Hostů OnLine:
Členů OnLine:
Registrovaných členů:
Právě přihlášení:
Začalo to v ráji

Smrákalo se.
Měl rád ten předěl mezi plným sluncem a tmou - ve zdejších zeměpisných šířkách tak krátký -, kdy země vydechovala  žár, nastřádaný během dne, a vzduch byl cítit solí, kořenitou vůní tymiánu i nahořklým aroma šalvěje.
Seděl v řídké trávě, rukama si objímal kolena a nehnutě, s nedětskou trpělivostí a disciplinovaností, pozoroval zvrásněnou kůru starého olivovníku.
Ten strom tu rostl bezpochyby několik staletí, zatímco chlapec zde pobýval teprve několik týdnů, přesto ale měl pocit, že sem patří odjakživa. Byl to pro něj hotový ráj – tolik nových věcí, rostlin a živočichů k poznávání!
Třeba jako ten malý gekon, který právě vystrčil hlavičku zpoza kmene.

Musím ho chytit, umínil si chlapec.
Máma sice nebude mít zrovna radost („Jistě, miláčku, je to úžasné zvířátko, ale nezapomeň důkladně zavřít klícku, ano? Jestli hospodyně najde na stole dalšího štíra nebo něco podobného, dá nám výpověď!“) ale, jak ji znal, přejde to s velkorysým mávnutím ruky. Stejně jako s nadhledem brala všechny výstřelky svých čtyř potomků – dívčími pubertálními výlevy počínaje, přes  střelbu  a opilecké eskapády dospělých synů, až po nedobrovolné soužití s tvory, které si člověk obvykle moc nepouští k tělu.
Byla to úžasná žena, vydala se sama s dětmi přes půl Evropy, aby v podstatě pouze přesídlila z ostrova na ostrov. Ne, že by jí cestování činilo potíže (koneckonců žádný z jejích potomků se nenarodil na starém kontinentu), přesto – byl to krok do neznáma, mezi lidi, z jejichž jazyka neznala ani zblo (oni ten její naštěstí ano, tedy alespoň někteří). Byl to tak trochu útěk před neradostným údělem vdovy i námluvami nevítaného nápadníka, a zároveň možnost začít znovu.

Gekon na zlomek vteřiny pohlédl chlapci do očí a pak střelhbitě vyběhl do koruny stromu.
Pes, dosud nehybně rozvalený za chlapcovými zády, vzdychnul ze spánku a škubnul předními tlapami.
Asi se mu zdá, že honí králíky, pomyslel si chlapec.
Od nedaleko stojícího domu se ozvalo volání.
Večeře, uvědomil si.
„Vstávej, starý brachu,“ třepl psa přátelsky po kožichu, pak vyskočil, oprášil si krátké kalhoty, a se svým nerozlučným společníkem po boku se rozběhl domů.
                                                                
                                                      ---
I tak dorazil ke stolu poslední.
„Hmm, to voní! Co máme?“ zeptal se.
„Kumkvat s rýží,“ odpověděla matka, a když viděla protažené tváře svých potomků, dodala s úsměvem: „ A kuře. Díky tady našemu spisovateli.“
Nejstarší syn se teatrálně uklonil na všecky strany a se zadostiučiněním pravil: „Konečně páni nakladatelé pochopili, že odmítat díla budoucího největšího romanopisce všech dob je nebetyčná hloupost. A ztráta pro ně i pro lidstvo.“
Několik vteřin vyčkával na potlesk, který nepřišel, a pak dodal: „Takže mou povídku přijali a poslali šek.“

„Ano, je to opravdu báječné,“ řekla matka.
Potěšilo ji nejen ocenění talentu jejího prvorozeného, ale zejména sumička, kterou jí s gestem granda předal. Žilo se tu sice mnohem levněji než ve staré vlasti, vdovský důchod však stačil jen taktak. Třebaže kumkvat, který tu rostl opravdu hojně, matka používala v kuchyni denně se vskutku obdivuhodnou kreativitou, už ho měli všichni po krk.
„A co ty, drahoušku,“ obrátila se na nejmladšího syna, „ty bys nechtěl být spisovatelem?“
Chlapec, pusu plnou lahodného kuřecího masa, jen zavrtěl hlavou.
Angličtina nebyla rozhodně jeho oblíbeným předmětem, a vydělávat si nekonečným sezením na tvrdé židli a datlováním do psacího stroje mu nepřišlo jako zrovna lákavý způsob obživy. Neměl ani tušení, že jednou bude právě psaním shánět finanční prostředky na uskutečnění svých plánů a snů. A že jeho knihy budou bavit i poučovat čtenáře napříč všemi generacemi.

Po jídle, zatímco matka s dcerou umývaly nádobí, se mužští členové rodiny rozešli za svými zájmy.
Jeden se stáhl do svého pokoje, aby dostál pověsti budoucího největšího romanopisce všech dob. Až hluboko do noci se pak odtamtud neslo klapání staré remingtonky, prokládané  nespokojenými výkřiky nad překlepem či  špatně formulovanou myšlenkou.
Druhý s puškou v ruce oznámil stroze: „Jdu si zastřílet. Třeba ulovím králíka.“A zmizel.
„Houby střílet,“ ušklíbla se sestra.“Našel si ve vesnici holku. A dokonce se kvůli ní učí tu jejich hatmatilku. Dám krk za to, že se to místním klukům nebude líbit. Možná proto si bere pušku i na rande.“

Matčinu odpověď už chlapec nezaslechl, neboť ve stejné chvíli za sebou zavřel dveře místnosti, které nikdo v domě neřekl jinak než zvěřinec.
 
                                                     ---

Bylo to jeho výsostné území, vlastní království, kam ostatní z rodiny nevstupovali (leda z donucení) a které většinou sdílel jen s Theodorem. To byla další výhoda pobytu tady - nemuset ráno vstávat a jít do školy, protože učitelé chodili za ním.
Výreček sedící na bidle u okna ho pozdravil zamžouráním svých velkých oranžových očí a z krabice se želvami se ozvaly štrachavé zvuky. Asi už měly hlad.
Chlapec se rozhlédl po pokoji a na okamžik nechal pracovat svou fantazii.
Místo akvárií, bedýnek, sklenic od marmelády a klícek viděl bazény, rozlehlé výběhy, prosklené pavilony a voliéry plné zvířat a ptáků z celého světa. Ach, mít tak vlastní zoo!

I to se mu jednoho dne splní, a stane se to – inu, jak jinak – opět na ostrově. To už z chlapce bude uznávaný přírodovědec a ochránce přírody, tak uznávaný, že patronát nad jeho nadací převezme samotná členka královské rodiny.
Ale ta chvíle je ještě daleko.

Teď ho čeká několik úžasných let strávených v tomto ráji - kouzelném místě, kde prostá dětská zvídavost přeroste v neutuchající a celoživotní touhu po poznání a porozumění přírodě a jejím zákonitostem. A ve snahu uchovat ji nezničenou  i pro příští generace.


 
Léta Páně 2018, dne 22.1. věnováno autorem LitWeb
Share
  
|<   01  02  >|
3.2.2018 | 13:35    Shimmir

Blahopřeji všem úspěšným luštitelům a má gratulace směřuje i k Tess za tuhle zajímavou kvízovku. Bohužel, jsem se v první části nechytal, i když to asi se mu zdá, že honí králíky mi připadlo nějaké povědomé, jako bych to už četl či slyšel. Jenže navečer už jsem nic nevymyslel a druhý den si mne pak ponechali na tři dny v nemocnici, takže jsem zbytek nápověd prošvihl. Ale stejně bych se asi nechytal, když i kumkvat mi Kerkyrou spojil až asi pátý odkaz a gekoni třeba žijí i na Moravě a Slezku (gekoň turecký). Ani si nevzpomínám, zda jsem četl některou z těch 114 knih, i když jsem přírodu měl díky tátovi rád (byl o dva roky starší než pan Durrell), Brehmův život zvířat mi nebyl neznámý, ve škole jsme měli Praktika z přírodopisu, znali kdejakou trávu, kytku či brouka a tři jsme byli mezi prvními členy nového akvaristického kroužku v Domě dětí a mládeže vedle stadionu dnešní fotbalové Viktorie. Dokonce jsem chtěl být doktor přírodních věd! Dumám
28.1.2018 | 19:20    Dota Slunská

Díky moc za tip, Tess. Ráda na něj mrknu. :)
28.1.2018 | 13:07    Tessa

Já děkuju, že jste četli a soutěžili.
 
Teď, v nevlídně sychravém lednu se koukám na seriál Durrellovi z onoho korfského období, a třebaže není tak humorný jako knížky, představuje milé pohlazení po duši (i kdyby to bylo jen pro to teplo a slunce a moře...stojí to za to).
Zkus ho taky, Doto - s veselou myslí se člověk uzdravuje rychlejiÚsměv
28.1.2018 | 11:58    Sendy

Povedená kvízovka! Díky, Tess.Pašák
27.1.2018 | 12:44    Dota Slunská

Kdo má rád zvířata, ten má rád lidi! :) Díky za krásně napsanou kvízovku. Mám na Korfu taky krásný vzpomínky, kumkvat se mi s ním hned propojil, jak ve formě ovoce, tak i likéru (příšerná chuť...brrrr!). :D
Ležím s chřipkou a tak jsem se aspoň měla čas mrknout na příběh Tarky...úžasnej film, kterej bych kvůli týhle kvízovce možná nikdy neviděla.
 
26.1.2018 | 20:37    krizekkk

Máš samozřejmě pravdu.
To já nepopřu. Ani nechci. Jen se snažím o diskuzi, které se v téhle ,,zemi nikoho" zatím dostává jako Šafránu. Nebyl jsem jeho člen, bohužel, na to jsem z mladších ročníků...
26.1.2018 | 19:03    Tessa

Sorry, krizkkku, ale můj příspěvek nereagoval na tebe, jak se asi domníváš.
Krom toho - i v první části byly indicie, byť velmi jemné. Bylo třeba je nalézt, z obecného převést na konkrétní, a následně zkontrolovat správnost tipu - pochopitelně pomocí Googlu, neboť ne všichni někdy slyšeli o Durrellovi.
Snažím se nezadávat klíčová slova (jako třeba kumkvat ve 2.části),protože když za člověka udělá všecku práci technika, ubere to hře na půvabu. Aspoň tedy dle mého názoru.
A pokud jde  o ten "míšek zlaťáků", vydělat si je může každý. Autorství není výhradním právem (nebo spíš povinností) Jiřího, Sendy a mě. Už jsem tu ostatní členy vybízela k psaní kvízovky několikrát. Stačí mít nápad a nebát se do toho pustit.
26.1.2018 | 17:42    krizekkk

Tady vůbec nejde o googlení, nebo negooglení, chytit se znamená i něco jiného. Tady jde o to, že hledaným byl člověk, který jaksi nespadá do ,,obecného" povědomí (a rád se nechám vyvést z omylu), ale je znám pouze těm, kdož na něj v životě nějakým způsobem (třeba náhodou, v knihkupectví) narazili. Tudíž, napsat jde cokoliv, pokud se chce dosáhnout žádaného... O tom svědčí větší počet stříbrných a bronzových medailí. Nejsem zklamán, naopak oceňuji nápaditost autora téhle kvízovky. Měl záměr. Tzn., měl nápad. Za což určitě sklidí míšek zlaťáčků :-) 
26.1.2018 | 17:13    Tessa

Jsem ráda,že vás hra bavila, i když (nebo možná právě proto?), že se jméno nedalo vygooglit na první dobrou. Což byl také můj záměr.
 
Ke Geraldu Durrellovi mám zvláštní vztah - jako městskou holku mě přivedl k přírodě a taky naučil snít o Řecku, přesněji tedy o Korfu. V dobách železné opony to bylo místo prakticky nedosažitelné, ale barvitost popisů a dějů ve mně zůstala natolik zakořeněna, že když jsem se pak na Korfu jako dospělá dostala, líbilo se mi tam,ale skutečnost mi -oproti knihám- připadla jaksi vybledlá.
Tou kvízovkou jsem mu chtěla vzdát aspoň takový drobný hold, byť už není mezi námi.
26.1.2018 | 15:14    krizekkk

Tak mi tip nevyšel. Co se dá dělat? Gratulace všem úspěšným.
Rozhodně těžkej kus... Pašák
Já, když se nechytnu napoprvé, pak to pro mě ztrácí půvab.
26.1.2018 | 13:24    JC senior

Po první části jsem byl bezradný, po druhé jsem už typoval najisto. 
Dobře napsaná kvízovka, která připomněla významnou osobost, již zvolna upadající v zapomnění.
Blahopřání spoluhádajícím a dík autorce.
26.1.2018 | 12:43    básněnka

Děkuji za hru, mám ráda to pátrání, pak si připadám, že jdu ve stopách Poirota ;-)
25.1.2018 | 20:20    LitWeb


Lednová kvízovka vás zavedla na ostrov Korfu, kde pět nejkrásnějších let svého dětství strávil
 
Gerald Durrell (1925 – 1995)
 
britský zoolog,spisovatel, humorista a velký propagátor ochrany přírody.
 
Pokud jste si tipli tohle jméno, máte už své jisté. A jak to tedy dopadlo?
 
Zlatku si jako jediná odnáší hanele m.

Stříbrňák cinkne do kapsy básněnce, JC seniorovi, Dotě Slunské a Sendy.

Měďák připadne Špáďovi.
 
Gratulace úspěšným luštitelům a díky všem,kdo zkusili štěstí nebo aspoň nakoukli.
 
Autorkou povídky je Tessa.
 
25.1.2018 | 5:33    Špáďa

Gerald Durrell
24.1.2018 | 13:29    Sendy

Gerald Durrell.
|<   01  02  >|