Hostů OnLine:
Členů OnLine:
Registrovaných členů:
Právě přihlášení:
...do duše okno
to takhle jednou...
 


 
 
     Na zídce seděl kluk. Seděl a plakal. Nikdo si ho nevšímal, všichni někam spěchali a neměli čas prohlížet si kluka, co sedí na zídce a pláče.
     „Proč brečíš?“
Přestal poškubávat rameny a špičkou kecky dloubal do dlažby chodníku. I se sklopenou hlavou viděl, jak si někdo sedá vedle něj. Vlastně, viděl nohavice hnědých manšestráků a z nich čouhající boty, taky hnědé, s jednou tkaničkou bílou.
     „Tak proč brečíš?“
     „…se mi smějou.“
     „Kdo se ti směje?“
     „Všichni.“
     „Hele, nelži, všichni se ti nesmějou.“
     „Nemám rád svoje voči,“ uhnul najednou kluk ze směru, kterým se hovor ubíral.
     „Nemáš rád svoje co?“ zavlnily se hnědé nohavice údivem.
     „Nemám rád svoje voči,“ odpověděl kluk způsobně celou větou.
     „A to jako proč? Nevidíš? Šilháš…?“
     „Nešilhám!“ ohradil se kluk pobouřeně a zvedl umolousaný obličej.
Vedle něj seděl…někdo kulatý, někdo mezi dědou a strejdou v modročervené flanelové košili a holí v ruce. Krásnou holí. Tmavé dřevo bylo rovné a štíhlé jako smyčec, zakončené dole kovovou špicí a rukovětí řezbou tvarovanou do podoby psí hlavy. Hůl měl kulatý strejda nebo děda proto, že ho zatraceně bolelo koleno, košili, boty a manšestráky proto, že byly pohodlné.
     „Ahá, takhle je to,“ protáhl kulatý strejda nebo děda, „kvůli tomuhle ty nemáš rád svoje oči. Tak já ti něco povím. Nemáš žádný důvod se na svoje oči zlobit. Co by za to jiní dali, kdyby dostali takovou výjimečnost, jako ty. Jsi originál. Celý svět zná jednoho zpěváka…“
     „Co je to originál?“
     „Jedinečnost, výjimečnost, otisk boha…no, trochu jsem se nechal unést,“ zachichotal se kulatý strejda nebo děda, „ale věř, že tvé oči jsou krásné. Jedno nádherně hnědé, druhé nádherně zelené."
     „Tak proč se mi smějou?“
     „Nojo, smějou… hm, tak s tím něco uděláme.“ Kulatý strejda nebo děda se zvedl a rozhlédl se. „Poběžíš dolů touhle ulicí,“ mávnul holí, aby kluk neměl pochyby „a u té béžové vily…ale to ti povídám, musíš běžet fakt rychle, rozumíš…?“ Kluk horlivě přikyvoval a už už se chystal vyrazit.
     „…počkej! U té béžové vily se zastavíš, uděláš sedm poskoků po jedné a čtyři po druhé noze a začneš hledat. Já du pomalu za tebou, protože mě zatraceně bolí to koleno a taky budu trochu čarovat.“
     „Ale co? Co mám hledat?“ nechal kluk bez povšimnutí zmínku o čarování.
     „Odpověď na otázku, přeci. Je tam, ale musíš hledat opravdu všude.“
Kluk odběhl a kulatý strejda nebo děda se šoural za ním. Díval se, jak poskakuje, šátrá v trsech trávy, nahlíží pod víka popelnic, do křoví, prohlíží fasády domů, obrací kamínky, jeho úsilí se zpomalovalo, až se vytratilo úplně. Otočil se na kulatého strejdu nebo dědu „…je to blbost.“
     „Výborně! Našel jsi ji. A teď ji hódně hlasitě zavolej.“
     „Co?“
     „Odpověď na otázku. Tu, cos právě našel.“
     „To vo tý blbosti?
     „Přesně tu.“
     „Je to blbost“ zahalekal kluk na celé kolo.
     „Abrakadabra, čáry máry fuk a už to víš ty a už to vím já a už to ví všichni. Nemusíš se tím trápit, i kdyby se ti třeba ještě někdo smál. A to je všechno. Teď plav domů, já du na oběd.“
Kluk se ještě otočil „…a ten zpěvák? Kdo je ten zpěvák, jak jste říkal?“ zavolal do zad kulatýho strejdy nebo dědy.
     „Jo, myslíš toho zpěváka? Najdi si ho na internetu, je docela slavnej,“ zabrblal kulatý strejda nebo děda, který se zdál najednou víc mrzutý, než kulatý, to od toho, jak ho bolelo to zatracený koleno. 
 

 
Léta Páně 2015, dne 19.5. věnováno autorem Doremifa
Share
  
|<   01  02  >|
6.11.2016 | 17:29    Doremifa

...potěšená. Děkuju :)
6.11.2016 | 16:41    Sinuhet

Myslím si, že v době, kdy každé umění, včetně literárního, je poznamenáno touhou po senzaci a okamžitou hysterickou reakcí ze strany čtenářů, je tahle povídečka balzámem.  Má skvělou atmosféru. Nejsem odborník přes literaturu, ale vždy dám na atmosféru. Dám na to, jak se cítím, když to čtu. A tady jsem se cítil skvěle. Mám velmi rád poetický styl. Tak díky, za hezké čtení.
15.6.2015 | 20:24    Doremifa

...ještě avi
 
15.6.2015 | 20:23    Doremifa

...děkuju za zastavení a vlídné slovo :) Nevěděla jsem, že Tomáš Kůs má jinobarevné oči, vida, nová informace. Nejznámější zpěvák s nestejně barevnýma očima si myslím, že je David Bowie, ale můžu se mýlit.
 
https://www.youtube.com/watch?v=1hDbpF4Mvkw
15.6.2015 | 17:29    Shimmir

Hezky napsáno. Taky už jsem na to přišel, že jsem si dělal hlavu pro blbosti...Zpěvák je nejspíš Tomáš Kůs! Mluví se o něm v přítomném čase, takže žije a je docela slavnej, takže božskej Kája to nebude!Mrk
1.6.2015 | 11:29    Doremifa

...děkuju, děvčata. Z vašich slov mám radost.
29.5.2015 | 21:17    Lili

veľmi pekné. citlivý prístup. 
jemná, ale silná.
23.5.2015 | 18:24    rezka

Josh Henderson se narodil 25. října 1981, ale celebrit s jinobarevnýma očima je víc...!
 
povídku jsem četla jedním dechem a neuhadla jsem hned, že má oči jinobarevné, hádala jsem na šikmé :-)
 
22.5.2015 | 20:09    Dota Slunská

Nádherně provyprávěno. Přesvědčit se a porozumět sám sobě, to už je pak jen milimetřík od toho porozumět ostatním a celému světu.  Pašák
 
22.5.2015 | 10:50    Doremifa

...děkuji, pánové, že jste se tu zastavili a přidali slovo. Měla jsem strach, že ta povídka vyzní trochu až moc minimalisticky, ale zároveň jsem si ji tak přála. 
22.5.2015 | 0:43    Špáďa

krásně o tom, co je věčné! // Dědo s hůlkou, prosím, leč mě.
20.5.2015 | 23:01    JC senior

...jak jednoduché.
A kolika blbostmi se trápí nejen malí kluci, ale tak nějak my všichni.
Zbytečně!
20.5.2015 | 20:30    Doremifa

...dík, lajko, jsem ráda, že ho tam cítíš.
20.5.2015 | 16:40    lajko

Doremi ty to vieš tak krásne  s citom Bravo
19.5.2015 | 21:26    Doremifa

...děkuju, Tess, za vypuštění na dvorek v doprovodu vlídného slova. Zajímalo by mě, jestli by někdo věděl jméno toho zpěváka. Úsměv
|<   01  02  >|