pro mne téměř až zcela nejasné (nevím, koho mám hádat —
 
a) poskytovatele bytu,
 
b) hlavního organizátora odboje, nebo
 
c) novináře s titulem i bez něj, který asi bude v jednom z dalších pokračování komisařem Böhmem zatčen...),
 
mám chuť proti svému gustu
střelit téměř poslepu
Julka, co má zase bustu,
byť až chvíli po slepu (tady na Olšanech, viz zde),
co se rozhod pro Augustu...
 
Snad se z toho oklepu.
 
* * *
 
Že Jiří rád přečurá,
tak Vladislav Vančura.
(Julka-fildu odvolávám.
Můj tip: lékař, marná sláva.)
|<   01  02  >|