Hostů OnLine:
Členů OnLine:
Registrovaných členů:
Právě přihlášení:
Dobrodruh

Tma.
Víko bedny, do které mě ta strašná ženská položila, nahého, pomazaného jakýmisi oleji a ochromeného hrůzou, zaklaplo. Volal bych o pomoc, ale nemůžu, a ona to dobře ví. Určitě se směje. Protože tohle možná není bedna, ale rakev, a ta čarodějnice se mě chystá pohřbít zaživa. Možná se s ní babička spikla, aby se beze stop zbavila neužitečného němého spratka… Už blázním. To je tou tmou. Babička by nikdy nic podobného neudělala, je laskavá a obětavá, když se stará nejen o mě, ale i další sourozence.
Naše matka je totiž věčně v trapu. Vybrala si povolání, jímž většina lidí hluboce opovrhuje, a jen čas od času nás navštíví, aby odložila další nechtěný přírůstek.
 
„Vezmu tě za vědmou,“ řekla babička, „ pomůže ti, abys byl jako druzí. Ničeho se neboj.“
Nebál jsem se. Doteď. Ale tak zoufale toužím vypustit ven slova, kterých mám plnou hlavu a s nimiž si můj jazyk nedokáže poradit, že jsem ochoten podstoupit cokoliv. Ostatní děti se mi posmívají a někdy do mě i tlučou, protože vědí, že na ně nemůžu ani žalovat. Obvykle se mi z té bezmoci ke všemu ještě spustí z nosu krev a domů chodím s potřísněnou kazajkou, ale babička nehubuje, jen mě obejme a převlékne do čistého.
I teď bych měl cítit ten teplý, nenáviděný pramínek na rtech, ale když si sáhnu na tvář, není tam nic. Divné. Děsivé. Možná už umírám, tak proto.
 
A najednou zase vidím světlo.
Víko je pryč, deru se ven z bedny a křičím: „Já nechci umřít!“
„Neumřeš. Naopak - budeš dlouho živ,“ říká vědma vážně, zatímco babička pláče radostí, protože její osmiletý vnuk poprvé promluvil.
 
Roky, následující po tomto zážitku (který mne mimochodem přivedl k zájmu o okultní vědy), byly úžasné.
Můj mozek nasával vědomosti jako houba a můj náhle rozvázaný jazyk denně dokazoval učitelům, že nejsem zaostalý blbeček, na kterého je zbytečné plýtvat vzděláním. Bavilo mě všechno – matematika, latina, řečtina i další jazyky, filosofie. A to všechno jsem také v pozdějším věku využil, i když ne tak, jak by si asi páni učenci představovali.
Opustil jsem rodné město a nechal se zapsat na starobylou universitu (kde svého času působil i jeden slavný astronom), abych tu studoval církevní právo. Člověk z mé společenské třídy moc na výběr neměl a kněžské povolání patřilo k těm několika málo, jež jsem mohl vykonávat.
Když mi bylo sedmnáct, studia jsem ukončil, ale velebníčkem jsem se nikdy nestal. Postarala se o to moje dobrodružná povaha a touha dostat se výš, než mi předurčoval původ.
 
                                     -----------------------------

Tma.
Měla by být vlídná a smysly konejšící, ale je stísňující a nepřátelská. Je vězením uvnitř vězení.
Ó ano, dostal jsem se vskutku vysoko. Jsem ubytován v paláci a ne ledajakém. Má to jen jednu drobnou vadu na kráse – můj pokoj se nachází až pod střechou a chybí mu luxus nižších pater. Je to spíš taková komora, kam se ovšem neodkládají smetáky, ale lidé. Na hodně dlouho.
Hluboko pod miniaturním okénkem, jimž sem přes den pronikne sotva pár slunečních paprsků, leží moje město, hlučné ve dnech všedních, rozjásané ve dnech karnevalu, ale vždy krásné. Vlastně krásnější než kdy předtím, protože si je mohu jen představovat, ale nemohu se ho dotknout, projít se po jeho ulicích, projet po jeho kanálech.
A přitom jsem nic zas tak hrozného neprovedl.
Prý jsem četl zakázané knihy! Pche! Ve své knihovně přechovává podobné svazky každý druhý šlechtic, ale mě budou vinit!
Prý jsem se neuctivě vyjadřoval o církvi, rouhal se a věnoval se čarodějnictví! Najděte mi někoho, kdo nikdy neutrousil poznámku na adresu vypasených prelátů, kdo nikdy od plic nezaklel či nehledal pomoc u astrologů, a já vám dám za každého zlaťák! Hladem byste umřeli, tak je to, ale mě budou vinit!
Prý jsem se dopouštěl zhýralosti na vdaných ženách a nejen na nich! Kdybyste se jich zeptali, řekly by vám, že jsem k nim byl galantní, že jsem jim naslouchal tak, jak jim muži nikdy nenaslouchali, že jsem je dokázal potěšit a ony zase mne, aniž bychom měli pocit, že děláme něco nemravného. Vždycky jsme u toho byli dva (dobře - připouštím někdy i tři), ale jen mě budou vinit!
Prý jsem oklamal urozeného muže a podvodem se zmocnil jeho majetku! Jenže já mu předtím zachránil život (hlavně před zdejšími mastičkáři) a on sám se rozhodl mě adoptovat. Jen hlupák by tohle nepřijal. A hlupákem jsem já nikdy nebyl.
Prý jsem špeh a nebezpečný živel, neboť jsem byl v neustálém kontaktu s francouzským velvyslancem! Ale to přece ani jinak nešlo, když jsme se dělili o přízeň téže ženy!
Kdyby si milí inkvizitoři všechny tyhle žvásty ušetřili a zavřeli mě za to, že jsem byl úspěšný a oblíbený v aristokratických kruzích, kam jsem se vyškrábal ze dna, ušetřili by hromadu času a papíru. A hlavně by to byla pravda, i když trestný čin nikoliv.
 
Když se chcete dostat tam, kde vás nechtějí, musíte být lepší než oni. Chytřejší, důvtipnější, světaznalejší.
Neboť v téhle společnosti není většího hříchu než být nudný. A věřte mi nebo ne, tohoto hříchu se já nikdy nedopustil. Byl jsem vším, čím mě chtěli mít – lékařem, právníkem, astrologem. Cestoval jsem po Evropě a moje pověst mě všude předcházela, potkával slavné lidi i ty, co se slavnými teprve stanou. Peníze nebyly problém, i když – pravda – rychleji odtékaly než naopak.
 
A teď sedím v téhle špeluňce a slunce mi zakrývají olověné tašky na střeše. Měl bych se odsud rychle dostat, a je mi fuk, že je to nejtěžší známé vězení. Musím se odsud dostat. A já se dostanu.

                               ---------------------------------------
 
Tma.
Od té venku mě oddělují bytelné okenice, jimiž v zimě lomcuje vítr, a které stejně nezabrání chladu zvenčí, aby vnikl dovnitř a spojil se s tím, jenž vystupuje ze stěn a z lidí v domě. Většina z nich mě považuje za cizáka, který se sem vetřel, za služebníka nižšího než jsou kuchařky a čeledíni. Knihy, o které se starám, jim nic neříkají, stejně jako má práce, kterou považují za pouhé příživnictví.
I slunce, které u nás na jihu tak hřeje, tady nemá sílu. Stýská se mi po něm, po vůni moře, ruchu přístavu i temperamentu tamních lidí. Stýská se mi o to víc, že vím, že se tam už nikdy nevrátím. Jsem příliš starý a nemocný.

 
Proti tmě v pokoji drží stráž dvě svíce, víc mi nedají, prý plýtvám. Co se dá dělat, píšu i tak. Příběh svého života, ne v mateřštině, ale v jazyce vzdělanců, aby tu po mě zůstal navěky a četli jej ti, jejichž duševní obzor sahá dál než jen k hrncům, košťatům a koňským koblihám.
Píšu, protože se tak mohu vrátit do dřívějších let. Pravda, bouřlivých, naplněných harcováním po kontinentu, kdy se mi postupně jedna po druhé uzavíraly všechny země, neboť má pověst nabyla časem temných odstínů a „persona non grata“ stalo se mým druhým jménem. Po útěku z vězení jsem už nemohl ani pomyslet na setrvání v rodných Benátkách, a tak jsem se cestováním snažil unikat prodlouženým pažím inkvizice, které se po mě natahovaly i v zahraničí, a zároveň přes naše vyslance v oněch zemích žádal o milost a možnost vrátit domů.

 
Znali mě v Paříži, kde jsem založil národní loterii, jež přinesla do státního rozpočtu nemalé částky, za což mě chválili. Trochu jsem přitom okouzlil jednu postarší markýzu, propadlou esoterickým praktikám, za což mě nechválili, neboť ona dáma věnovala značnou část svého jmění mně, aby si ode mě koupila znovuzrození, které jsem jí rád slíbil, i když bohužel nemohl splnit.
Znali mě v Londýně, na královském dvoře i v domech lásky, kde se mi málem stala osudnou jedna poběhlice, po čertech chytrá a tvrdší než křemen, která mě málem dohnala k sebevraždě.
Znali mě v Berlíně, kde mi lakomec korunovaný Bedřich nabídl mizerné místo učitele, což bylo hluboko pod mou úroveň.
Znali mě zkrátka všude, v Rusku, Holansku, Polsku. Byl jsem legendou. Kdeže ty čas jsou….
 
Nakonec jsem vytouženou milost získal a vrátil se domů. Nějakou chvíli jsem (jaká ironie!) pracoval pro ty, kteří mě celé roky naháněli, pak se pokoušel vydávat knihy, což se nesetkalo tak docela s úspěchem. Dík bouřlivé letoře jsem si však nadělal řadu nepřátel a byl donucen k novému exilu.
 
Skončil jsem tady, ve společnosti knih, které miluji, a bez společnosti někoho, kdo by miloval mě.
Za zdmi zámku začíná léto, ale já to necítím. Je mi zima a zároveň mne spaluje horečka. Mám bolesti, že bych křičel, ale i když křičím, nikdo mě neslyší, nikdo nepřijde. Jedině snad – a doufám, že už brzy – tma.
 
Léta Páně 2015, dne 18.5. věnováno autorem LitWeb
Share
  
|<   01  02  >|
24.5.2015 | 12:11    Shimmir

Žádnej vykuk, Sendy, protože jednak jsem si byl jistej, že to Bolzano není a pak jsem ho přece Já sám vyloučil, takže bych se těžko mohl dožadovat uznání opaku! To je čistá logika a nepodceňuj, prosím,  můj smysl pro fair play! Mrk
24.5.2015 | 8:27    básněnka

díky za pěknou hru a gratulace všem... kteří uhodli i neuhodli...Úsměv
23.5.2015 | 20:02    Sendy

Čéče, Shimmire, ty jsi vykuk! Kdyby to náhodou byl Bolzano a žabák ti ho neuznal, protože jsi ho vyloučil, řval bys, že jsi tu správnou odpověď jen nejistě zkoušel a chyběl ti tam otazník. Smích
23.5.2015 | 13:44    LitWeb

Shimmire, děkuji za účast a jen připomínám, že do komentářů pod kvízovku se nepíší jména těch, kteří pravděpodobně ono hledanou osobou NEJSOU, alébrž jména těch, kteří by to podle názoru luštitelova BÝTI MOHLI. Z toho důvodu doporučuji řečnické poznámky a osoby vyloučené házet doma pod stůl. Ve chvíli, kdy odešleš komentář (jakýkoliv), jsi považován za toho, kdo již hlasoval, a další (byť třeba správný) tip už není uznán. Takže dvakrát měř, jednou řež...jak říkáte vy lidi...
23.5.2015 | 8:11    Shimmir

Takže gratuluji všem výhercům a blahopřeji i Tesse ke krásně napsané povídce. Žabákovi jen připomínám, že má tzv. první odpověď vpravdě nebyla odpovědí, alébrž spíše jen konstatováním, řečnickou otázkou, jelikož jsem nepsal, kdo to je, ale poze jsem konstatoval, kdo to asi nebude, tedy Bernardo Bolzano...Hezký pulcotvorný víkend v bažině přeji, o jedné jsem zrovna četl v Součkově Případu psa baskervilského...Mrk
23.5.2015 | 0:15    Špáďa

S tím střílením od boku: předložka "po" má význam toliko časový :-))
23.5.2015 | 0:13    Špáďa

Ano, Tesso, asociace jsou někdy mnohem silnější a rychlejší než jakýkoliv typ uvažování či dokonce googlování. Jak jsem v upoutávce viděl "dobrodruh", naběhl mi Casanova, pak ti dva další, ještě Don Juan... Uvažoval jse o tom, kdybych byl náhodou u PC, že ve 20:00 přečtu první větu, a pokud by nebyla typu "...zima se dala krájet..." napíšu italského světoběžníka a svůdce žen. Ale dostal jsem se k PC až po půlnoci, a už byl jeden hadač, a nechtělo se mi již být druhý. Kdybych věděl, že je to Mirka, klidně bych po ní od boku střílel také. Nebýt toho názvu a apriorní asociace, rozhodně bych neuhádl. V úterý a ve středu jsem se k PC večer vůbec nedostal...
 
Za srdce žen, jež tak bolí,
že je mlel jak kolovrátek,
duch, co věděl, kde ho skolí,
do rakve dal karbenátek.
22.5.2015 | 21:20    mirkah

Nevadí, že z Husi Jan nezvítězil, ále, je pravda, že jsem příliš pozorně nečetla, abych uhádla, leč Janík H je mi stejně sympatický a ctěný jako GC, právě proto, že oba úžasnými mužskými byli. Kdo ví, zda právě onen opačný kousek osobnosti, který je neproslail, nebyl ten pro ně velmi důležitý?
Bravo
22.5.2015 | 20:28    JC senior

Pokud jde o Casanovu, nesplacené dluhy, podvodné "léčitelství"..., ale budiž odpuštěno. 
Ale zpoždění o tři minuty bez odměny a zpoždění o téměř  24 hodin s odměnou, to je podivná spravedlnost.
Dřívější, mnou navržené hodnocení, považuji za spravedlivější a rozhodně více motivační. 
22.5.2015 | 10:35    Tessa

Mně se zase opotilo čelo, když jsem si přečetla Špáďovy veršíky pod upoutávkou na kvízovku. Jo, já to tak myslela, že samotný název povídky by mohlo vyvolat tuhle asociaci, k níž by čtenář pak jen přihazoval indicie pro ověření a že hádání tudíž neměl tak složité ...no, každopádně, dík, Špáďo, žes to neproflákl docela.Úsměv
 
Gratuluju úspěšným luštitelům a děkuju všem za čas, který věnovali čtení a tipování.
 
Trošku nechápu, Jiří, zač měla Spravedlnost Casanovu potrestat, ale i kdyby provedl já nevímco, umřít daleko od domova a v podstatě opuštěnej je podle mě samo o sobě  trestem. A pokud jde o odměňování zúčastněných...pocit, že člověk vyluštil hádanku, je přeci sám o sobě k nezaplacení...vítězové jsou všichni, jen někteří holt rychlejší...
22.5.2015 | 10:13    Sendy

Se mi až mozek opotil, jak se závity protáčely... Dobře napsané. A díky za zlaťák. Nevěřím
 
 
22.5.2015 | 7:39    JC senior

Příjemně a svižně napsaná povídka s kapkami indicií na lékárnických vážkách mohla zaujmout daleko více čtenářů.
Vítězům ZDAR !!
Skončil jsem poražen o 3 minuty v hadačském třívečerním maratonu.
A tak, jak Spravedlnost byla nakonec krátká na potrestání Giacoma, tak je krátká i na odměnění zúčastněných. S takovou Spravedlností netančím!
Nééé
 
22.5.2015 | 0:11    Špáďa

V tom odkazu mám chybu, má být litweb.cz/art.php?ida=7405
21.5.2015 | 23:55    Špáďa

Tentokráte jsem věděl, že se nebudu moci zúčastnit, a tak jsem se pokusil hádat již v avízu na kvízovku. Nakolik úspěšně, posuďte sami. Na litweb.cz/art.php?ida=7402 /// 17.5.2015 | 6:39 Špáďa /// Těším se na dobrodruha, // co se rád po hlavě vrhá // chtě, aby mu každý tleskal, // z mostů, kopců nebo ze skal. // Či, touže po p--i, -rc-, // láme se do ženských srdcí. /// Jako první mě napadl dobrodruh zakletý do posledního verše. Další verš měl začínat "a zkouší to zas a znova, … // ale autocenzura mi jej zakázala, bál jsem se, že bych vám zkazil soutěž a Tesse radost. // Takže gratuluji skutečným vítězům!!!
21.5.2015 | 20:51    LitWeb

A máme tu rozluštění kvízovky!
 
Oním dobrodruhem nebyl samozřejmě nikdo jiný než
 
Giacomo Girolamo Casanova
 
A jak jste hádali?
 
V 1.kole byla nejrychlejší SENDY - získává 1 zlatý.
Ve 2.kole bodovala BÁSNĚNKA - získává 1 stříbrný
Ve 3.kole uspěl se svým tipem  KENDY - získává 1 bronzový
 
 
/Shimmir, který byl rychlejší než Kendy, odpovídal už podruhé, což je proti pravidlům a nezískává tedy nic. Já to říkám furt: Čtěte pravidla, čtěte pravidla...Tytyty/
 
Gratulace oceněným hadačům a velké díky všem, kteří se zúčastnili, byť kapsu nenaplnili. Příště to určitě vyjde...
 
Autorkou povídky byla Tessa.
|<   01  02  >|