Hostů OnLine:
Členů OnLine:
Registrovaných členů:
Právě přihlášení:
Po boji

Zbořeniště dějin,
tma a dým a dusno.
Poslední, který přišel
a první, který padl.
Vědět proč žijeme…
Mít pro co umírat…
To každý nedokáže.
A louže bývají nejen po dešti.
 
Jsem první, který přišel
když odtroubili ústup.
Na poli po boji vyrůstá tráva.
 
Tak tohle jsem tedy nezvládl…
 
Léta Páně 2016, dne 23.8. věnováno autorem Milada
Share
  
31.8.2016 | 17:14    Shimmir

Taky jsem se v tom závěru tak nějak utopil...Ó Bóže
26.8.2016 | 21:32    Dota Slunská

Uvědomění si vlastní zbabělosti může být větším trestem než smrt.
 
25.8.2016 | 21:19    livebet

budu tady souhlasit s Tessou. První čtyři verše měly nakročeno, bohužel zbytek to utopil.
23.8.2016 | 10:46    Tessa

Začátek mě navnadil, čekala jsem něco temného, možná se špetkou naděje, protože po boji a smrti vždycky přijde mír a život (teda pokud to není zrovna Armageddon).
Bohužel jsem našla jen snůšku oznamovacích vět, jakýchsi věčných pravd. Tož pro mě dneska nic.