Hostů OnLine:
Členů OnLine:
Registrovaných členů:
Právě přihlášení:
V sedle spící
 

Když se vzbudila, měla už noc na kahánku. Ještě se několikrát neklidně převalila a pak se vyplížila ven jako kočka. Uměla to neslyšně, i když musela otevřít dvakrát zip. Hned na to se vrátila pro foťák a šla si najít to svoje místo. Jen tak na lehko, v tílku, kalhotkách a v těžkých botách. Myslím, že přesně takhle vypadají víly. Jsou křehké a přeci plné života.
 
Poodešla jen kousek stranou, asi chtěla líp vidět až dolu na pobřeží. Skoro svítalo. Pod hladinou oblačného moře se skrývalo ještě to druhé - skutečné. Určitě se jí líbilo. Svět je vždy krásnějším, stane-li se náhodou vícepodlažním. Naše dovolená se tehdy odehrávala v tom horním patře.  Trhlinami v nehmotné podlaze však bylo možné nahlížet i tam dolu, do přízemí a poznávat hotely, pláže a ostrovy i všeobjímající vodu, které se tady zoufale nedostávalo. Vlastně tu nebyla žádná, všechna mizela okamžitě po dopadu z nebe v podzemí, kde si tesala svá tajuplná řečiště a jakoby mimochodem sochala všechny ty ktyty, gmity a gnáty.
 
Probudil jsem se, otevřel oči a chvilku nehnutě civěl do žlutého tropika. Jedinost dechu prozrazovala, že vstala dřív. Asi ne o moc, její spacák ještě trochu hřál. Vylezl jsem ven ze stanu, protáhl se a vydal se ji hledat.
 
Ušel jsem jen pár kroků a zabrkl o kus drátu, který se plazil krajem pěšiny a pak mizel kdesi v trávě. Přestože byl zelený, tak sem ani trochu nepatřil. Chtěl jsem ho sebrat a vzít s sebou, ale ani několikeré škubnutí s ním nepohnulo. Překvapila mne jeho délka, jež se trháním odhalila. ´Chorvati jsou asi úplně stejný dobytci jako my Češi, národní park je pro nás jen prázdnej pojem´, blesklo mi hlavou.
 
Nechal jsem drát drátem a raději pokračoval v průzkumu okolí. Včera jsme se sem nahoru doplahočili až pozdě večer a zbytky světla jsme spotřebovali ke stavbě stanu, to proto tohle místo ještě vonělo lákavou neobjeveností.
 
Došel jsem až do sedla. Samozřejmě že tam byla. Stála asi padesát metrů od pěšiny. Hrbila se nad stativem, jako vždycky nevnímala nic kolem, tedy ani mě ne. Prohlížel jsem si její nahá stehna a přemýšlel, jestli je nutné, abychom po snídani začali hned s balením. Bylo by fajn se tu ještě chvilku zdržet. Napadlo mne, že se k ní opatrně připlížím zezadu a trochu ji vylekám. Těšilo mě dělat jí tyhle malé naschvály, protože to byla dobrá příležitost k následnému udobřování.
 
Obešel jsem malou bílou skalku a zastavil se u cedule, jíž nebylo od stanu vůbec vidět. Četl jsem nápis, který byl pro jistotu ve třech jazycích a přestože jsem mu dobře rozuměl ve všech, tak jsem mu nechtěl uvěřit. Upřel jsem na ni své vyděšené oči. Jakoby snad ucítila můj pohled v zádech, se zničehonic otočila. Zamávala na mne a gestem mi naznačila, že mám jít k ní. Nemohl jsem. Jen jsem na ni zíral. Nastavila samospoušť a vydala se ke mně. Okamžitě jsem se nadechl a zakřičel „STŮJ!“. Už mě neslyšela - miny mě překřičely.
 
 
 

 
Léta Páně 2015, dne 7.5. věnováno autorem Kendy
Share
  
|<   01  02  >|
20.6.2015 | 19:09    j@newe

ale ne, kendy, spatne jsem to napsala, nemela to byt vytka nebo negativni kritika... me totiz pritahuji kratsi dilka... jsem mozna lina cist a trochu netrpeliva...  a asi i proto ctu nejradeji basnicky... dostat toho tolik do kratkeho textu v proze, jako jsi zvladfl ty, je kumst... ... ... dostat malo do dlouheho ... no, to vlastne taky... tech jinych "umelcu" je ale mnohem vic Úsměv
20.6.2015 | 6:49    Kendy

Zkoušel jsem psát i delších věci, ale když to po sobě zpětně čtu, tak musím sebekriticky přiznat, že jsem se v nich povětšinou utopil a všechny stojí za starou belu. Třeba to ještě někdy zkusím, uvidíme. Tenhle kousek se soudě podle reakcí asi povedl a co se týče těch bot, tak kontrasty prostě zaujmou každého…
Děkuju za komentář, člověka potěší, když někomu stojí za to, aby vypíchl nějakou maličkost, která ho chytla.
 
18.6.2015 | 22:24    j@newe

jeste dodatek... zapomnela jsem napsat, ze se mi moc libi tato cast... :-D: "Jen tak na lehko, v tílku, kalhotkách a v těžkých botách. Myslím, že přesně takhle vypadají víly. Jsou křehké a přeci plné života."
18.6.2015 | 22:21    j@newe

tak jsem dnes zde u Tebe narazila i na prozu... na prvni pohled me zaujala sympaticka kratkost dilka... a po precteni mam nasledujici dojem: kratke, ale velmi pusobive... priserny zaver (obsahove), az se mi udelalo zle...
16.6.2015 | 17:49    Shimmir

Jj, přes víkend jsem schopnej zmáknout i tři, má rád Vondrušku, ale teď mám i 4 od Doylea a žádná není o Sherlocku Holmesovi! Jezdím 1/2 hoďky do práce, tak něco urazím i cestou. Ale louskal jsem teď třeba i Tuntanchamona/kniha stínů/ od Nicka Drakea.Mrk
15.6.2015 | 21:10    Kendy

Děkuji za nakouknutí. Deset týdně, to už je opravdu úctyhodný výkon.
 
15.6.2015 | 17:23    Shimmir

Fakt dobře napsaný! Jsem na netu v knihovně, tak jsem nakoukl. Taky teď zase hodně čtu, dokonce víc než básněnka, 10 knížek dám za týden. Jen se snažím číst spíše optimistické věci...Loučím
7.5.2015 | 20:09    Kendy

10 měsíčně?!? To bych se nejdřív musel naučit zastavovat čas, abych něco takového stíhal.
7.5.2015 | 16:57    básněnka

četla, ale já čtu asi 10 knih měsíčně a k tomu básně a tak...ale ráda jsem si znovu příběh připomenula...těch dobrých není nikdy dostÚsměv a tenhle...ten má správnou kost!!!!!
7.5.2015 | 16:48    Kendy

básněnka: já si myslel, že tohle už jsi četla. 
7.5.2015 | 16:44    básněnka

měla jsem na konci přímo husí kůži...
 
 
dobrej příběh novej mužiÚsměv
 
7.5.2015 | 14:52    Kendy

Sandy: Děkuju za uvítání. Klidně si počti, i když zatím není moc z čeho vybírat…

Tessa: Mám velkou radost, že se ti líbil. Musím se přiznat, že tentokrát jsem v původním materiálu malinko škrtal a našel i pár pravopisných nedorazů… Budu si muset na ji/jí a ni/ní dávat vyloženě pozor.

K sepsání mě inspirovaly mé vlastní zážitky z přechodu Velebitu po Premužičově stezce a hlavně z dobytí kopce jménem Vagansky vrh. Brkal jsem tam tenkrát o dráty od polních telefonů, míjel minová pole i památníky se jmény zjevně celých rodin…

Poslední větu jsem dost promýšlel, respektive měla více verzí, vážil jsem každé slovo a nakonec se mi právě tahle líbila nejvíc.  

Doremifa: děkuju

Dota Slunská: Snažil jsem se, aby to tentokrát bylo co nejvíce sevřené a kontrastní. Děkuju za pozorné čtení i hezký komentář.
 
7.5.2015 | 12:59    Dota Slunská

Naturalistický zářez do slibně se rozvíjejícího impresionistického děje. Příšerná představa, že by to klidně mohl být útržek z něčího deníku. Dobře napsaná ukázka toho, kolik života i smrti se vejde do několika písmen.
7.5.2015 | 10:21    Doremifa

...hm, moc pěkně postavená povídka. Nic nechybí, nic nepřečuhuje. Tleskám!
7.5.2015 | 8:47    Tessa

Tohle je vážně dobrý text. Úsporně vystavěný, dobře vygradovaný.
Od objevu té cedule jsem začínala tušit, kam to celé směřuje, ale stejně - poslední věta mi vzala dech...
 
My, kterým válka skončila před sedmdesáti lety, jaksi nečekáme její skryté stopy v místech, kam jedeme relaxovat.
 
Máš-li podobných kousků v kapse víc, sem s nimi!
 
|<   01  02  >|