Hostů OnLine:
Členů OnLine:
Registrovaných členů:
Právě přihlášení:
Matka matek
Žila jsem prostý život, nijak zajímavý, nijak dobrodružný, celkem všední, ačkoliv by se mnozí z vaší doby ohradili. Pravda, držím jedno – ne zcela bezvýznamné- prvenství, ale můj podíl na něm spočívá toliko v mé vytrvalosti a neodbytnosti. Velkým dílem se jen zkostnatělý režim vyčerpal, odžil a dal se na ústup. Můj příběh se mohl klidně stát i vám. Ano, vám, paní. Tedy, pokud byste se narodila v mé době. I vám, pane. Pokud byste se narodil v mé době jako žena. V mé době se totiž ženy mohly stát dělnicemi, pradlenami, selkami, modistkami, učitelkami, ty nadané herečkami, zpěvačkami, spisovatelkami, ty šťastné manželkami a matkami… O studiu na vysoké škole, notabene o vědeckém bádání si ale ženy v mé zemi mohly nechat jenom zdát, nebyly-li dost zámožné, aby mohly studovat v zahraničí.
Můj otec se mnou měl jasné plány: půjdu v jeho šlépějích. Byla jsem s tím srozuměna a po ničem jiném jsem ani netoužila. Ostatně jsem se sourozenci vyrůstala doslova obklopena jeho profesí. Avšak když náhle zemřel, bylo po snu. Na studium ve Švýcarsku neměla moje rodina peníze.
Maturovala jsem s vyznamenáním. Můj profesor to komentoval slovy: „Škoda, že nejste chlapec.“ Myslím, že se mýlil. Jako muž bych byla jedním z mnoha. Jako žena jsem měla tu čest vyšlapat cestu ostatním.
 
***
 

Na českou univerzitu mě samozřejmě nepřijali. Jako žena prý mám lehčí mozek, méně krvinek a studium by celkově uškodilo mému zdraví. Ženy údajně na náročnou roli studentek mého vysněného oboru nemají fyzickou konstituci. Kdyby to ve svých důsledcích nebylo tak tragické, asi bych se tomu smála. Ženy na polích a v továrnách tvrdě dřou do úmoru, rodí jedno dítě za druhým, starají se o početné rodiny a nikdo se nad jejich nedostatečnou fyzickou konstitucí ani nepozastaví. To asi ty krvinky, chce se sarkasticky poznamenat.
Na německou univerzitu mě sice přijali, ale bez možnosti skládat zkoušky. Směla jsem chodit na přednášky, praktika, ale nic víc. Byl problém s mnohými profesory i jen konzultovat. Chovali se ke mně stejně urážlivě a opovržlivě jako spolužáci, kteří, když jsem prvně vstoupila do posluchárny, dávali svůj nesouhlas s mou přítomností najevo hlasitým pískáním, sykotem a dupáním. Chtělo to jen zatnout zuby, nevidět, neslyšet, ignorovat a upnout se k svému cíli. A snažit se neúnavně intervenovat na Ministerstvu pro vyučování o zrovnoprávnění studentek.
Prvním menším vítězstvím byla skutečnost, že i česká univerzita začala přijímat ke studiu dívky. O pár let později se konečně podařilo prosadit, aby tyto dívky mohly studium završit zkouškami.
Skládala jsem tři obtížné rigorózní zkoušky najednou. Posluchárna byla narvaná k prasknutí. V mé době byly totiž zkoušky veřejnosti přístupné, a první zkoušenou studentku si málokdo nechal ujít. Byla ve mně malá dušička. Nesměla jsem dát najevo i sebemenší zaváhání a zároveň jsem nesměla působit příliš sebevědomě.
Absolvovala jsem na výbornou. Třešničkou na dortu bylo uznání od profesora, jehož jméno budou ve vaší době znát úplně všichni, odborníci i laici, a jenž byl, navzdory své nesporné inteligenci a erudovanosti, z těch, kteří se úporně bránili studujícím dívkám.
Co ale bylo pro mě nejdůležitější – stála jsem na prahu života, o kterém jsem snila. O kterém pro mě snil můj otec. Jako elévka – rozumějte: neplacená síla – jsem po boku a v týmu muže, který jako jeden z mála mou kariéru podporoval, mohla praktikovat, učit se a bádat.
 
***
 

Trvalo to pouhé tři roky, než můj mentor náhle zemřel a já byla bez práce. Další dva roky jsem se pokoušela získat jiné místo. Marně. Nepomohlo mi ani vzdělání, ani tři roky praxe na pracovišti evropské úrovně. Byla jsem přeci jenom žena.
Nakonec jsem si otevřela vlastní ordinaci. Moje obavy, že se neuživím, byly, jak se ukázalo, zbytečné. Moje pacientky patřily ke všem společenským vrstvám. Vedle dělnic, služebných a hospodyň mě navštěvovala i skvělá spisovatelka, slavná herečka, manželka věhlasného národopisce a mecenáše…
Nikdy jsem se nevdala a neměla děti. Já vím, budete se dohadovat, jestli jsem jako průkopnice neměla strach, že se mi nepovede skloubit kariéru s rodinou. Dost možná jsem ale od mužů slýchávala ne tak často, že jsem se rozhodla zasvětit svůj život ženám.
Jako lékařka jsem se vrátila na střední školu Minerva a systematickým sledováním a shromažďováním záznamů o zdravotním stavu studentek jsem se snažila prokázat, že vzdělávání ženám nikterak neškodí.
Sepsala jsem životopis kolegyně, která získala lékařské vzdělání v zahraničí, založila jsem Fond na pomoc chudým a nemocným ženám, pracovala jsem v celé řadě ženských spolků, bojovala za rovnoprávnost žen.
Během svého života jsem se dočkala obrovského zadostiučinění, když ženy získaly volební právo, když nejen lékařské fakulty začaly navštěvovat stovky studentek, aniž by jim někdo nadával do mužatek a sufražetek, ale co je hlavní – několik prvních českých žen si konečně mohlo vybrat, zda se svěřit do rukou lékaře muže nebo ženy.

 
***
Léta Páně 2015, dne 27.4. věnováno autorem LitWeb
Share
  
|<   01  02  >|
1.5.2015 | 11:30    Shimmir

Díky Sendy, bylo to poučné, i když jsem z technických důvodů přišel s křížkem po funuse! Ale aspoň už jsem dospěl k řešení. Člověk zjišťuje, jak málo zná!Stydím Ta první část byla trochu zavádějící, fakt mne napadala jen ta Sklodowská, jen ta Matka matek mi tam nepasovala a google mi nabízel nějakou americkou kapelu. Prostě se člověk nejprve musí naučit správně ptát...Krásné májové dny!Pohoda
30.4.2015 | 21:00    Sendy

Děkuji, bylo mi ctí a národním svátkem. Gratuluji úspěšným a děkuji všem za zájem.
30.4.2015 | 20:46    Tessa

Sendy, dobrá kvízule to byla. PašákTa první, velice neurčitá část mi pěkně zamotala šišku.
30.4.2015 | 20:42    básněnka

Sendy dík za hru a ostatním gratulaceÚsměv
30.4.2015 | 20:40    LitWeb

Jsem na vrcholu blaha, protože většina z vás hádala správně. Hrdinkou kvízovky byla skutečně první -na české univerzitě promovaná - česká lékařka Anna Honzáková.
 
Jejím mentorem byl Karel Maydl a odpůrcem, který jí nakonec vysekl hlubokou poklonu, nebyl nikdo jiný než Josef Thomayer.
 
1 zlatý za prvenství získává Tessa, 1 stříbrný získává mirkah jako první v druhém kole a 1 bronozý je připraven pro Špáďu. 2 bronzové přihodím básněnce za to, že jako první odhalila oba pány.
 
Tentokrát pro vás psala Sendy.
30.4.2015 | 20:05    Shimmir

Pro sichr ještě odkaz, který vše potvrzuje :http://cs.wikipedia.org/wiki/Anna_Honz%C3%A1kov%C3%A1Pohoda
30.4.2015 | 20:01    Shimmir

MUDr. Anna Honzáková (16. listopadu 1875 Kopidlno – 13. října 1940 Praha) byla česká lékařka; první promovaná doktorka medicíny 17. března 1902 na české Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze,[1][2] historicky třetí promovaná česká lékařka; první odborná lékařka se soukromou praxí; publicistka a pracovnice v ženském hnutí. První dvě Češky, které se staly lékařkami ještě před ní (Bohuslava Kecková a Anna Bayerová), získaly titul doktorky medicíny mimo české území, na univerzitách ve Švýcarsku.
Anna Honzáková se narodila v rodině Jana Honzáka, městského a zámeckého[3] lékaře, váženého občana a významného osvětového pracovníka v Kopidlně na Jičínsku. Měla 5 sourozenců.[4] Otec měl v úmyslu poslat Annu studovat medicínu do ciziny, protože v Rakousku-Uhersku dívky nemohly řádně studovat, ale jeho náhlé úmrtí úmysl překazilo.
Anna potom začala studovat v Praze na nově otevřeném (1890) prvním soukromém dívčím gymnáziu ve střední Evropě Minerva[5] a absolvovala jej s vyznamenáním v červenci 1895. Její přihláška na českou lékařskou fakultu v Praze byla zamítnuta, a tak začala navštěvovat přednášky na pražské německé univerzitě, ale bez možnosti složit zkoušky. V roce 1897 mohla přejít na českou fakultu, ale opět jen na hospitační studium (bez statutu řádné posluchačky); v roce 1900 bylo novým zákonem dívkám umožněno skládat zkoušky za celou dosavadní dobu studia. Zásluhu o to měla jistě Anna Honzáková svými výsledky i osobní a několika písemnými intervencemi ve Vídni. Studentka Honzáková – po pěti letech navštěvování přednášek – všechny tři rigorózní zkoušky (každá se skládala ze 3 dílčích) složila s výborným prospěchem[6] a 17. března 1902 v aule Karolinapromovala na doktorku veškerého lékařství – MUDr. Její píli a vědomosti oceňoval i známý profesor Josef Thomayer, jenž si Anny Honzákové, poté, co jí osobně poznal, velmi považoval.
 
Sedmadvacetiletá lékařka nastoupila jako elévka u profesora Karla Maydla na chirurgické klinice; po Maydlově předčasné smrti musela rezignovat na svoji vědeckou kariéru, a tak si po třech letech praxe a marných žádostí o lékařské místo ve státní službě otevřela (roku 1905) soukromou gynekologickou ordinaci v Praze v ulici Na Moráni. Díky svým odborným znalostem a schopnostem i laskavému přístupu k lidem měla rozsáhlou klientelu ve všech vrstvách tehdejší společnosti, včetně mnoha známých čs. umělkyň. Potvrdila také svůj vztah ke gymnáziu Minerva a stala se tam školní lékařkou.
Nejen lékařka[editovat | editovat zdroj]
Honzáková si uvědomovala potřebu podporovat emancipační hnutí a tím změny ve společnosti, které by ženám daly více možností v uplatnění. Vzorem v tomto úsilí jí byla její přítelkyně Františka Plamínková. Byla aktivní v mnoha pokrokových spolcích, zejména ve Spolku pro ženské studium Minerva, v Ženském klubu českém, ve Výboru pro volební právo žen s v Ženské národní radě. V roce 1930 spoluzaložila a na rok se stala předsedkyní Sdružení československých lékařek. V roce 1937 založila Fond Anny Honzákové-Hlaváčové pro stáří nebo nemoc práce neschopných žen. Do fondu uložila velkou část svých osobních úspor. Prostředky měly být vypláceny po její smrti. *Získala si přezdívku „Matka matek.“*
V roce 1903 – společně s Klementinou Hanušovou – vydala knihu: Jak chrániti dítě nákazy tuberkulosní;
Sepsala životní příběh české lékařky[7] v knize: Dr. Med. Anna Bayerová 1853–1924, první česká lékařka ve Švýcarech (nákladem Ženské Nár. Rady, Praha 1937).
DumámTakže shrnuto a podtrženo, byla to Mudr. Anna Honzáková, prvním mentorem byl profesor Josef Thomayer, druhým profesor Karel Maydl, a přezdívku Matka matek získala za založení podpůrného fondu, do kterého vložila své peníze. Vše důležité zvýrazněno a podtrženo.Mrk
29.4.2015 | 22:36    Špáďa

Omylem jsem odentroval bez mentora Josefa Thomayera
29.4.2015 | 22:32    Špáďa

Anna Honzáková Karel Maydl
29.4.2015 | 20:22    lajko

Doktorka Quinnová
29.4.2015 | 20:11    básněnka

přidávám toho mentora -profesor Karel Mayndl
a její práci a píli ocenil i profesor Josef Thomayer
28.4.2015 | 21:15    básněnka


 
 
 
MuDr.Anna Honzáková
28.4.2015 | 20:57    JC senior

Marie Curie-Sklodowská
28.4.2015 | 20:06    mirkah

Zkusím: Anna Honzáková
28.4.2015 | 16:46    Shimmir

Myslel jsem na Marii Sklodowskou Curie. Ta přece maturovala s vznamenáním a měla po otci vlohy k matematice a logickému myšlení. A v tehdy Rusy zabraném polsku se vysokoškolské studium pro dámy nepěstovalo...Jinak na "Matka matek" mi to hodilo nějakou americkou skupinu...
|<   01  02  >|