Hostů OnLine:
Členů OnLine:
Registrovaných členů:
Právě přihlášení:
Království - 1. Zásnuby
Tři princezny jsou odmala zasnoubené, ale ani jedné z nich se to nelíbí. Prostřední a nejmladší princezny vymyslí plán jak se nápadníků zbavit. Jenže to nevědí co se jim stane.
Zásnuby
 
V jednom království zvaném Dressrosa žil král Doflamingo se svými třemi princeznami, trojčaty, nejstarší Robin-chan, prostřední Cori-chan a nejmladší Janey-chan. Matku princezny neměly. Zemřela při jejich porodu a král Doflamingo se znovu už neoženil. Robin-chan byla ta poslušná, která ráda nosila šaty, slušně se chovala, učila se dobře. Zato Cori-chan a Janey-chan byly přesný opak Robin-chan. Nenosily šaty, jenom oblečení mešťáků, byly líné se učit a chovat se slušně. Rády se rvaly s hochy už od mala. A nejen praly, ale chodily i na lov zvěře, bojovaly s meči. V boji s mečem, byla Janey-chan nejlepší, ale v pěstném boji, byla zase nejlepší Cori-chan.
 
Jednou, když bylo princeznám osmnáct let, si je král Doflamingo pozval k sobě. Všechny tři princezny se tam sešly. Čekaly, co jim jejich otec řekne.
„Princezny moje. Když jste se narodily, uzavřel jsem manželskou smlouvu s vedlejším královstvím. Takže máte své ženichy. Ti přijedou zítra na královský ples, aby jste se poznali. A za dva roky uspořádali trojitou svatbu.“ oznámil král Doflamingo svým dcerám.
„Tati, to nemyslíš vážně, že ne?“ ohradila se Janey-chan. Začínala zuřit. Cori-chan zatím mlčela.
„Nedělám, Janey-chan. A doufám, že vy dvě se budete chovat slušně.“ obořil se nejen na Janey-chan, ale i na Cori-chan.
„Doffy, já si nikoho brát nebudu.“ ozvala se naštvaně Cori-chan.
„Ani já ne. Chci si najít svého manžela sama. A ne nějakou dohodou před osmnácti lety. Ani nevíme jací jsou, jak vypadají, jestli se nám budou líbit atd...“ rozčilovala se Janey-chan. Robin-chan jenom mlčela a poslouchala. Ale byla za jedno se svými sestrami. Taky se nechtěla vdávat za někoho, koho nezná a neví jak vypadá. Ale neměla odvahu se zevpřít, jako její dvě mladší sestry.
„DOST!“ křikl král Doflamingo na ty dvě. „Jednou jsem dal královské slovo, tak to platit bude! A bez řečí! Zítra se lépe oblečte! Ráno vám je představím a na plese oznámíme zásnuby!“ rozhodl za ty dvě. Janey-chan a Cori-chan se natolik naštvaly, že se otočily a odešly pryč ze zámku.
„Já je předsvědčím otče.“ špitla Robin-chan. Sama měla na krajíčku. Poté se vydala za svýma sestrama.
 
Janey-chan a Cori-chan si osedlaly koně a pelášily do lesa. V lese mají s měšťánskými dětmi skrýš, nebo-li doupě. Na místě byly za deset minut, jak pelášily. Hoši z party je přišli přivítat, když je zahlédli, ale hned jim zmizel úsměv z úst, když viděli, jak ty dvě jsou naštvané. Obě seskočily z koně a uvázaly ke stromu. Vylezli do doupěte a hoši za nimi.
 
Když byli všichni v doupěti, tak panovalo ticho. Nikdo nic neříkal. Ale nakonec jeden udatný hoch promluvil jako první.
„Cori-chan, Janey-chan co se děje?“ zeptal se hoch. Obě se na něho podívaly. Janey-chan se chystala už něco říct, když Cori-chan naznačila, aby byli všichni zticha. Cori-chan měla totiž nejlepší sluch z celého království. Všichni byli zticha a napínali uši. Po chvíli uslyšeli klapot kopyt koně.
„Cori-chan, Janey-chan, vím že tam jste.“ ozval se známý hlas. Patřil jejich starší sestře Robin-chan, která o tomto doupětí věděla. Janey-chan vykoukla ven z doupěte.
„Uvaž koně k našim koňům a pojď nahoru.“ křikla dolů na Robin-chan Janey-chan. Robin-chan tak poslechla a uvázala svého koně ke koním Janey-chan a Cori-chan. Poté začala lézt nahoru. Šlo jí to ztěží, protože měla na sobě šaty, ale za pomoci Janey-chan a Cori-chan se jí to povedlo. Když byla i Robin-chan nahoře, tak se ten hoch znovu dívek zeptal.
„Co se to tu děje?“ zeptal se všech tří.
„Otec nás zasnoubil s nějakými princi, kteří zítra přijedou na královský ples.“ zabručela Cori-chan.
„Vím, že se vám to nelíbí, stejně jako mně, ale musíme otce poslechnout.“ začala ty dvě přemlouvat Robin-chan.
„Nevím, jak ty, ale já na truc na ples půjdu takhle.“ zahučela Janey-chan na truc.
„Jdu do toho s tebou, Janey-chan.“ připojila se k Janey-chan i Cori-chan.
„No tak holky. To vážně chcete způsobit zkažený ples tatínkovi?“ začala maličko kňourat Robin-chan.
„Promiň Robin-chan, ale ano. Může si zato sám.“ maličko zvýšila hlas Janey-chan.
„A až přijedou, tak je vyzvu na souboj.“ dodala Cori-chan.
„Počítej se mnou ségra.“ zazubila se Janey-chan a plácla si s Cori-chan. Robin-chan si jenom povzdychla.
„Tak aspoň na tu uvítanou by jste mohly být v šatech.“ dál je přemlouvala Robin-chan.
„ANI NÁHODOU!“ křikla Cori-chan a Janey-chan najednou.
„Hele mám plán.“ ozval se ten hoch, který celou situaci pozoroval. Všechny tři princezny se na hocha podívaly.
„Povídej Luffy.“ vybídla Cori-chan hocha s jménem Luffy.
„Převlečete se do šatů a přivítáte prince. Poté si s nimi vyjdete do lesa, kde si je podáte, až se rozbrečí a budou utíkat jak o život.“ řekl svůj nápad Luffy. „A všem i dokážete, že umíte bojovat i v šatech.“ dodal proč zmínil, aby měly princezny na sobě šaty. Cori-chan a Janey-chan se na Luffyho podívaly a pak na sebe.
„To nezní špatně.“ začala uvažovat Cori-chan. Janey-chan byla stále na vážkách. Cori-chan urputně sledovala Janey-chan.
„Dobrá, ale jenom na uvítanou. Na plese budeme mít toto oblečení.“ souhlasila nakonec i Janey-chan.
„Luffíku, děkuju.“ objala Robin-chan Luffyho, že aspoň na tu uvítanou budou mít její sestry šaty. Luffy, hned zrudnul. Toto nečekal. Pomalu a šetrně od sebe Robin-chan odtrhnul.
„N-nepřeháněj to, Robin-chan.“ dostal ze sebe. Když si to Robin-chan uvědomila, i ona zrudla a odtáhla se od Luffyho.
„P-promiň.“ hned se mu omluvila. Luffy nadtím jenom mávl rukou. Pak všichni plánovali plán na další díl.
 
Princezny se vrátily až na večeři a všechny tři se usmívaly od ucha k uchu. Král Doflamingo si toho všiml. Vrtalo mu hlavou, jak se to Robin-chan povedlo, ty dvě usměrnit a uklidnit. Ale nahlas nic neříkal. Nechtěl je hned rozzlobit. Po večeři šly princezny se vykoupat a do postelí. Další den byl pro ně moc náročný.
 
Druhý den:
 
Druhý den ráno se princezny vzbudily poměrně brzy. Všechny tři měly společný pokoj. Janey-chan spala uprostřed. Předešlý večer se Janey-chan s Cori-chan domluvila, že ten den se budou chovat slušně.
 
I s králem Doflamingem se všechny princezny sešly u snídaně. Král Doflamingo čekal, nafučené výrazy v obličeji princezny Cori-chan a Janey-chan. Ale obě měly usměvavé vlídné výrazy.
„Co pak se děje tatínku?“ zeptala se Cori-chan. Králi Doflamingovi už pěkně dlouho neřekla tatínku. Větišnou mu říkala Doffy.
„N-ne nic. Nemáte horečku?“ zeptal se král Doflamingo starostlivě svých princezen Cori-chan a Janey-chan.
„Ne, tatínku.“ usmívala se jak sluníčko Janey-chan. Robin-chan začínala něco tušit, protože ty dvě se domluvily, když Robin-chan byla ve vaně. Ale mlčky snídala a po očku ty dvě pozorovala. Když dojedli, chtěl král Doflamingo poslad princezny do komnat, kde na ně čekali profesoři různých předmětů.
„Tak nashle, tatínku. My se jdeme vzdělávat.“ vstala od stolu Cori-chan. Byla v šatech, které jí moc slušely, stejně tak i Janey-chan, ale ani jedna je nenosila ráda. Jen když to bylo nutné a ještě s odporem. I Janey-chan vstala s Robin-chan, uklonili se králi Doflamingovi a šly se vzdělávat. Král Doflamingo na své dcery zíral s podivem. Tuto reakci od nich nečekal. A že za tím vězí lumpárna nečekal už vůbec. Jen Robin-chan tušila, že za tím něco vězí.
 
Když dorazily k profesorům, tak si každá sedla ke stolu. Každá se s profesorem učila něco jiného, aby si nemohly navzájem radit. I profesoři byli překvapeni, jak to Cori-chan a Janey-chan jde. Věděli, že jsou chytré, ale nikdy se tomu nevěnovaly. A teď? Byly obě lepší než Robin-chan. Dokonce se divil král Doflamingo, který se přišel na své dcery podívat. Nestačil se divit, jak Cori-chan a Janey-chan toho ví. Král Doflamingo po nějaké době odešel. Ani mu to nevrtalo hlavou, ale jediné co byl, byl hrdý na své dcery.
 
K obědu přijel strýc princezne, bratr jejich zesnulé matky, Marshall D. Teach. Děvčata se rozeběhla ke svému strýci, kterého tak milovaly.
„Strýčku Teachi, strýčku Teachi, strýčku Teachi.“ volaly všechny tři a se strýčkem Teachem se objaly.
„Děvenky moje, vy jste teda vyrostly.“ smál se strýč Teach a princezny taky objal.
„Ehm...“ odkašlal si král Doflamingo. Všichni se na krále Doflaminga podívali. „Je oběd a při obědě by se mělo jíst a ne se radovat.“ napomenul všechny.
„Omlouváme se tatínku.“ řekla najednou Cori-chan a Janey-chan. Což překvapilo strýčka Teache, protože věděl, že tyto dvě se s králem Doflamingem jenom hádají.
„Neřeš to, strýčku Teachi. Horečku nemají.“ pošeptala Robin-chan strýčkovi a dala mu pusu na tvář.
„Přisedni Teachi a naobědvej se s námi.“ nabídl volné místo Teachovi. Ten přikývl hlavou, že děkuje a přisedl. Všichni si sedli a dali se zase do jídla.
 
Když dojedli, tak se ozvaly zvony, ohlašující příchod hostů. Všichni se strýčkem Teachem se sešli v korunovační síni. Král Doflamingo seděl na trůně a kolem něho jeho dcery s Teachem.
„Přivítejte zde prince Usoppa.“ řekl sluha a přišel muž, menší postavy, ale s dlouhým nosem.
„Vítej Usoppe, toto je moje prostřední dcera Cori-chan tvá nastávající.“ představil Cori-chan Usoppovi a obráceně. Cori-chan měla co dělat, aby nezačala protestovat, před Usoppem. Jen se jemně usmála, ale ruku k políbení nepodala.
„Jako druhý princ Sanji.“ řekl sluha a přišel blonďák, který když vidět ty tři krásné princezny, hned se mu spustila krev z nosu.
„Princi Sanji, jste v pořádku?“ zeptal se král Doflamingo starostlivě.
„A-ano jsem vaše výsosti.“ přikývl princ Sanji.
„Dobrá. Toto je má nejstarší dcera Robin-chan. Robin-chan toto je tvůj nastávající Sanji.“ představil ty dva král Doflamingo. Robin-chan slušně nabídla ruku a Sanji Robin-chan políbil rub ruky.
„A jako poslední princ Chopper.“ řekl sluha a do místnosti vstoupil ten nejmenší člověk na světě. Ještě menší, než měšťanský děti.
„Vítej princi Choppere. Toto je má nejmladší dcera Janey-chan. A Janey-chan toto je Chopper.“ představil ty dva navzájem. Janey-chan oneměla hrůzou. Nezmohla se na žádný slovo. Ale po chvíli se vzpamatovala. Měla co dělat, aby se hned neozvala.
„Tatínku, můžeme s tebou mluvit?“ ozvala se Cori-chan.
„Omluvte nás princové.“ omluvil se král Doflamingo a všichni i strýček Teach šli do komnat krále Doflaminga.
 
Král Doflamingo zavřel dveře a už se chystal zeptat, co se děje, když všichni naráz vykřikli.
„TO JE VTIP?!“ vykřikly princezny i strýček Teach. Král Doflamingo nerozuměl, co tím všichni čtyři myslí. Cori-chan, Robin-chan a Janey-chan to pochopily.
„Otče, jak mi můžeš přidělit tak malého prince? Je menší, než jsem já a to jsem nejmenší celkově.“ rozzlobila se Janey-chan na svého otce Doflaminga.
„Doffy, jak mi můžeš dát dlouhonosku?“ zuřila Cori-chan. Tentokrát se ozvala i Robin-chan.
„Tatínku, já nechci děvkaře.“ řekla Robin-chan a měla co dělat, aby nezačala brečet.
„Ale no tak, princezny moje. Usopp s Chopperem za své vady nemůžou a Sanji se polepší a bude jenom tady pro tebe Robin-chan.“ snažil se ty tři uklidnit král Doflamingo.
„Pochybuju.“ ozval se stýček Teach.
„Princezny moje, jděte prince provézt po zámku.“ rozhodl král Doflamingo. Janey-chan i Cori-chan chtěly protestovat, ale uvědomily si včas, co mají v plánu. Jenom se všechny tři uklonily a odešly ven za prince. Strýček Teach jen pokrčil rameny.
„Myslím, že princezny si sami vyberou, koho si vzít a koho ne.“ promluvil ke králi Doflamingovi. Ten než stačil reagovat, byl Teach pryč.
 
Princezny provedly prince zámkem. Hodně mluvila Robin-chan, protože Janey-chan a Cori-chan stále zuřily vzteky. Ale snažily se ovládnout. Při představě co mají v plánu s princi udělat, se rychle uklidnily. Po hodině, který trávili v zámku šli ven.
 
Děvčata osedlala koně i princům. Všichni si vyjeli na koních do lesa. Náhle Janey-chan a Cori-chan své koně zastavila a sesedla z koní. Všichni se taky zastavili.
„Princezny, co pak se děje?“ zeptal se princ Sanji. Obě princezny tasily své meče.
„Bojujte, jste chlapi ne?“ řekla rázně a hrubě Janey-chan.
„S-si děláte legraci, že?“ dostal ze sebe princ Usopp.
„Tak bude to?“ začínala zuřit Cori-chan.
„O-ony to myslí vážně.“ dostal ze sebe princ Chopper. Všichni tři se zalekli a dali se na úprk i s koňmi.
„Tomu říkám hrdinství.“ smála se Cori-chan.
„A to nás taťulda chce je za ně provdat.“ smála se i Janey-chan.
„Díky sestry, ale tuším, že z toho budou problémy.“ promluvila Robin-chan, ale usmívala se.
„Neboj. Dobře to dopadne.“ utěšovala Cori-chan Robin-chan. V tom někdo silně hadrem uspal Janey-chan, Cori-chan a Robin-chan. Všechny tři než se zmohly na odpor upadly do spánku.
 
Léta Páně 2016, dne 14.11. věnováno autorem JaneyTrafy
Share
  
14.11.2016 | 13:38    Doremifa

...já vím, že ve Tvém věku není snadné pochytat všechny ty představy a obrazy v hlavě. Dát jim tvar a linku. Jenže pokud se rozhodneš podělit se o své příběhy s někým dalším, musíš se snažit udělat to tak, abys jim dala co nejpřesnější podobu. Protože čtenář to nevidí. Až potom se naučíš pracovat s náznaky, nedopovídat a probouzet jeho vlastní představy a na společném díle s tebou pracovat. Ale to je proces. Zatím se nauč vyprávět.
 
14.11.2016 | 11:01    Tessa

Taky vítám...
Jsem se těšila na dalšího prozaika, kterých tu máme málo, ale zatím jsem vcelku zklamaná.
 
K textu: motiv tří princezen a jejich vdavek je nosný leda v pohádce nebo fantasy příběhu. O fantasy nejde (aspoň zatím, protože jsem nikde nenašla žádnou magii).

A pohádka?
Pro děti se moc nehodí kvůli krkolomným jménům postav (typických spíš pro tu fantasy) a taky kvůli princi děvkaři (mimochodem, jak na to Robin -chan přišla? Že se mu spustila krev z nosu, když viděl tři holky?)
Pro dospělé je text příliš infantilní, promiň. A taky rozvleklý a plný pravopisných chyb, jak zmínila Sendy.
Já ještě dodám, že pokud použiješ ilustraci nebo fotku a nejsi jejich autorkou, měla bys uvést  autora nebo aspoň zdroj (v tomto případě to asi bude internet). Tyhle obrázky vypadají jako by vypadly z japonského komiksu manga, takže by to tam taky mělo být napsáno.
 
14.11.2016 | 9:15    Sendy

Vítej na LW.
 
Přiznám se, že jsem měla co dělat, abych dočetla první odstavec. Do druhého jsem se ještě přinutila a pak už jsem jen skákala. Pominu-li hrubky (i/y) a jistou kostrbatost textu, asi mi nejvíc vadila popisnost, rozvleklost a místy asi i nelogičnost (osmnáctileté princezny jsou ještě dětmi?).
Pro mě tenhle text opravdu není. Ale třeba se najdou čtenáři...