Hostů OnLine:
Členů OnLine:
Registrovaných členů:
Právě přihlášení:
Na jevišti

Je opravdu příjemné zjistit, že když zemřete, lidé skutečně splní vaše poslední přání. I když si přitom někdy dají na čas. Ale já nejsem malicherný. Mám před sebou celou věčnost, a tak mi na nějakém tom desetiletí nesejde.
 No, někdo by jistě mohl říci, že lepenková krabice není vskutku nijak důstojné místo posledního odpočinku, ale věřte mi – znám horší. Třeba hromadné hroby nebo kremační pece v sousedství plynových komor. Vlastně nechybělo mnoho a někde tam jsem kdysi mohl skončit, a nic z toho, o čem vám budu vyprávět, by se nebylo stalo.

Co může člověk čekat od života, narodí-li se ve špatný čas na špatném místě … i když, ruku na srdce – jak poznat, který čas je špatný a který dobrý?
Chyběl mi jen měsíc do čtvrtých narozenin, když do mé vlasti vpadli agresoři a začala válka.
Z lidí, kteří tehdy tvořili můj svět, se rázem stali občané ne druhé, ale rovnou nulté kategorie. Zahnali nás za zeď a oddělili jako prašivé ovce od zbytku města. Ve vzduchu se neustále vznášela nejistota, zda další den nebude tím posledním.
A právě tehdy – tomu všemu navzdory – mě matka začala učit hře na piano a babička mi prorokovala, že jednou budu patřit mezi nejlepší a nejslavnější hudebníky světa. Ale zůstalo by jen u sladkých řečí a nenaplněných vizí, kdyby mi právě milovaná babi o tři roky později nezachránila život.
Ostříhala mi vlasy, obarvila je na blond, navlékla mě do holčičích šatů a vykonala zázrak – před namířenými samopaly hlídek mě odvedla pryč z místa, jež bylo tehdy už jen čekárnou na smrt a odkud odjížděly vlaky pouze jedním směrem. Moje matka však stejné štěstí neměla a já ji už nikdy jsem ji nespatřil.
Ale dosti smutných vzpomínek.

Na scéně, nedaleko odtud, právě začíná komedie, jedna z těch věčně živých a stále aktuálních. Nepochybuji, že jí pozorně naslouchá i duch jejího dávného autora.
Ten dnešní kus se mě ale netýká.
To až zítra, až se představitel prostořekého frajírka, jenž nakonec uvázl v osidlech lásky, vtělí do úplně odlišné postavy, pak se právě já stanu - alespoň na chvíli - jeho hereckým partnerem.

                                        *  *  *  *  *  *
 

Copak je po jméně? Co růží zvou, i zváno jinak vonělo by stejně.

Krásná slova – pokud ovšem nežijete ve světě, kde se ze všeho nejdřív ptají po jméně, kde jméno budí podezření a podezření se snadno změní v rozsudek. Já dostal jméno nové, jež - možná trochu troufale -odkazovalo k jednomu významnému umělci a mělo mě snad i vést podobnou cestou. Jen díky změně identity přežil jsem onu strašlivou dobu.
A tak jsem si to jméno ponechal, i když znovu nastal mír a já se mohl věnovat hraní a studiu, nejprve ve své rodné zemi a pak i na renomované pařížské konzervatoři coby jeden z jejích nejmladších absolventů.

A jako by mi osud chtěl vynahradit minulé roky - šel jsem od úspěchu k úspěchu, koncertoval ve slavných síních a ve společnosti neméně slavných umělců. Snad mi pomáhala i moje paměť (někdo by mohl říct „fenomenální“) - stačilo, abych si jedinkrát přečetl partituru a dokázal jsem skladbu zahrát zpaměti, hned, ale také kdykoliv později.
Přesto jsem cítil, že koncertní kariéra není tím, o čem jsem snil. Bez ohledu na to, že mě má paměť nikdy nezklamala, trpíval jsem před vystoupením neskutečnou nervozitou. Vytáčelo mě, když lidé neposlouchali dost pozorně nebo když někdo v sále rušil pozdním příchodem. Nesnášel jsem recepce, pořádané po koncertech, kašlal na pravidla společenské etikety, a nijak mě netrápilo, pokud se mi případně podařilo urazit vlastní mecenáše. A přesto mi pořád chtěli naslouchat.

Projel jsem celý svět, abych nakonec zakotvil ve staré dobré Anglii a mohl se konečně věnovat tomu, po čem jsem toužil nejvíce a na co jsem měl při koncertních turné tak málo času. Komponování.
 
                                  
                                               *  *  *  *  *  *

Osud mi však nedopřál dlouhý život, a tak tu toho po mně příliš nezbylo – dva klavírní koncerty, nějaké smyčcové kvartety, řada drobných skladeb. A Kupec benátský.  
Je to tak, dávný barde, myslel jsem na tebe, když jsem pracoval na dvou stěžejních věcech svého života – na své jediné opeře a na poslední vůli.

Čas se nachýlil – zítřek se stal dneškem a jeviště znova ožívá dramatem, které nestačilo zestárnout. Na scénu vstupují intriky, zrada, bezmoc i šílenství. Konečně také přichází okamžik, na který tak dlouho a trpělivě čekám.
A s ním i muž, jenž jako první dokázal beze zbytku vyplnit, co jsem si v závěti přál.

Bez odporu či zachvění bere mě do ruky a zamyšleně na mne upírá pohled.
V jeho pronikavých hnědých očích se zrcadlí všecko - bolestná nerozhodnost, hněv i vina a také mučivá potřeba znát odpovědi na otázky, které si bez ustání klade.  Já však mlčím. Jak taky jinak.
Oba víme, že své odpovědi si musí každý najít sám. Nešťastného prince dánského nevyjímaje.
 
                       -----------------------------------------------------

Vypravěčem dnešního příběhu
nebyl nikdo jiný než pianista a skladatel židovského původu
 
Andrzej  Czajkowski (též André Tchaikowsky)

rodným jménem Robert Andrzej Krauthammer

který odkázal svou lebku Royal Shakespeare Company, aby byla použita jako rekvizita (lebka královského šaška Yoricka) v dramatu Hamlet.

Prvním princem dánským, který k ní promlouval před publikem, byl britský herec
David Tennant

Divadelní představení, o nichž se v povídce objevila zmínka, je samozřejmě Hamlet a komedie Mnoho povyku pro nic, kde David Tennant hrál Benedicka.

A teď se podíváme, jak jste tipovali:
Sendy – získává 3 stříbrné za vypravěče + 1 stříbrný za jméno herce
básněnka – jen 2 bronzové  (protože neuvedla rodné jméno vypravěče)
 
Ti, kteří pálili unáhleně a pak se vrátili se správnou odpovědí, případně umístili svůj tip jinam, získávají toliko potřesení žabákovy tlapky.
 
Gratulace těm, kdo uhodli! Poděkování všem, kteří se zúčastnili....
 
Autorkou povídky byla Tessa.
 
A ještě pro zajímavost zpráva z tisku a obrázek

 
Léta Páně 2015, dne 16.2. věnováno autorem LitWeb
Share
  
21.2.2015 | 13:30    básněnka

tentokrát se ti opravdu žabko dařilo...Smích
21.2.2015 | 13:29    Tessa

Děkuji. Bylo mi ctí tahat vás za nos...Mrk
21.2.2015 | 13:26    básněnka

díky za hru ...a žabce Tesse posílám gratulaci za tu pěknou fabulaciÚsměv
 
 
19.2.2015 | 21:05    Dagmar B

Tesso, nějak pořád nevím, co jsem udělala špatně. Minule to fungovalo a nejsem si vědomá, že bych to teď dělala jinak, tak sorry.
 
19.2.2015 | 20:47    Tessa

Dagmar, já ti samozřejmě věřím, ale tipy je opravdu nutno psát přímo ke kvízovce, ne jinam. Kvízovka totiž do odtajnění neukazuje žádné komentáře, takže každý tu hádá sám za sebe. Takže pro příště - jenom tam.
Ale děkuju, že ses zapojila. Řešení nebylo snadné.
19.2.2015 | 20:28    Dagmar B

Tesso, než jsem se dostala na Litweb, řešení už tam je. Napsala jsem Robert Adrzej Krauthammer, Andrzej Czajkowski (André Tchaikowski). Pokud mi věříš, započítej, pokud ne, nemám s tím problém :-)
 
19.2.2015 | 20:14    JC senior

Jako myslivec jsem býval zvyklý po první neúspěšné ráně zatuplovat. Tady to bohužel neplatí. takže jen gratulase Sendy a básněnce.
18.2.2015 | 21:56    Špáďa

Žabáku, přicházím ti na chuť.
Tak jsem ještě chvíli gůglil a hercem je David Tennant, který se na jevišti potká s pianistovou lebkou. Pianistou-skladatelem, a již "mrtvým" vypravěčem, však je polák André Tchaikowski (*Krauthammer),  (nikoliv tedy R. Hahn, to jsem netrefil) jenž  svou lebku věnoval k dalšímu využití.
(Paradoxně jsem se progůglil přes virově nebezpečné stránky v azbuce.)
18.2.2015 | 20:49    JC senior

André Tchaikowsky (1935–1982), vl. jménem Robert Andrzej Krauthammer
 
bohužel, s křížkem po funuse...
18.2.2015 | 20:48    Špáďa

Tak jsem si asi ani neštrng...
Jako dílo první mně vychází Le merchande de Venice (Shakespearův Kupec benátský) jehož operní provedení (premiéra) z roku 1935 pochází od venezuelsko-francouzského komponisty Reynaldo Hahna. (Že by žabáček měl na mysli čtvrté "narozeniny" této opery?) Druhým dílem je Shakespearův Hamlet. Jasné indice k vypravěči-komponistovi jsem však nenašel, rovněž tak dosud netuším onoho herce.
Fakt brnkačka na žabí žebra...
18.2.2015 | 20:24    básněnka

přiznám se, že tápu..napadá mne jen jméno Andrzeje Czajkowského
18.2.2015 | 16:18    Sendy

A málem bych zapomněla... ta druhá hra - komedie - mohla být jedině Marná lásky snaha milovaného mého Shakespeara, kde hrál Birona.
18.2.2015 | 16:12    Sendy

Andrzej Czajkowski alias Robert Krauthammer. A zahrál si v Hamletovi Yoricka. Resp. jeho lebka si zahrála. A v tlapě jí držel Hamlet - David Tennant.
16.2.2015 | 21:15    JC senior

Roman Polaňski, vl. jménem Rajmund Liebling