Hostů OnLine:
Členů OnLine:
Registrovaných členů:
Právě přihlášení:
Modrý písek
Po modré pláži běžela ústa,
náhodou ležela žena v písku.
Ta ústa připadala si pustá
inkoustem, zadřeným do notýsku.
Po vodě hluboké točil se vír,
spirálou bludnou, čas časně krátký,
pro mužné příboje zpívaných lyr,
uplétal písečnou ženu zpátky.
Vstříc modrým pískům, věřiví lidé,
ještě si hráli na okraj moří.
Bořili po pás svá do nezbyde.
Krajinou kývali, která zpět hoří.
Modrou se sluší psát o inkoustu.
Inkoust je písek zadřený v soustu.
 
Léta Páně 2017, dne 2.12. věnováno autorem mirkah
Share
  
5.12.2017 | 18:29    Dota Slunská

Bořili po pás svá do nezbyde...tohle žeru! Poezie, která vidí i za roh.
 
5.12.2017 | 9:44    Doremifa

...Miruško, s Tebou se vždycky ráda vydám do modrých i jiných končin. Tvé světy jsou barevné a tvary v nich překvapivé. Baví.
3.12.2017 | 18:52    JC senior

písek pobral trochu modra
trochu z moře, trochu z nebe
v modrém slunci pohled zebe
spirála co psala kobra
odešla či čeká na ni
modré vody ptám se znova
zná příboje slastné klání
žena inkoustová