Hostů OnLine:
Členů OnLine:
Registrovaných členů:
Právě přihlášení:
Návraty

když vracím se domů ke své ženě
jak kořist sebe v kvádru smýkám,
a svět se tváří vyděšeně…
být čelem ke zdi, zády nikam…
 
a ona něžně přivítá mě:
Kde jsi byl? - páni, ta mě sjezdí! -
rozseká, slepí, podá rámě…
být zády nikam, čelem ke zdi…
 
když (potom) ve své hladomorně
lepkavé louže po mě smýčí
mám strach, že svět je zpátky v normě:
piča je vše, a vše je v piči…
 
Léta Páně 2017, dne 7.9. věnováno autorem hledač
Share
  
17.9.2017 | 11:50    hledač

přesně toho jsem se bál... a skoro každý mi potvrdil, že to tak je... a teď ještě i ty, to je život :-)
16.9.2017 | 15:56    Anna Marie

přesně tak a tam...  :)
8.9.2017 | 19:59    hledač

Doremifo - naprosto přesně, relativní... když ona je mé náboženství, a tohle je jediné dílko, kde jsem ji takhle nazval, jinak by to nevyznělo... úcta všem pinďulkám Úsměv
 
všem děkuji... a ano, láska ženy je obdivuhodná, a někdy až nepochopitelná...
8.9.2017 | 6:00    Špáďa

¡Tahleta, pane, je kurevsky dobrá! // Nenajdu čtyřverší mdlé ani nudné. // Popsala místní ráj, v němž štěstí modrá // a jehož původce na chvíli zrudne. ///
7.9.2017 | 20:45    Sendy

A sakra, je to tady. My, životní skeptici, měli pravdu!
Ale jinak je láska ženy vlastně obdivuhodná, no ne?
7.9.2017 | 19:41    krizekkk

K poslední strofě, svět se do ní hrne zcela určitě. Prý je elastická a hodně se do ní vejde. A z normálního stavu věcí není třeba mít strach, jen ho snad zkusit pochopit...
Píšeš ostrejma, to se málo vidí...
 
 
7.9.2017 | 18:08    Doremifa

...ona je vše a vše je i v ní
snad proto je světa řád tak
                          
                           relativní