Hostů OnLine:
Členů OnLine:
Registrovaných členů:
Právě přihlášení:
Zpovědní tajemství
 Je až neuvěřitelné, že se tato objemná kniha, od jejíhož prvního vydání uplynulo několik století,  v naší současnosti dočkala  své reedice.  Jen málo literárních děl přežije staletí za stálé pozornosti nejen čtenářů, ale, a to především, kritiků. Kdo a jaký vůbec byl její autor, který téměř proti své vůli dosáhl tak neobyčejného úspěchu? Cestou za hledáním odpovědi jsme oslovili několik jeho současníků, kteří s ním byli v blízkém a to nejen přátelském kontaktu.
 
Zastavení první, v Praze
 
Pana Sixta z Ottersdorfu, vzdělance a literáta, staroměstského kancléře, bylo zbytečné hledat  ve sváteční den a v tuto dobu v jeho domě na Staroměstském náměstí. Zastihli jsme jej před kostelem sv. Tomáše na Malé straně při odchodu z právě skončené bohoslužby. Naší otázkou na dojmy z dnešního kázání jeho přítele, místního kazatele, byl viditelně překvapen :
 
 „Pan vyšehradský probošt  patří přece  k nejlepším pražským kazatelům, to nevíte? Biblické příběhy a podobenství dokáže aplikovat na paralely s událostmi a osobnostmi země České a to s výřečností a srozumitelností obdivovanou panským stavem i prostým lidem. Ne nadarmo mu významní páni umožňují přístup do svých knihoven a rodinných archivů k vytvoření díla, které s pomocí Boží jednou oslaví naši historii. Nemám pravdu, pánové? " obrátil se s polootázkou na několik přihlížejících známých pražských měšťanů a připojil se k nim.
Zřejmě považoval náš rozhovor za ukončený.
*
Zastavení druhé, hrad Karlštejn.
 
K návštěvě Karlštejna jsme si nevybrali vhodnou dobu. 
„Ani mi o něm nemluvte“, nevrle zabručel pan purkrabí po naší otázce na děkana místní kaple. „Toho mi byl čert dlužen, že si nezůstal raději na Vyšehradě, kněžour.“ Po trapné chvíli mlčení, snad aby ulevil své zahořklosti, pokračoval:
„Jako bych já za to mohl, že se ztrácejí děvečky. Prý v tom má prsty paní Kateřina, moje žena. Ze žárlivosti. Možná, ale s tou poslední, Dorou, jsem skutečně nic neměl, ani jsem ji vlastně  neznal než ji našli rozřezanou na dolním hradu. Tady v posádce je dosti chlapů, kteří za pár grošů jsou ochotni podříznout kohokoli. Tak proč mám za to nést odpovědnost já?  Ale on, děkan, chce napsat udání až ke královskému soudu. Kdyby si raději  sepisoval  ty starý příběhy, které si plete s biblí a nestrkal nos do věcí, po kterých mu nic není. Ale já ho odsud dostanu, se mnou si zahrávat nebude, na to mám ještě dosti vlivných známých. Ten skončí na nějaké zapomenuté faře, tam ať si pak píše co chce“.
 
Pochopili jsme, že asi nebude následovat pozvání k večerní hostině a vzdali jsme raději i prohlídku sakrálních maleb mistra Theodorika. Zanechali jsme pana purkrabího jeho rozhořčené trudnomyslnosti a zamířili do míst přívětivějších.
*
Zastavení  třetí, znovu v Praze.
 
V klášteře dominikánek u svaté Anny na Starém městě nás přivítal duchovní správce klášterního kostela mladý kněz, příslušník jezuitského řádu. Na naši otázku se ochotně rozpovídal:
„Ano, otec děkan zde dožívá poslední čas svého pokročilého věku. Přicházívá často ke zpovědi, ale vždy zdůrazňuje, ať to co mi říká, neberu jako zpovědní tajemství. Chce si jen pohovořit o svém, ne vždy lehkém životě. Víte, že byl krátce i ve vězení? To ještě když byl na Vyšehradě a zastal se kapitulní poddané, kterou pan nejvyšší purkrabí pan Krajíř z Krajku zatkl pro čarodějnictví.
Ale dříve než pana děkana jsem znal jeho dílo. Četli jsme tu kroniku všichni na fakultě s velkým zaujetím a obdivem k  autorovi. 
Osobně jsem se s ním seznámil až tady, v klášteře. Naše první setkání proběhlo přes mřížku zpovědnice a dodnes si pamatuji jeho první slova: „Lhal jsem“. Přiznával pak, jak doplňoval letopočty tam, kde se jich nedopátral, vymýšlel si jména a osoby, které snad ani neexistovaly, jen aby podal poutavý obraz popisovaného děje. Účel světí prostředky a Bůh odpouští. Odpustí i mně vyzrazení tohoto tajemství, které již ve vaší době dávno tajemstvím není“.
 
Opouštíme klášter s pocitem, že bylo dobře, když se  jistý, nikterak zvlášť vzdělaný kněz,  před půl tisíciletím odhodlal i  „lhát“ a napsat kroniku, která se stala přes všechny vymyšlenosti a nepřesnosti, zdrojem povědomí českého lidu o jeho historii.
A mimochodem, existence mnohých sídel, která jsou v kronice zmíněna a lokalizována jen intuitivně, byla po staletích  moderní archeologií skutečně potvrzena.
*
Léta Páně 2017, dne 23.4. věnováno autorem LitWeb
Share
  
4.5.2017 | 2:17    Shimmir

Ach, ty mé všeetečné poznámky! Jj, tak tedy příště to snad už vyjde. Na téhle kvízovce se mi líbí mj. i to, že se váže na Karlštejn, pro který mám zvláštní slabost. A hádám rád! Člověk se při tom alespoň něco nového dozví...Mrk
3.5.2017 | 8:03    JC senior

Skoro mi chyběly, Mirku, Tvoje poznámky v Čusu během kvízovky.Úsměv
Tak příště...
2.5.2017 | 21:03    Shimmir

Blahopřeji Jiřímu k opravdu krásné kvízovce a úspěšným řešitelům nejen k zisku litwáků! Bohužel jsem se tentokrát nemohl zúčastnit, nebyl jsem doma 23 dní, neměl jsem přístup na web a mé myšlenky se podobaly černým mouřenínům...Pa, mějte se
2.5.2017 | 8:43    básněnka

Díky za hru, tentokrát jsem se "sekla"...ale hraju dál...:-)
27.4.2017 | 12:29    Doremifa

...jste šikulky. Autor i hádající. Blahopřeju.
27.4.2017 | 10:17    JC senior

Také děkuji všem, kteří se zúčastnili a navíc gratulace úspěšným luštitelům.
I pro autora kvízovky je zábavné, ba napínavé, jak se čtenáři přibližují ke správnému odhalení hledané postavy. 
27.4.2017 | 9:22    Tessa

Děkuji za zlatku a za hru, díky které jsem se dozvěděla opět něco nového (doufám, že si to má hlava uloží, podrží a na požádání někdy v budoucnu i vydá.Úsměv)
Gratulace nejen spolumajitelům žabí měny a poděkování všem, kdo se kvízovek zúčastňují. Právě díky tomu má jejich psaní (mnohdy nelehké) smysl, že Jiří a Sendulo?
27.4.2017 | 8:42    Sendy

Gratuluji úspěšným a děkuji autorovi. Pápá
27.4.2017 | 8:27    krizekkk

Tak tedy křičím, že mě takové hádání moc baví. Jen houšť... Úsměv
A byla to Kronika česká, ne Česká kronika.
Gratulace všem, co trefili do černého.
26.4.2017 | 20:19    LitWeb

Bingo! TA kniha byla Kronika česká a jejím pachatelem Václav Hájek z Libočan
Tess, tvá paměť napříč stoletími je úžasná.
Křížku, proč tak nejistě? Příště žádné otazníky. Prostě to hrdě vykřič, když to víš.
Básněnko, příště se zadaří.
Sendulo, snad ti ten nebožák vetchý neublížil...?
Mirko, taky bych řekl, jak jsem řekl.
 
Takže budiž zlatem zasypáni Tessa, krizekkk a Sendy. Stříbrem podarována budiž mirkahPašák
 
A komu patří dík za dubnovou kratochvíli? No přeci JC senioroviBravo
25.4.2017 | 19:10    mirkah

Řekla bych Václav Hájek z Libočan a jeho Kronika česká.
 
24.4.2017 | 10:31    Sendy

Václav Hájek z Libočan mě v noci napadl. :-D A tím pádem Kronika česká, byl-li dotaz na onu knihu. 
24.4.2017 | 7:35    básněnka

Jako autor mi vychází Kosmas a kniha tedy Kosmova kronika, tak uvidíme...:-)
23.4.2017 | 20:46    krizekkk

Byl to pan Václav Hájek z Libočan?
A jeho Česká kronika?
 
 
23.4.2017 | 20:09    Tessa

To by pasovalo na Václava Hájka z Libočan a jeho Kroniku českou. Ale možná se pletu, je to přece jen už pár století zpátky a moje paměť taky už není, co bývalaÚsměv