|
V kožeší
Nechápu nic. Ani to, že někdo jako píše a přitom nesmí, že někdo miluje a neví koho, jsem zmaten. Že vesmír se zrodil výstřikem, baba se chrání výkřikem, je mi to fakt jedno, neumíte být svobodní, chásko prolhaná.
Už zase lezu do brlohu
na nebe koukám s obavami věřiti v zázrak stále mohu jako v něj věří moji známí Moje znamínka, moje maminka
moje holky v smutných verších moje prostinká, hnědá hovínka satisfakce při rešerších Už zase lezu do brlohu
nekoukám se už na oblohu nemohu, nemohu, nemohu nemohu, nemohu, nemohu
Léta Páně 2017, dne 18.11. věnováno autorem
krizekkk
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
