Zazpívat si na zámku! V dobovém kostýmu prožít iluzi minulých časů, k nimž se moje fantazie upíná až s nekritickým obdivem. Dnes by se měla tato, možná až úsměvná, vize naplnit.
Operní soubor, o němž s neskromnou nadsázkou říkám „náš“, sice už řadu představení v zámeckých exteriérech uskutečnil, ale beze mne. Nejsem členem uměleckého souboru, ani příslušník jevištního technického personálu. Jsem jen člen výpomocného pěveckého sboru, tedy něco jako lepší statista. Slovo „lepší“ se v tomto případě relizuje spíše jen výší nepodstatného honoráře za odehrané představení. Ale honorář není to, co mě láká. Jsem především přítel italské opery. Jako ti gangsteři z „Někdo to rád horké“, jak posměšně říká moje žena.

Teď jsem ale tady, na nádvoří renesančního zámku, který se dosud vyhýbal mým návštěvám historických památek. Připravuje se scéna a odpoledne bude aranžovací zkouška. Bez orchestru, jen s režisérem. Tedy dost času, abych mohl absolvovat prohlídku zámku. Zatím se jen rozhlížím po čtvercovém, rozlehlém nádvoří. Dvě patra arkádových chodeb, psaníčková sgrafita. Neomylný rukopis italských architektů. Pohlednice a leporela u pokladny nabízejí ochutnávku bohatě zdobených interiérů se stylovým mobilitářem. Zahrada, kde v polovině minulého století byl vybudován přírodní amfiteátr. Mě ale nyní zajímá docela jiné divadlo.
Průvodkyně svolává skupinu návštěvníků, k níž se připojuji. Vstupujeme do historie.
*

Více než drmolivým výkladem mladé průvodkyně jsem se dal provázet vlastní fantazií, stylizované do tváře z portrétu zakladatele zámku. Renezanční šlechtic, jeden z nejbohatších velmožů království, významný potomek předního moravského rodu.  Mohl si dovolit financovat částečnou demolici zdejšího starého hradu a v průběhu jedenácti let uskutečnit výstavbu u nás ojedinělé renesanční architektury.

S bohatstvím přichází obvykle i politický význam a diplomatická poslání. Byl blízkým přítelem císaře Maxmiliána II. a jak se dovídám, společně s ním se zúčastnil i svatby španělského krále Filipa II.
V mých představách nastává až neuvěřitelné prolínání dějů. Ano, dnes na zámeckém nádvoří hrajeme operu Giuseppe Verdiho „Don Carlos“, kde ústřední postavou je právě španělský král Filip II. a jeho syn, infant Carlos. Námět libreta podle Schillerova stejnojmenného dramatu. Drama konfliktu otce a syna, kteří oba milují jednu ženu, v dobovém kontextu poloviny 16. století. 
A zdejší zámek? Není sice místem politických setkání, které by zasáhly do středoevropských dějin jako zámek Ratibořice nebo Slavkov, ale k jeho vzniku se váže nepopiratelný vliv událostí právě na španělském královském dvoře.
** 

Je pozdní odpoledne, scéna je připravena. Z podia u zadního průčelí nádvoří vyrostlo dekorativní schodiště až do výše prvního patra arkádové chodby. Bude to impozantní místo nástupu hlavních postav. Na akrádách osvětlovači rozmístili reflektory a kolem sloupů se vinou elektrické kabely. Před podiem vzniklo improvizované orchestřiště. Zkouška může začít.
Vlastní představení začíná až o deváté večer, teď v červnu se nedostává tmy, která je součástí atmosféry této ponuré opery. Již první takty předehry diváka vtáhnou do sítě intrik a dramatických konfliktů. Milostnou scénu dona Carlose a jeho nevlastní matky, mladičké španělské královny Alžběty, střídá žárlivý výstup dvorní dámy princezny Eboli, která rovněž miluje Carlose. A přicházi jedno z nejsilnějších míst celé opery, dojímavý recital krále Filipa, zmítaného pochybností a nedůvěrou.  A do takto napjaté situace vstupujeme my, vyslanci utlačovaného flanderského lidu, vedeni markýzem de Posa, kterého skvěle ztvárňuje přední sólista operního souboru. 
Moje role skončila. Teď mohu již v klidu sledovat děj až do tragického ortelu, který vynese Velký inkvizitor. Dobově kostýmované postavy na podiu se mi prolínají do historie zdejšího zámku. V postavě stárnoucí  krále spatřuji paralelu českého renesančního velmože, zakladatele této vyjímečné stavby. A španělská dvorní dáma? Nejen kostymem připomíná krásnou šlechtičnu, kterou si jako manželku přivezl právě z Filipova královského dvora. To pro ni se rozhodl postavit toto reprezentační sídlo, kde se dnes, na jeden večer, prolnul čas do století jejich, snad, šťastného života.
***  
---------------------------------------------------------------------------------------------

 

                              Hádali jste správně?

Jednalo se o zámek Litomyšl. (stavba zahájena 1568, dokončení 1581)
Zakladatel Vratislav II. z Pernštejna, zvaný Nádherný (1530 až 1582)
Jeho manželkou byla španělská dvorní dáma  Maria Manrique de Lara.

 

Tentokrát bylo šest správných odpovědí.

 

V prvním kole:    básněnka

                        Tessa

                        Sendy

Ve druhém kole: motýl

                        Špáďa

                        Dota Slunská

 

Gratuluji úspěšným, litváky budou přiděleny podle stanoveného klíče.

 

                                      ***

                    Autorem povídky byl JC senior