|
Historická nutnost 7
Svět příštích dní
Trénink práce s pravděpodobnostním počítačem byl náročný a naplněný nejrůznějším varováním a zpětnými hlášením o fiktivních zásazích proti narušitelům časové linie. Emil si s nejvyšším vypětím zachovával přehled a pochyboval o svém talentu k práci v probačním oddělení. O to více jej překvapila AL303, když mu po čtyřech dnech řekla, že jeho školení je u konce.
„Máte vynikající hodnocení, MX851. Zvládl jste všechny připravené příklady, a to se jen tak každému nepodaří.“
„Já mám spíš pocit, že jsem prožil šílené dny plné zmatků.“
„A přesně tak tomu taky bylo. Náš tréninkový program je silně předimenzovaný. Má prověřit nejen vaše schopnosti analytika, ale také schopnost vzdorovat stresu. Ve skutečném chodu agentury k takovému tempu nikdy nedojde a patrně na to taky nebudete sám. Těžko na cvičišti, lehko v boji.“
„Takže vy si myslíte, že budu moci pracovat v probačním oddělení?“
„Nepochybně. Je to práce právě pro vás. Ale nyní si udělejte pár dní dovolené v našem století. Není to tu sice žádný ráj, ale může to být zajímavá zkušenost. Dám vám komunikátor s platebním nástrojem s neomezeným úvěrem. Máme k vám naprostou důvěru, MX851.“
„Emil.“
„Žaneta, těší mě. Pojď se mnou, Emile.“
Emil obdržel příruční komunikátor, který vypadal jako mobilní telefon, ale sloužil jako univerzální prostředek pro komunikaci.
„Máš v komunikátoru přímou linku sem na základnu. V případě potíží nám hned zavolej. V komunikátoru je samozřejmě zabudován i translátor všech světových jazyků, v dnešní době se můžeš setkat s cizinci na každém kroku. Ty ovšem mluvíš anglicky, což obvykle v našem světě stačí. Dále máš v komunikátoru neomezenou paměť pro nejrůznější kontakty. Můžeš si tam zvolit personifikaci reklamy, kterou ti mají předávat ostatní zdroje. Taky si stejným způsobem můžeš objednat zprávy ze světa ze všech možných oborů lidské činnosti. A mnoho dalšího, vyzkoušej si to sám.“
„Jsme tu dost daleko od civilizace, jak se dostanu do nejbližšího města?“
„Daleko od civilizace? To ti jen tak připadá. Olomouc je schovaná za pár kopečky. Sejdi dolů po cestě a budeš na stanovišti městské dopravy.“
***
Emil se tedy vydal lesní cestou a po chvíli uviděl prosklenou budovu železniční stanice. Nacházela se přibližně ve stejných místech jako v jeho době, ale byla úplně nová. Jinak vypadaly i koleje, vlastně pouze jedna kolej uprostřed náspu. Na stanici stálo jen pár lidí, Hrubá Voda byla stále nevelká vesnice na svazích kolem říčky Bystřice.
Vlak se přiřítil do stanice a bez jakéhokoliv hluku a otřesů zastavil u nástupiště. Emil nastoupil a pozoroval, co budou dělat ostatní cestující. Ti pouze vytáhli své komunkátory a přejeli s nimi kolem čidla kousek od dveří. Udělal to také, kontrolka u čidla zablikala a bylo zaplaceno. Emil vyhledal volné sedadlo, a pak už se díval na krajinu, která velkou rychlostí ubíhala kolem. Vlak ještě několikrát zastavil v malebném údolí, ale domů stále přibývalo a v okolí stanice Velká Bystřice bylo již znát ruch velkoměsta. Celou cestou až na nádraží projížděl nyní vlak mezi ulicemi se spoustou různých rodinných domků a vilek. Na úrodnou Hanou to připadalo Emilovi jako plýtvání půdou, ale 25. století si zřejmě problémy s výživou lidí umělo uspořádat jiným způsobem.
U Olomouckého nádraží jej přivítal omšelý mrakodrap a spousta nových domů. Tramvaje jezdily stále po dvou kolejích, jen to byly aerodynamické kapky, které se ulicí hnaly rychlostí přes sto kilometrů v hodině. Pouze v centru byla rychlost nižší, jelikož zde neustával velký pohyb chodců. Městskou dlažbu nahradil jednolitý povrch z nějakého plastiku, staré domy kolem ale nezmizely, naopak byly pěkně opravené a udržované.
Náměstí stále vévodila radnice s orlojem, procházelo se zde spousta usměvavých lidí, Emil se lehce nechal zlákat jejich zjevným optimismem. Zastavil se v Opeře na kávu a pak se rozhodl zkontrolovat, zda ještě stále existují nákupní centra na okraji města. Zajel tramvají do Neředína a vydal se k někdejšímu Globusu. Obchodní centrum zde opravdu našel, i když nyní zdaleka nestálo na okraji města. Kolem parkovala spousta elektrických vozítek, které nahradily někdejší automobily. V obchodní pasáži si poprvé vyzkoušel fungování personifikované reklamy. Na poutačích se objevovalo různé zboží, které bylo nabízeno panu MX851. Docela to Emilovi připomnělo jeden film, který takové věci ukazoval taky, jenže v tom filmu se snímala sítnice očí, kdežto tady stačil osobní komunikátor.
Emil nakoupil pár nezbytností a pak se vrátil do města, aby si zajistil ubytování. Hotel, který stál v místech někdejší vědecké knihovny, se ukázal útulným místem, kde se moderní technika snoubila se stylovým vybavením, které Emil odhadoval na 19. století. Byl to patrně drahý hotel, ale když mu agentura dala neomezený úvěr, nehodlal se omezovat.
Poobědval a jen tak pro radost si na odpoledne zajel do Brna. Rychlovlak podobné konstrukce, jako jezdil na regionální dráze kolem Bystřice, se hnal krajem a v Brně se ocitl za necelých 40 minut. Nádraží bylo pravda úplně jiné a úplně jinde, ale město se příliš nezměnilo. Emil se prošel po ulicích, dal si zmrzlinu v jedné cukrárně a pak se vrátil vlakem do Olomouce.
***
Druhý den ráno si zajel do Prahy. Opět vlakem, protože zjistil, že je to bezkonkurenčně nejrychlejší a nejpohodlnější způsob přepravy. Praha se dost změnila. Staré město, Malá strana a Hradčany představovaly pořád historické centrum města, ale jinak bylo všechno jiné. Domy přiměřené výšky a charakteru, prakticky úplně zmizely výškové budovy a paneláky. A v Holešovicích opravdu nestál Veletržní palác. Emil se projel tramvajemi a navštívil známá místa. Ulice byly široké a tramvaje jezdily po zvláštních oplocených drahách, opět šílenou rychlostí na běžný městský dopravní systém. Když se přiblížil večer, navštívil Emil ještě zábavní centrum ve Zličíně a pak se vrátil expresem do Olomouce.
Bylo to sice všechno krásné, ale Emil do tohoto světa nějak nemohl zapadnout. Proto se ráno vydal zpátky na nádraží a vlakem dojel do Hrubé Vody. Žaneta byla překvapená, že přijel tak brzy.
„Už se ti u nás nelíbí, Emile?“
„Ale líbí. Jenomže jsem nějak zvyklý na to své upachtěné 21. století, takže si tu nepřipadám doma.“
„No já se ti nedivím. Taky bych nedokázala žít v jiné době. Po škole jsem si to vyzkoušela a vyrazila jsem na stáž do 13. století. Byla to dost otřesná zkušenost. Přestože jsem prošla různými kurzy, takže jsem se uměla pohybovat jako urozená dáma, nemohla jsem to tam vydržet a po pár dnech jsem to vzdala a vrátila se domů.“
„A v agentuře jsi spokojená, Žaneto?“
„Jsem. Můžu se věnovat svým historickým zálibám, protože agentura AL zajišťuje servis pro celý rozsah Českého státu od dob Velké Moravy. A navíc se tu setkávám se zajímavými lidmi, kteří se rozhodli spojit svůj život s bezpečností času.“
***
Emil se vrátil do svého století a ohlásil se agentuře Proba Security. Šéf MX001 jej seznámil s jeho kolegou probačním analytikem MX489. A tak od dalšího dne zasedl u pravděpodobnostního počítače a denně prověřoval zprávy z budoucnosti a plánoval potřebné zásahy. Bylo to opravdu o poznání klidnější než na školení. Počítač měl příjemný alt a nechal se oslovovat jako Eva. Kolega se Emilovi brzy představil jako Honza, začali si tykat a chodili spolu na pivo. Jaroslav, vedoucí zásahu z operativního oddělení, Emila ignoroval. Zřejmě mu vadilo, že byl při povýšení vynechán. Emil to vše přešel s klidem, byl na netýkavky v agentuře zvyklý
Léta Páně 2018, dne 29.8. věnováno autorem
Pavel D. F.
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
