Hostů OnLine:
Členů OnLine:
Registrovaných členů:
Právě přihlášení:
Osmý syn

Geny.
Neviditelné, ale všudypřítomné. Dávají každému z nás jedinečnou podobu a zároveň nás připojují jako další článek k řetězu, jehož počátek leží kdesi na úsvitu lidských dějin.
Není snad člověka, který by při pohledu na své novorozené dítě nehledal v té svraštělé tvářičce otisk sebe sama, aby se ujistil, že je pokračováním jeho krve. Nejspíš tak činil onoho chladného říjnového dne i jeden z nejvýznamnějších velmožů své země.

 Prší. Déšť šumí v korunách stromů, mlha se líně válí po krajině a zahaluje i obrysy hradu. Hradu, kde jednou vyhasne život ženy z královské krve, ale v jehož studených zdech právě teď jiný život začal.
Celé hodiny tu zněl křik rodičky, než byl konečně před chvílí vystřídán dětským pláčem. Či spíše jen takovým vrněním, protože drobounký uzlíček snad ani nemá sil k pořádnému křiku.
Je mnohem slabší, než byli jeho sourozenci, a naději, že se dožije dospělosti, má nevelkou.
Otec bere d
o náručí tohoto, v pořadí již osmého syna a dává mu jméno. Své vlastní.
 
Ale možná to bylo úplně jinak.
Možná, že onen šlechtic zrovna táhl v čele ozbrojených vazalů do hlavního města, aby znova – a znova neúspěšně – uplatňoval nezadatelný nárok na korunu.
Možná  objížděl ostatní pány a spřádal plány a spojenectví s těmi, jimž se nelíbilo, že zemi vládne panovník, který je jen tvárným těstem v rukou své manželky, všemi nenáviděné královny a jejích oblíbenců. Panovník,který se nejlépe cítí vkleče na modlitbách a ze světa, jemuž příliš nerozumí, utíká do zvláštních stavů, oficiálně nazývaných nemocí a neoficiálně šílenstvím.
Kdoví.
 
My nevíme, co přesně se toho dne odehrálo, a on zase nemohl tušit, co se stane ve dnech a letech následujících.
Že brzy skončí dlouhá válka, avšak zanedlouho vypukne jiná, později obdařená poetickým přídomkem, třebaže poetického na ní nebude pranic. Přinese jen intriky, zradu a mrtvé na obou stranách a jejím středobodem se nestane nic menšího než královský trůn.
Že on sám během ní přijde o hlavu, následně potupně přibitou na bránu města téhož jména, jaké nese jeho rod.
Že na ten trůn nakonec usedne ne jeden, ale hned dva z jeho potomků.
A že onu válku ukončí právě ten, který dnes přišel na svět. Poslední z králů, jimž se stalo osudným právě bitevní pole. Osmý syn.
 

…o třicet tři let později…

Se silou na zdejší zeměpisné podmínky až nebývalou opíralo se srpnové slunce do kovových částí zbroje a rozpalovalo je k nesnesení. V těch bodavých paprscích se všecko zdálo intenzivnější – barva i pach krve, nářek raněných i neklid koní, kteří vyděšeně ržáli a vzpínali se.

Mohutný bělouš nese jezdce se zlatým diadémem na přilbici. Mužova tvář je ukrytá pod spuštěným hledím, stejně jako pokleslé rameno pod těžkou plátovou zbrojí, ale i tak všichni vědí, kdo to je. Královské insignie z něj dělají ideální terč, ale jemu je to jedno. Bije se s obvyklou statečností, i když situace vypadá špatně, a žene svého koně do největší vřavy v naději, že ještě všecko není ztraceno.
Ale ono je.
Ti, kteří se zavázali ke spojenectví, jej opustili. Ne, že by přímo zběhli k nepříteli, jen v závětří v poklidu vyčkávají, jak bitva skončí. Pokud by vyhrál král, zajisté by se vytasili s nějakou přesvědčivou výmluvou, co všecko jejich voje zdrželo. Pokud by se vítězem stal ten druhý, neopomněli by si připsat zásluhy. Zrada to je tak jak tak.
Avšak on teď nemá čas nad ní přemýšlet. V čele těch, kteří mu zbyli a kteří ctí heslo o věrnosti, prosekává si cestu směrem k muži, velícímu nepřátelům. Cíleně sráží k zemi jeho korouhevníka, neboť dobře ví, jaký drtivý dopad na bojovou morálku má, zmizí-li praporec vojákům z očí.
Od protivníka už jej dělí pouhých pár metrů. Utkají-li se spolu muž proti muži, může být bez dalšího krveprolití rozhodnuto. Jenže naděje pohasíná ve chvíli, kdy pod vladařem padne bitevní oř. Ani opěšalý se nevzdává, ale obklopují ho jako vlci a další rány se jen sypou…
Nemá šanci. Přesto nevolá po koni, na němž by prchl, ani za něj nenabízí korunu, jak budou později zlé jazyky tvrdit. Jeho poslední hořká slova zní: „Zrada! Zrada!“

Mrtvolu zbavenou vzácné zbroje i důstojnosti pak přehodili jako pytel přes koňský hřbet a hodiny vozili ulicemi. A když se konečně nasytili té podívané, nechali ho ne pohřbít, ale zahrabat jako psa.
Sice v posvěcené půdě, avšak bez poct, jež by náležely králi, bez rakve i bez rubáše.
 
A protože dějiny vždycky píší vítězové, poražený měl být zapomenut nebo alespoň pohaněn a navěky zostuzen.
Což se také stalo. Pekelný pes, pokrytec, zrádce a zrůda- i taková slova vyšla z pera slavného dramatika. A portrét jím vytvořený přežil až do našich dnů. Inu, koho chleba jíš…


…o pět set třicet let později…

Všecko pomine.
Nejen životy, ale i stavby, které přestály věky, nakonec podlehnou zubu času nebo lidským rukám. Tam, kde kdysi bývaly hřbitovy, stojí domy. Kde stávaly domy, táhnou se dálnice, a na místech,
v minulosti určených k modlitbě a rozjímání, se nachází třeba obyčejné parkoviště.
Avšak někdy přijde historik a řekne: „Tady kopejme a hledejme zapomenuté,“ a ono se kope, hledá a občas i nalezne.
Tak ho našli – zkrouceného, jak byl tenkrát pohozen do jámy, s lebkou rozťatou. A s křivou páteří, kvůli které ho celá staletí nazývali hrbáčem, aby tělesným nedostatkem znásobili jeho prý ukrutnou povahu.  Jenže skoliózu mohl mít tenkrát kdekdo. Jako nezpochybnitelný důkaz to nestačí. Na řadu tak přicházejí geny.

Málokdo  by doufal, že po tolika letech bude nalezen někdo, spojený příbuzenským vztahem se zuboženou kostrou. A přece - řetěz dědičnosti, napjatý přes propast věků, vydal po úmorném pátrání svědectví.
„Dobrý Bože!“ pravil obyčejný tesař, „Jedním z mých dávných předků patřil do královského rodu!“
A nebyl to jen onen tesař. I DNA dalších několika lidí z pečlivě sestaveného rodokmenu nesla jasné shodné znaky. Vědci mohli být spokojeni. Objevili ztraceného krále.

Nastal čas uložit jej k věčnému odpočinku v katedrále, stojící jen několik desítek metrů dál od místa nálezu.  
Znovu jej vezou ulicemi, které lemují početné davy, ale tentokrát však s patřičnou úctou. Tisíce lidí trpělivě čekají celé hodiny ve frontě, aby mohli spatřit vystavenou rakev s ostatky, a vzdát poslední poctu dávno mrtvému panovníkovi. Prostranství před kostelem je symbolicky poseto bílými růžemi.

Ať už byly jeho činy jakékoliv, teprve teď se životní příběh posledního krále z rodu Yorků uzavřel.
 
Léta Páně 2015, dne 23.6. věnováno autorem LitWeb
Share
  
|<   01  02  >|
1.7.2015 | 22:56    Špáďa

... Avizo ...
1.7.2015 | 22:54    Špáďa

I já se dodatečně připojuji s gratulacemi a díkem autorce. Tentokráte mj. rozhodlo mít možnost být v pravý čas na správném místě... Byť se mi to nepodařilo, přesto jsem se rád dozvěděl něco pro mne nového z historie Albionu
29.6.2015 | 17:37    Sendy

Děkuji a gratulace! Litwáky připsány.
29.6.2015 | 11:09    Dota Slunská

díky za další príma kvízovku :)
27.6.2015 | 9:54    básněnka

díky za hru, gratulace všem i autorce!Úsměv
26.6.2015 | 20:45    JC senior

Příběh známý, přesto napsán tak, že po první části jsem váhal s odpovědí.
Vítězi jsou všichni, kteří hádali správně.
Dík Tesse za příjemně vzrušující čtení.
26.6.2015 | 20:16    LitWeb

Králem, jehož smrtí v bitvě u Bosworthu skončila tzv."válka růží",
nebyl samozřejmě nikdo jiný nežli
 
RICHARD III.
 
Jako první jeho jméno uhodla Sendy, náleží jí tedy 1 zlatý.
Ve 2.kole byl nejrychlejším hadačem JC senior, který budiž odměněn 1 stříbrným.
Ve 3. kole rychle a správně tipovala básněnka a poputuje k ní 1 mince bronzová.
 
 
Gratuluju  a děkuju všem za hojnou účast a přeju hezké léto, úžasnou dovolenou a tak vůbec.
S kvízovkou se vám zase přihlásím v září.
 
Autorkou povíky byla Tessa.
26.6.2015 | 14:07    Marcone

Richard III ?
 
25.6.2015 | 20:30    básněnka

pozdě , ale přece..Richard III.
24.6.2015 | 21:24    Dota Slunská

Richard III.
24.6.2015 | 21:21    JC senior

Nojo, Richard III,
taky přicházím až "po bitvě"
24.6.2015 | 8:56    Marek

Nebudu na mailu - tak tipnu mimosoutěžně - že by Jindřich VIII:?
24.6.2015 | 7:51    Hesiona

Richard, vévoda z Yorku, později Richard III., anglický král.
24.6.2015 | 0:30    Špáďa

RICHARD III. Plantagenet z Yorku.
23.6.2015 | 20:34    Doremifa

...si myslím, že by to mohl být: Richard III.
|<   01  02  >|