Bloudící čas, olezlý, však nespoutaný oř
další tyč vášně mi shodil na parkuru,
neumělci tak apel dán: Již směle tvoř,
ač mistr nejsi, znáš svoji partituru
 
Za starou cihelnou nedočkavě čeká
pod vyschlou travou jíl a žlutozlatá spraš,
potok čistý dost kde voda zurčí měkká,
tak kaši rozetři a do kbelíku vraž
 
Nejistou nohou zvolna roztočen je kruh
mazlavé hmoty kus, sotva unce zvící
se motá a svíjí tam, jen tak nazdařbůh,
ruky třes a na čele pot zaperlící
 
Jak kypré ženy již vytvořeny boky
prudkého žáru dech jim svůdnou pevnost dal,
pak šťastnou loď jak vplouvá do zátoky
z kobaltu modří jsem na ně maloval
 
Opojen dílem o úspěchu sním vleže,
ješitnost že sotva dbá na prognostiku
tak nádobu tu hlásím do soutěže
co vstupní brány v branži keramiků
 
Teď v kuloárech poroty se baví sbor
a obávám se, že o mně jdou ty klepy
kdo cenu posměchu jen sklidí za výtvor
co nočníkovým syndromem prý trpí

*