Hostů OnLine:
Členů OnLine:
Registrovaných členů:
Právě přihlášení:
V kožeší
Nechápu nic. Ani to, že někdo jako píše a přitom nesmí, že někdo miluje a neví koho, jsem zmaten. Že vesmír se zrodil výstřikem, baba se chrání výkřikem, je mi to fakt jedno, neumíte být svobodní, chásko prolhaná.
Už zase lezu do brlohu
na nebe koukám s obavami
věřiti v zázrak stále mohu
jako v něj věří moji známí
 
Moje znamínka, moje maminka
moje holky v smutných verších
moje prostinká, hnědá hovínka
satisfakce při rešerších
 
Už zase lezu do brlohu
nekoukám se už na oblohu
nemohu, nemohu, nemohu
nemohu, nemohu, nemohu
Léta Páně 2017, dne 18.11. věnováno autorem krizekkk
Share
  
20.11.2017 | 12:17    Shimmir

V prefixu nám kážeš, křížku,
sám však lezeš do pelíšku,
prozraď, jakou to má výšku,
když tam nemáš ani myšku? 
Dumám
19.11.2017 | 21:28    krizekkk

Doremifko, hovínko bylo na počátku mého zájmu o tělesno. Před výkřikem. Děkuju Ti moc.
19.11.2017 | 18:56    Doremifa

...jestli můžeš věřit na zázrak, tak můžeš koukat i na oblohu. Můžeš, můžeš, můžeš.
Ta hovínka mě dostala. Píšeš o nich skoro něžně.