Hostů OnLine:
Členů OnLine:
Registrovaných členů:
Právě přihlášení:
Nevím, kde se to ve mně bere...
Malé zamyšlení intuitivního poety...
 
Nerozeznám jamb od trocheje
a daktyl nic mi neříká,
ať krásně však či smutno mně je,
hned slov pár myslí utíká.

A do veršů se řadí v běhu,
verš každý skrývá lásky cit,
mé básně nejsou bez příběhu,
pokud je umíš pochopit.

Občas třeba číst mezi řádky,
jindy je vše hned jasné tak,
já slova svá neberu zpátky
a někdy píšu jako drak.

Nevím, kde se to ve mně bere,
odkud se vzal ten mocný proud,
co náhle na svět zas se dere
a touží v řádcích spočinout...

 
Léta Páně 2018, dne 7.1. věnováno autorem Shimmir
Share
  
10.1.2018 | 12:17    Shimmir

Nevím, zda je to klíč ke štěstí,
když se slůvky si hrajem,
občas však se i poštěstí
provést druhé svám rájem...
Dumám
10.1.2018 | 12:09    Shimmir

Bylo to jen takové zamyšlení ve verších nad jistou vlohou, ale že bych měl sklony k ovládání všeho, to asi ne...Dumám
8.1.2018 | 23:04    Špáďa

S něčím ses hochu narodil, // něco ti daly hvězdy, // něco je tvojí píle díl. // Ke štěstí klíč sundals ze zdi. ///
7.1.2018 | 13:43    Tessa

On asi nikdo z autorů netuší, kde se to v něm bere. Což je asi dobře, protože vědět to, hned bychom se to snažili ovládat,jak už tak my lidi chceme ovládat všecko...