Hostů OnLine:
Členů OnLine:
Registrovaných členů:
Právě přihlášení:
Óza
prostě metamorfóza
 
 
možná že už jsem někdo jiný 
ale vždy bude existovat moje okolí 
které mě má už pevně usazeného 
tak jak je to zvykem 
lidé mě budou vždycky tlačit zpátky 
do mé původní podoby 

zlo je slovo 
to slovo 
je zlo 
tak mě ti lidé znají 
tak mě mají zařazeného 


život jde pozpátku 
křídla anděla zarůstají zpátky do těla 
to je zákon tak to taky chci 
a je dobře že vím ke komu obrátit své zbraně 
a před kým už neklopit zrak 
měl jsem tenhle svět už skoro hotový 
byl jsem už téměř u konce ale 
není už načase skoncovat s vlastním mrtvým tělem 
když duše dávno změnila majitele? 
zakuklím se a až se probudím 
už tady nebudu 
od soumraku do úsvitu vyhlížím svůj osud 
který se zatím nezrodil
Léta Páně 2016, dne 21.10. věnováno autorem Radim V.
Share
  
23.10.2016 | 11:11    hanele m

oza nebo oÁza.. a na ty zarůstající křídla stačí opatrný jemný řez.. a možná by stačila ještě i pinzeta Pohoda
22.10.2016 | 11:22    lajko

pekná poézia Úsměv
22.10.2016 | 2:07    Špáďa

Nezařazen?
Udus dosud dusot, osud dus od sudu!
 
Tne dut, student.
E, páteř, a narazit? Ti za ranaře tápe.
 
I zle je? Slovo vol, seje lži.
Ho ti dal i do lodi ladit, oh.
 
(Nezasuň usazen! :-)
21.10.2016 | 21:32    Doremifa

...jo, přesně taková poezie sluší arogantnímu (v dobrém slova smyslu) mládí. Trochu hrdá, trochu zbrklá, hodně zvědavá, dychtivá, ale vždycky nekompromisní.
"vím, ke komu obrátit své zbraně a před kým už neklopit zrak"