Hostů OnLine:
Členů OnLine:
Registrovaných členů:
Právě přihlášení:
písmenka
vlastně ani nevím, na co jsem při psaní myslel konkrétně, ale hlavou mi toho běželo opravdu hodně ...
když písmena v agónii
smutně nahá opouští pero,
slova přimrzají k papíru
a bolestí řvou tak mlčky
až inkoustem vibruje husí kůže

háčky a čárky se dusí a třou
ve zdánlivě klidných tazích
třesoucích se prstů
mláděte s žehravou duší

který marně vkládá houslový paklíč
do tmavomodrých písmen zmírajících
Léta Páně 2017, dne 3.2. věnováno autorem Marcone
Share
  
4.2.2017 | 8:36    krizekkk

Slovosled je někdy fakt důležitej... Takhle to má má opravdu dva konce. Kdyby to byl záměr... Dobrý to. Mrk
4.2.2017 | 6:52    Marcone

Tak, až takhle technicky do detailu jsem se tomu opravdu nevěnoval. Možná je to tím, že si nečtu nahlas, nicéně co do kontextu se to vlastně týká mrtvých písmen autorů. Některých samosebou.
Děkuju za vpuštění
3.2.2017 | 21:31    hanele m

si lámu hlavu, jestli jsou ta písmena zmírající sama o sobě a nebo jsou zmírajících (autorů).. protože jestli platí to první, tak bych spíš převrátila slovosled: do zmírajících tmavomodrých písmen - přijde mi to přirozenější a ukončenější Pohoda