Hostů OnLine:
Členů OnLine:
Registrovaných členů:
Právě přihlášení:
Kým nám dôjdu sily

zakopávame o nevyslovené vety
v podobe pňov
mlčíme ich
aby mohol pokračovať bál
tanec vyústi do plávania
možno ich prikryje hladina
 
vytŕčajú ako bójky
každú nenápadne dlaňou zatláčam
vyskakujú znova
kľučkujeme
raz nás unavia
 
Léta Páně 2017, dne 21.10. věnováno autorem gabi
Share
  
23.10.2017 | 18:38    lajko

Ano Gabi, naozaj píšeš hlbokym písmom,si pre mňa inšpiráciou
23.10.2017 | 13:30    gabi

naozaj Lajko? oj, aj takýto koemntár sa dobre číta a povzbudí
23.10.2017 | 12:07    lajko

Gabi veľmi dobre sa čítaju tvoje veci, čo už píšeš už inú ligu/myslím v tom najlepšom/
22.10.2017 | 11:59    gabi

Anna Marie, toto sa mi páči
objabvila si pre seba ďalší rozmer básne
a ako ti rozumiem!
som tiež mama
22.10.2017 | 8:49    Anna Marie

mi po přečtení naskočil obrázek, jak zatlačuju synům ty věčné boule, kdysi na hlavě, teď imaginární, pořád pro ně jsem, ale čím dál víc unavená, protože ty moje nikdo nevidí...
21.10.2017 | 22:07    gabi

vždy sa mi páčili básne, ktoré sa dali vyložiť rôznym spôsobom
zdá sa, že sa podarilo :)
táto nie je o veku, je o komplikovanom vzťahu, ale Doremi našla ďalší rozmer, mám radosť
21.10.2017 | 21:42    Tessa

Jednou nás unaví...utopíme se ...nebo začneme znovu tančit?
21.10.2017 | 10:36    Doremifa

...někdo moudrý řekl, že každý by se chtěl dožít vysokého věku, ale nikdo by nechtěl zestárnout. A někdo jiný, moudrý, tuším, že Arošt Lustig řekl, že stáří je každodenní bitva o lidskou důstojnost. A gabi to řekne po básnicku.