Hostů OnLine:
Členů OnLine:
Registrovaných členů:
Právě přihlášení:
Rischa z Altselsenu
Je několik dní po svátku Tří králů, zde v Korutanské zemi panuje příslušný mráz a na zavátých cestách se stále brzy stmívá. Jsme v době, kdy se ještě počasí řídilo podle pranostik a lidé podle církevního kalendáře.

Měl na spěch, ten jezdec, i když cíl jeho cesty, hrad vévody Bernarda byl již na dohled. Výstroj koně i jezdcovo oblečení prozrazovalo nepochybně panský stav, přesto na něm bylo něco rytířsky nerytířského. Krátkému meči po jeho levém boku sekundovala na pravém boku loutna. Minesengr.

Opět další svatba. A ne ledajaká. Žení se mladý korutanský vévoda  a nevěstou je česká princezna Judita. Prý teprve dvanáctiletá a o jejich seznámení se vypráví legenda, kterou se sluší, patřičně oděnou do veršů, na svatbě prezentovat. Kolik už bylo svateb, křtů a korunovací, na nichž zněly jeho písně, než se z neznámého potulného pěvce stal vážený host, vítaný ve městech i hradech u jakékoli slavnostní příležitosti.

Zimní krajina v podvečeru, vhodná doba ke vzpomínkám a rozjímání. Tak vzpomíná. Na své začátky u dvora svého příznivce, rakouského vévody ve Vídni. Zvláště slavnou korunovaci v roce 1194, kdy se po smrti svého otce Leopolda ujímá vlády mladý vévoda Fridrich Babenberský, přítel umění a minesengrů. Na pozadí tohoto panoramatu vždy ze vzpomínek vystupuje světlý bod, jako hvězda vycházející na potemnělém nebi minulosti. Obraz té nesměle roztomilé dívky, jedné z dvorních dam na hradě rakouského vévody. Několik dní po slavnosti odjela s českou družinou a už se nikdy nesetkali. Bylo jí tehdy snad čtrnáct let a jemu téměř třicet. Rischa, ano Rischa z Altselsenu.
*
 
Je několik dní po svátku Tří králů a v dámských komnatách pražského hradu je
rušno. Nakvap se připravuje svatební cesta princezny Judity. Až někam do
Korutan. A teď, v zimě. Svatba je stanovena na svátek Zasnoubení Panny Marie.
Ta politika, povzdechla si princeznina komorná Rischa, kdo se s kým dříve
proti komu spojí. A nejjistější spojenectví bývá sňatkem.  Tak bude již za
několik k dnů provázet Juditu na cestě za novým životem.

Kdy ona sama bude mít příležitost začít nový život, mít manžela a děti.Snad,
tenkrát ve Vídni, ten minesengr.Setkání, na které se nezapomíná. Už
devatenáctkrát odkvetly lípy, které jsou v tomto kraji domovem. Lípy,
pod nimiž psal svoji nejkrásnější báseň, o které se, snad právem, domnívá,
že byla tenkrát napsána pro ni. Tu báseň slyšela mnohokrát v podání jiných
pěvců, vždy ve spojení s jeho jménem a vyprávěním o událostech, kterých se
zúčastnil. Jako by byl všude, jen tady, v Praze ne. Ale třeba bude, vlastně
měl by být na svatbě Judity v Korutanech. Poznal by ji po tolika letech?

Je několik dní před svátkem Zasnoubení Panny Marie. Na hrad vévody Bernarda
dorazil průvod princezny Judity a nastal organizovaný zmatek. V houfu
vítajících se zcela jistě v blízkosti vévody objevil i minesengr, který již
je zde zabydleným hostem. Všeobecné nadšení z příjezdu nastávající vévodkyně
jej však míjí. Jeho pozornost je zaměřena zcela jiným směrem. Ta dáma z 
doprovodu princezny..? Paní Rischa z Altselsenu!
**
 
Nebyla to super svatba, o níž by se léta mluvilo. Neklidná doba umocněná  mrazivým počasím. Žádný rytířský turnaj, jen vystoupení kejklířů, omezené na vnitřní prostory hradu. Biskupa, který zřejmě využil situace demonstrativně  bojkotovat mocenskou protistranu, zastoupil opat blízkého kláštera. 
 
Svatební hostina končila. Někteří hosté se odebrali k spánku do svých  komnat, jiní usnuli přímo za hodovním stolem. A v temných zákoutích hradních chodeb se scházeli, rozcházeli a loučily dvojice, účastníci staronových i  právě navázaných vztahů. Rozloučili se i Rischa a minesengr. Navždy.  Navždy..?
 
...z dálky hlas tu krajem zní
pod křídly noci temné
strun loutny tóny poslední
pro ztichlý hrad i dvůr
kdy vášeň v srdci vzedme
květ podaný d´amour
to píseň lásky věrné
to píseň lásky věrné
tam zpíval trubadúr...
 
Refrén závěrečné písně provází Rischu do její komnaty a bude ji provázet  snad celý zbytek života. Života, který nejspíš dožije v benediktinském  klášteře šlechtických panen při kostele sv. Jiří na Pražském hradě. Taková  je láska minesengrů. Láska, která staví zbožňovanou ženu po boku světic,  které zle milovat, ale nelze na ně sáhnout.
 
Je druhý den po svatbě, svátek Obrácení sv. Pavla a ranní slunce  spatřilo jezdce s loutnou. Na cestě někam k  dalšímu hradu, na další svatbu, křtiny, korunovaci. I časné ráno je v zimní krajině vhodná doba ke vzpomínkám a rozjímání. Možná skládal i báseň o lásce, která jej provází a současně se vzdaluje. Nevíme. Ale jistě nesnil o tom, že sedm set let po jeho smrti skupinka obdivovatelů bude přesvědčena, že se narodil kdesi na severu Čech, kde nikdy v životě nebyl a tam, ve městě Duchcově, mu postaví honosný pomník.
 
Ale kde se skutečně narodil? Je to důležité? Důležité je, že část jeho básní přežila staletí a otevírá nám pohled na rytířskou poezii dvanáctého století. A je lhostejno, zda byla právě Rischa z Altselsenu tou ženou, pro níž byly ty verše napsány. 
***


 
Léta Páně 2016, dne 18.1. věnováno autorem LitWeb
Share
  
29.1.2016 | 18:48    Shimmir

Walter z orlí vrby či z orlí pastviny? Je Je (milostná, trubadůrská) poezie vrbičkou, které lze svěřit své pocity či místem, kde hoduje hrdý orlí duch? Ňufííí
26.1.2016 | 16:38    Shimmir

Na rozdíl od básněnky si nemyslím, že to tentokrát bylo tak těžké! Pro mne tam bylo dost záchytných bod, abych se dozvěděl pravé jméno. Navíc jsem kdysi o tom náhodou něco četl, i když jsem už pozapomněl...Mrk
25.1.2016 | 8:19    Diana

Dojemný příběh, ale to bych tedy neuhodla! Blahopřeji úspěšným luštitelům!
22.1.2016 | 11:05    Tessa

Blahopřeju všem, kterým se podařilo trefit hlavičkou o hřebík ( a jdu šprtat na reparát z minnesangrůPohoda)
22.1.2016 | 8:01    básněnka

A blahopřání všem...:-)
22.1.2016 | 8:00    básněnka

Jiří, tentokrát to bylo těžké a velice napínavé pátrání, mám ráda Tvoje příběhy....díky za hru :-)
21.1.2016 | 22:17    Shimmir

Děkuji Sendy za 3 zlaty, blahopřeji básněnce i Špáďovi a samozřejmě mé poděkování a blahopřání patří i úspěšnému autoru. Jirko, přiznám se, že kdybych to neodpálil hned při první nápovědě, asi bych tvrdil, že tomu může odpovídat pouze jedno jméno, totiž hrabě de Saint Germaine, který prý proplouvá staletími jak cliper vodami Atlantiku...Mrk
21.1.2016 | 21:43    Dota Slunská

Pěkně Jiří. Byla jsem vedle jak ten krásný strom. :)
21.1.2016 | 21:18    JC senior

Děkuji všem, kteří hádali a gratuluji těm, kteří uhodli. Zvláštní obdiv Shimmirovi, vůbec jsem nečekal, že se někdo po první části "trefí".
I když byla kvízovka obtížná a zaváděla do dávné minulosti, považuji za správné připomenout jméno jednoho z těch, kteří byli u kolébky evropské poezie.
21.1.2016 | 20:55    Sendy

Gratuluji hadačům, děkuji Jiřímu a litwáky do prázdných kont připíšu, jakmile mi Pepíček prozradí, kterak bezbolestně jedním klikem vysypat vaše loňské účty. Smích
21.1.2016 | 20:43    LitWeb


A máme tu vyluštění kvízovky!
 
Hledanou postavou je

Walther von der Vogelweide

(cca. 1170 Bavorsko nebo Rakousko – cca 1230 Würzburg), německy píšící lyrický básník a jedna z největších postav německého minnesangu.
 
Počátky jeho básnické tvorby spadají do doby vlády rakouského vévody Fridricha I.
Jeho významným dochovalým básnickým dílem je sbírka "Pod lipami".
Jeho socha se nachází v Bolzanu, Duchcově a v mnoha dalších městech.
 
A kdo se trefil?

V 1.kole to byl SHIMMIR a získává tak 3 zlaté
 
Ve 3. kole byla nejrychlejší BÁSNĚNKA, kterou nemine 1 zlatka.

ŠPÁĎA jako druhý úspěšný hadač si odnáší 1 stříbrný.

Bylo to opravdu těžké, takže vaše  hlavylámání musí být po zásluze odměněno.
 
Autorem povídky z dob tuze dávných byl JC senior.
 
Gratulace úspěšným, poděkování autorovi...Bravo
 
 
 
20.1.2016 | 23:47    Špáďa

Walter von der Vogelweide
20.1.2016 | 20:39    básněnka

Walter von der Vogelweide...
19.1.2016 | 11:36    Tessa

Minnesanger? Uf, pro mě teda teda naprostá terra incognita. Nicméně z nedávno dočtené Sapkowského Husitské trilogie mi v hlavě uvízlo jedno jméno, občas zmiňované v souvislosti s hlavní hrdinou, Reinmarem z Bělavy.
 
Prý to byl známý básník nebo snad trubadúr, a pokud se povědomí o něm zachovalo i v hustiských dobách, tedy zhruba o 250 let později, než je datována tato povídka s kvízem, pak mohlo klidně přetrvat i dodneška.
 
To jméno zní Reinmar von Hagenau. (Ale je to spíš výstřel naslepo, řekla bych.)
18.1.2016 | 20:53    Shimmir

Střelím si od boku: 
Jezdcem byl slavný minesengr Walther von der Vogelweide (v l. 1170–1230) působící v rakouských a německých zemích, jehož působištěm bylo mj. i dnes hlavní město Jižních Tyrol, Bolzano,  v němž se mísí rakouské a italské kuchařské umění, domy s podloubími i působivé hrady v okolí (Castel Firmiano, Runkelstein)...Ňufííí