Hostů OnLine:
Členů OnLine:
Registrovaných členů:
Právě přihlášení:
Za skleněnou oponou
zase po roce

Odrážíš se na bříšku prstů
jak nahá neozvěna
(zmateně – v pokusech o nádech)
do temně rudých sklepů

a stíny v oknech pozorují
jak svést se do ztracena
pokrájet den a střílet tichem
zas zkoušet číst poslepu

Víš, kam se ztrácí to každodenní?
a že i voda má někdy žízeň
zatímco pomlky ve skle tonou

že odraz, co tápe za oponou
vzpomíná, k čemu jsou čerstvá rána
a jak v nich útržky léta zpěnit 
Léta Páně 2017, dne 9.9. věnováno autorem terezahol
Share
  
12.9.2017 | 23:41    Špáďa

Opona ke konci obvykle padá, ale tady po představení za oponou nepůjde ani nahoru, ani se nerozevře do stran... ale pěkně ve středu. Možná ve čtvrtek či až v pátek...
 
 
11.9.2017 | 16:46    krizekkk

Rád jsem četl. Ale já osobně nepobral nahou neozvěnu.
Já vím, báseň. (nahá, nebo oblečená ozvěna, to už by mi nějaký smyslík dalo)
Ale nejsem expert a nechci tady ,,mudrovat", jak už mi to tu jednou bylo vytknuto, jednou veleúspěšnou básnířkou.
Líbí
 
9.9.2017 | 21:12    lajko

kam sa stráca to každodené? , sokratovska otázka , báseň krásna Úsměv
9.9.2017 | 20:54    JC senior

...zase po roce
kus výborné poezie bez opony.
**