Hostů OnLine:
Členů OnLine:
Registrovaných členů:
Právě přihlášení:
Show must go on
Musíš od mala čerpat z příběhů. Musíš o nich přemýšlet. Musíš mít oči do dálek otevřené. Musíš navzdory všem protivenstvím života jít pořád dál a doufat. Zoufajících si je daleko více, než těch, kteří pochopí, že se musí spoléhat jen a jen na sebe. Čerpej, ale nenech se vyčerpat. Musíš každé ráno vstát, pochopit proč bouří vody v potrubích, proč sen, který se ti ještě před chvílí zdál, je něco tak nekonkrétního, že jen přemýšlet o něm je vlastně ztráta času. A musíš chodit. Pokud chodit nemůžeš, musíš se o chůzi pokoušet, alespoň jako. Musíš snít. Protože nesnít znamená být mrtvý. A ty nechceš být mrtvý, zoufale potřebuješ žít, pochopils význam pojmu ,,snění". Snít se dá kámo i za chůze. Vlastně, většina lidí odjakživa chodí zasněná. Ale nejhorší je opravdu myslet si, ,,někam jsem došel". Musíš samozřejmě někam dojít, jde jen o to, kam, kdy a jestli je to naposledy. Ale hlavně, musí to být tvé vlastní kroky, které normálně cítíš v obtiscích šutrů do chodidel. Musíš o tom uvažovat, musíš to umět měřit. Musíš si být jist šlépějemi, třeba sněnými, protože když ne, ocitneš se ve snech. Možná ne ve vlastních snech, ale ve snech druhých chodících. Nesmíš ale dát na zkušenost s chozením druhých noháčů, i oni si sní jen o tom, kam asi tak dojdou. Už jsme to probrali. Musíš věřit v sílu diskuze. Musíš se naučit pochopit, že když někdo žvaní, může u toho kráčet, ale je neustále ohrožen. Pokud nemluví s někým konkrétním, například s Bohem. Musíš věřit v Boha. A víš proč? Protože nevěřit v něj prostě nejde, vidíš, zase kroky. Malé pro člověka. Ach, tak malé, ale to jsem trošku odletěl... Musím se vrátit k tobě, kámo. Musím si uvědomit, že říkat ti ,,musíš", je ode mne jen alibismus. Ty nic nemusíš, já nic nemusím, oni nic nemusí. Ale všichni přesto, že to víme, musíme. Ach jo. Na závěr a uzávěr mého dopisu se musím kámo omluvit. S tebou se nedá domluvit a o tom to je. Show must go on. Musím, čus.
Léta Páně 2018, dne 7.1. věnováno autorem krizekkk
Share
  
9.1.2018 | 20:17    krizekkk

I já bohužel. Byl mi dán šedej kůr mozkovej, taková blbost.
Nechci Tě zlobit, vážně ne. Jsem moc rád za písmena. Moc to pro mě znamená.
Děkuju.
9.1.2018 | 20:15    Dota Slunská

No jasně. Samozřejmě předpokládám, že když o něčem mluvím, tak tu věc myslím z podstaty věci. Překroutit a nafingovat a vošulit lidi dokážou bohužel všechno.
 
9.1.2018 | 17:21    krizekkk

Doti, jasný. Já jen, že znám tolka slušnejch lidí, který jsou v podstatě takový svině, že to musí být cítit až do pekla. Slovo slušnost ve mě vyvolává smíšené pocity. Nesnáším z duše, mává-li mi někdo před nosem ,,slušností". Já nikoho nepomlouvám, alespoň ne za zády, nikoho neokrádám, nespím se ženou bližního svého, nikoho jsem nezabil, ale holt, asi působím jako člověk neslušný. Neumím se totiž pitvořit. To vlastně trochu ano, ale i to mě pak mrzí.
Hitlera tolik slušných lidí považovalo za slušného člověka...
Tolik k bodu tři.
 
9.1.2018 | 13:14    Dota Slunská

? Přesměrování je zbytečné. Definice může zafungovat jako fajn rada (hlavně pro začátečníky). Jenže právě ten kontext si musí vyhodnotit každej sám za sebe.
9.1.2018 | 6:06    krizekkk

8.1.2018 | 20:41    Dota Slunská

Myslela jsem to obecně. :)
Jak jak? Nechápu
8.1.2018 | 17:10    krizekkk

Bať. Taky někdy v paži. Děkuji za čtení.
8.1.2018 | 17:09    krizekkk

Já u sebe začal, to jen vypadá, že jsem nezačal.
K bodu jedna: ani ne
k bodu dva: souhlasím
k bodu tři: tzn. jak?
Děkuju za čtení. Mrk
8.1.2018 | 16:53    Tessa

Jediné, co opravdu musíme, je umřít.
Všechno ostatní máme ve svých rukou, nohou, hlavě, ve vědomí, podvědomí, svědomí (nehodící se škrtněte).
8.1.2018 | 15:04    Dota Slunská

• No jo, člověče, začít hned u sebe je někdy nadlidský úkol, že?
• Přemejšlení je většinou moc dobrá věc.
• A na závěr, člověk by se měl chovat tak, aby se nemusel omlouvat.
 
:)