Hostů OnLine:
Členů OnLine:
Registrovaných členů:
Právě přihlášení:
Historická nutnost 18 (epilog)
Epilog

„Zum Teufel!“ zaklel muž, vedle kterého se Emil materializoval na Řezenském náměstí.

Nic neříkal, nikomu se neomlouval, koneckonců byl poslán k čertu, tak jaképak ciráty. Zamířil do své ulice a přivítal se s Agnieszkou, která jeho návrat druhý den vážně nečekala.
 
„Myslela jsem, že jsi odjel do daleka, Franzi.“
„Aspoň do Pasova, já vím. Ale já byl opravdu strašně daleko, možná i dál, než jsem si měl kdy troufnout.“
„Ty tvé věčné podivné řeči!“
„Něco jsem ti přivezl, Agnieszko.“
„Co to je?“
„To jsou hodinky. Už zvonili poledne?“
„Před chvílí.“
„Takže to takhle nařídíme a máme pět minut po dvanácté. Jako celý tento svět.“
 
***
 
Železný kříž se strojem času pověsil Emil na zeď, aby všemohoucí Bůh hlídal jeho rodinu. Žil dál spokojeně, Agnieszka mu porodila ještě dvě děti a z jeho syna Kamila se stal uznávaný učenec. Roky plynuly a bylo pořád co na práci. Na Olomouc, hlavní město času, vzpomínal Emil jen málokdy. Před svým osudem se nikdo neschová.
 
------
 
Věnování:
 
Tuto novelu věnuji Zuzaně Koubkové, autorce knížky Kníže Václav, která mi otevřela cestu do desátého století.
 
Léta Páně 2018, dne 6.10. věnováno autorem Pavel D. F.
Share
  
14.10.2018 | 11:00    Pavel D. F.

Časová linie podle Eridanců byla vyložená manipulace. Cítili se řediteli času, proklamovali, že udržují časovou linii pevnou a bez kolapsů, ale ve skutečnosti vše dělali jen ve svůj vlastní prospěch. Nebyli o nic lepší než současní politici.
 
Ve skutečnosti tak nějak doufám, že civlizace, které se s námi v budoucností spojí, budou vyspělejší. Myslím skutečně vyspělejší, hlavně duchovně. Jenže tato novela si ke konci dělala, co sama chtěla. Najednou jsem zjistil, že už nepíšu, co bych chtěl, ale co mi samo od sebe vychází. Nejsem žádný Chico Xavier, ale byla to rozhodně zajímavá zkušenost.
13.10.2018 | 11:27    Tessa

The end...
Emil je zpátky, jen možná škoda, že si krom hodinek nepřivezl i pár tub streptomycinu. Lidi té doby umírali i na banální infekce.
"Pani z epsilon Eridani" to měla dobře vymyšlený- vidíš nám do karet? Mazej zpět do 10.století! Zajímavé, že to časové linii najednou nevadilo. Emil tam už neměl co pohledávat (když splnil úkol) ajeho existence, jakož i existence dvou dítek, to byl pořádný uzlík v osnově času....
7.10.2018 | 10:04    Doremifa

...je jasné, že Vás tahle tématika chytila a že Vás baví. Já sama jsem ráda, že se Emil vrátil k Agnieszce a dožil svůj život vedle ní i když to znamenalo uzlík na plátně času :)