Hostů OnLine:
Členů OnLine:
Registrovaných členů:
Právě přihlášení:
Historická nutnost 17
Ředitelství
„Uf, člověče, vynořil jste se tu jako duch,“ řekla mladá žena, která přecházela Horní náměstí.
„Omlouvám se, madam,“ odpověděl Emil a vydal se k nádraží.
 
Byl pěkný jarní den, ptáci zpívali, tramvaje jezdily bez problémů, vlak do Zábřehu dorazil bez zpoždění.
 
„Člověče, Emile, co je to s tebou?“
„Nic mami, jen jsem prožil pár let v desátém století.“
„Co to meleš, prosím tě, ráno jsi odešel do práce a teď se vracíš zarostlý jako Ezau, jak jsi to dokázal?“
„Vždyť ti to říkám, jenže ty mě nechceš poslouchat.“
„O tom desátém století? To je nějaký vtip, že?“
 
„Není to vtip, mami. Žil jsem sedm let v desátém století, mám tam ženu a dvě děti. V roce 935 jsem se na chvíli zastavil a rozhodl jsem se s tebou rozloučit, protože chci být dobrý syn.“
„V roce 935, ty ses zbláznil!“
„Zajímavé, že to říkáš. Moje žena si myslí totéž, když jsem ji řekl o tomhle století.“
„To přece není možné, Emile. Přeskočilo ti z té bezpečnostní agentury. Karla měla pravdu, že jsi tam neměl pracovat.“
 
„Karla byla hloupá holka, co se bojí každého stínu. Já jsem si užil pár let svižného života, bojoval jsem po boku knížete Václava, působil v jeho družině a nakonec jsem se stal vyslancem českého knížectví v Řezně. Tam mě čeká moje žena Agnieszka a já ji rozhodně nechci opustit.“
 
„Kníže Václav? Svatý Václav?“
„Ano, tak ho známe my. Byl to docela šikovný chlap, který se nějakého nebezpečí nezalekl.“
„Emile, jak se ti tohle přihodilo?“
 
„Agentura Proba Security je zástěrka časové policie. Zabýváme se chytáním padouchů, kteří chtějí změnit dějiny. Tohle ale nikomu neříkej, nebo tě odvlečou do 25. století a zemřeš v nějakém jejich internačním táboře.“
 
„Tedy už jsem na úřadě zažila všechno možné a nějaký Rom mě nemůže rozhodit, ale 10. století a svatý Václav, to je na mě trošku moc. A navíc se tam chceš patrně vrátit. Emile máš celý život před sebou, je ti 27 let, uvaž to ještě.“
 
„Není mi 27 ale 34, zapomínáš na čas, který jsem strávil v 10. století. To je na středověk už vcelku požehnaný věk. Nevím, kolik života mi tam ještě zbývá, ale už jsem to zvážil a nenechám tam svoji ženu samotnou. Pro mě manželský slib ještě něco znamená.“
 
„Vyčítáš mi, že jsme se s tátou rozešli?“
 
„Nic ti nevyčítám, mami. Jenom chci dostát tomu, co jsem slíbil. Agnieszka by v tom divokém světě bez mé záštity dlouho nepřežila a Ema s Kamilem jakbysmet. Jsem vyslancem českého knížete, teď je to pravda Boleslav, ale ani on mi prostředky pro můj život neodmítne.“
 
„Takže ty máš ženu a děti. Jen tak, ze dne na den. A ani je nemůžu vidět. To není spravedlivé, Emile, to není spravedlivé.“
 
„Život není vždy spravedlivý, mami. Mohl jsem knížeti Václavovi zachránit život, stačilo jen jednou nemáchnout mečem a nechat žít jiného vraha. Jenže historie by se změnila a my bychom tu možná nebyli. Nevím, jestli je udržení časové linie opravdu tak důležité, ale dal jsem se na vojnu, tak musím bojovat. A já bojuji za pevnou historii bez zbytečných excesů.“
 
***
 
Emil se rozloučil se svou matkou a vrátil se do Olomouce. Vešel bez váhání do dveří agentury a pozdravil vyděšeného Honzu.
 
„Kdo jste, pane, vy jste nový analytik?“
„Ale no tak, Honzo, nedělej, že mě nepoznáváš.“
„Emile, vždyť ty jsi teprve ráno odešel do desátého … já hlupák, no ovšem, už jsi zpátky, vždyť to není žádný problém.“
„Sedm let za sedm hodin, dobré tempo, co říkáš?“
„Sedm let v desátém století! To je jako sedm let v Tibetu.“
 
„Na tom něco je. Poslyš, Honzo, ty nemáš špatné nápady. Já jsem ale přišel jen na skok, mám jisté povinnosti, chápeš."
„Jistě, agent co cestuje časem, chápu.“
„To jsem rád. Evo, prosím tě, můžeš mi něco říci?“ zeptal se Emil počítače.
„Jistě Emile.“
 
„Ty jsi byla někdy vyrobena. Pamatuješ si, kdy to bylo?“
„Jistě. Bylo to v roce 3784. Pamatuji si ale pouze uvedení do provozu, nikoliv vlastní výrobu.“
„To mi stačí. Můžeš mi můj stroj času naprogramovat na tu dobu?“
„Samozřejmě. Připoj ho k portu.“
 
Emil to udělal a počítač Eva nastavil jeho stroj na požadovaný rok.
 
„Evo, kde najdu místo tvé výroby?“
„Snadno, je to kousek odtud, tam, kde je teď letiště.“
„Takže já mizím, Honzo, mějte se tady dobře a v dobrém na mě vzpomínejte.“
„Ty se už nevrátíš, Emile?“
„Asi ne, musím ještě něco vyřídit a pak hodlám žít v čase, který jsem si vybral.“
„Tak se měj. A nedělej tam agentuře MX ostudu.“
 
***
 
Emil vyrazil k Neředínskému letišti. Bylo to opravdu jen kousek. Nevěděl přesně, kam se postavit, ale rozhodl se, že to nebude řešit, a aktivoval stroj času.
 
Stál před vysokou budovou, na které byl nápis „Ředitelství času“. Rozhodně nejsou skromní, pomyslel si a vešel do budovy. Recepční se jej zeptal, kam má namířeno. Když mu řekl, že je cestovatel časem a chce mluvit se šéfem, ochotně mu ukázal cestu.
 
Vešel do přepychové kanceláře. Za stolem seděla žena se zvláštním tvarem hlavy.
 
„Vy jste Klingon?“ zeptal se Emil udiveně na prahu.
„Co prosím?“ řekla žena a nechápavě se na Emila podívala.
„Promiňte, já jsem agent MX851 a chtěl jsem s vámi mluvit. Jste jen trošku zvláštní, připomnělo mi to jeden starý seriál.“
 
„To je v pořádku, agente MX851, pojďte dál. Nejsem ze Země, proto ten jiný zjev. Jak soudím podle vašeho označení, vy asi epsilon Eridani neznáte, mám pravdu?“
„Máte. Nečekal jsem tady mimozemšťana.“
„A koho jste čekal?“
„Já nevím, nějakého ředitele.“
„A to já taky jsem. Agent AA001, ředitelka času. Takže co mi chcete?“
„Chtěl jsem se zeptat, jak se to vlastně semlelo, že vznikla časová policie?“
 
„To je jednoduché. Před několika lety jsme navštívili poprvé vaši planetu a zjistili jsme, že ovládáte cestování časem, přestože jste na velmi nízkém stupni vývoje. My jsme se na naší planetě s tímto problémem již vypořádali, takže jsme vám nabídli naše znalosti a vybudovali systém agentur, které mají zajistit stálost hlavní časové linie a zabránit lidem, kteří ji chtějí narušit, v jejich podvratné činnosti.“
 
„Takže vy odtud řídíte celý čas lidstva?“
„Dalo by se to tak říci.“
„A víte, že kvůli mně zabili svatého Václava? Stačilo jen nechat volnou ruku jednomu narušiteli času a dobrý kníže by žil. Víte vy vůbec, kdo to byl svatý Václav?“
 
„Nezlobte se, ale já si nemůžu pamatovat všechny postavy z vaší minulosti. Předpokládám, že to byl někdo, kdo je pro vás důležitý. A vy jste správně udělal, když jste narušitele času zastavil. Zajistil jste správný tok historie, bez které bychom se tu dnes možná nemohli setkat.“
 
„Jenže mně je špatně z celé časové policie. Jsem přesvědčen, že za narušitele času jsou označováni i lidé, kteří s cestováním časem nemají nic společného.“
„Pochopitelně. Zachování časové linie má vždy nejvyšší prioritu.“
„Ale ti lidé nic neprovedli! A vy je zavíráte do internačních táborů. Za tím musí být něco víc.“
„Pochopitelně. Ale proč se divíte? Byl jste taky jeden z těch, kdo tuto špinavou práci prováděl. Třeba pan Boháček, nebo paní Vitásková?“
 
„Vy mě znáte? Vy to tu celé řídíte, vy jste za to zodpovědná. Co by se stalo, kdyby se časová linie ubírala jiným směrem? Lidé by vás mimozemšťany nepřijali a nebyli by ochotni se vám podřídit.“
„Jste až nebezpečně chytrý, Emile. Víte co? Vy se teď vrátíte do svého 10. století a budete se věnovat své rodině.“
 
„A když ne?“
„Tak budete eliminován. Vy ale půjdete do desátého století, časová linie s vámi počítá a vy dobře víte, že ji musíme udržet za každou cenu. Už jste se stejně rozhodl, tak jaké drahoty?“
„Jak tohle všechno můžete vědět? Myslíte si, že všichni lidé jsou jen vaši poskoci?“
 
„Poskoci zrovna ne, ale musím připustit, že máme s vaší planetou vzájemně přínosné vztahy. O vás toho vím hodně, protože jste zatím jediný, kdo se naší organizaci vzepřel. Nemyslíte, že i já mohu používat zpětnou poštu?“
„A bez filtrů, jistě, rozumím.“
„Takže vidíte. Buďte rozumný. Vaše rodina na vás čeká, tady už nemáte čeho dosáhnout, zatímco tam v Regensburgu máte spoustu příležitostí.“
 
***
 
Emil to vzdal. Musel uznat, že to ta „Klingonka“ má promyšlené. Lidstvo si našlo osud, který asi nehledalo, ale to není jeho starost. Na nějakou revoluci se necítil, asi by to dalo spoustu práce přesvědčit lidi, že návštěvníci z epsilon Eridani nejsou tak docela kamarádi. Odešel z ředitelství času a vydal se do Regensburgu. Už v tom uměl chodit, takže si vyřídil kreditní kartu, jejíž dluh nebude nikdy splacen. Na 38. století bylo alespoň něco dobré: do Řezna jezdil vlak podzemní dráhy z Prahy každou hodinu.
Léta Páně 2018, dne 4.10. věnováno autorem Pavel D. F.
Share
  
6.10.2018 | 7:07    JC senior

Každá část má svoje, ale ta podzemka do Řezna by mohla jezdit častěji.
Úsměv