Hostů OnLine:
Členů OnLine:
Registrovaných členů:
Právě přihlášení:
Ale stálo to za to
Fantasy převážně nevážně.
Povídka z roku 2007.
Nejspíš ještě nepublikováno.
Že magická akademie v Zarethuse používá různá technická zařízení, to věděl starý Zarathorn velice dobře. Telefony, elektrická světla, výtahy, auta na dřevoplyn – nic takového ho nemohlo překvapit. A když letěl před pár lety s Aldusem na pomoc Honzovi Vorlovi v tom divném přístroji, kterému jeho kolega, profesor dálkové magie, říkal vírník, taky se příliš nebál. Létající stroj, jehož motor fungoval na základě magie, zatímco vrtule na střeše docela normálně pročesávala vzduch – podivná, ale pochopitelná věc.
 
Takže když se ozval bzučák bezdrátového telefonu, nechal mág ležet rozečtenou knihu na pulpitu a šel se ohlásit.
 
Volala profesorka Kerosana. Prý potřebuje Zarathornovu pomoc, jelikož se jí zjevil démon Qerkus a unesl studentku druhého ročníku Lilianu. Starý mág si o zjevení démona myslel svoje, jistě ta potvora nepřišla jen tak sama od sebe, Kerosana jako správný démonolog potřebovala občas nějaký vzorek pro výzkum. Nejspíš došlo při vyvolávání astrální bytosti k chybě, nebo byla porušena bezpečnostní pravidla. Nahlas své pochybnosti Zarathorn nevyslovil, pouze se zeptal, proč slavná pedagožka požaduje právě jeho pomoc, když má plnou akademii expertů.
 
Odpověď byla jednoduchá: ona nikomu nic neřekla, aby neztratila odborný glanc. A Zarathorn se už kdysi s démonem utkal. Tehdy ovšem šlo o pouhou klukovinu, pár studentíků si krátilo dlouhou chvíli pokusy s astrálem, a ten démon rozhodně nepatřil k první kategorii. Zarathorn byl posluchačem třetího ročníku, dokonce se ještě stále jmenoval Minal, slávou akademie znějící jméno obdržel až rok poté, což je ovšem jiná historie. Prostě ty nezbedy prváky náhodou přistihl, když jim hořela koudel u zadku – téměř doslova, jelikož vyvolali ohnivého démona Hirtaxe. Obratným zaklínadlem Zarathorn způsobil, že se Hirtax rozprskl do snopu jisker a o jeho přežití se pak vedly učené disputace. Vyvolat se ho však již nepodařilo, takže kdo ví.
 
„Poslyš, Kerosano, vždyť víš, jak to tehdy bylo,“ pokoušel se Zarathorn vyvléknout z háčku. „Prostě jsem měl kliku, nic víc.“
„Ale no tak, příteli, nepovídej mi, že to byla náhoda. Prostě tě vždycky nadpřirozeno lákalo. A za ta léta jsi mohl ledacos nastudovat,“ mazala med kolem úst paní profesorka.
„Vždyť víš, že jsem daleko. A žádný teleport v Glorei nikdy nebyl, nechce se mi harcovat na koni tři dny kvůli nějaké příšeře.“
 
„Tedy promiň, chceš snad říct, že jsem příšera?“
„Ach jo, ty ne, pochopitelně, Qerkus. Mimochodem, co je to za zvíře?“
„Bytost z kontinua Q.“
„To mi nic neříká.“
 
„Zarathorne, příteli, nemůžeš mě v tom nechat. Liliana je dcera barona z Humbry. Jestli se její otec dozví, že je děvče v trapu, nedostaneme ze Saley už ani groš.“
„Aha, takže tobě ani tak nejde o démona, jako spíš o dotace.“
„No tak, prosím, jsi přece kamarád, znáš Ludiana, může mě vyhodit z katedry a kde má stará čarodějnice hledat obživu?“
„Poctivě pomáhat lidem a inkasovat od boháčů. No dobře, když jinak nedáš, tak já přijedu.“
„Budeš moc hodný, já věděla, že se na tebe můžu spolehnout.“
 
Zarathorn mávl rukou a vypnul telefon. To bude zážitek. Což o to, cesta podzimní krajinou má své půvaby, ale co pak? Nějaké kontinuum, co je tohle za věc? Pěkně exotický démon, jenom co je pravda.
 
* * *
 
Pořídit koně nebyl problém, peněz měl Zarathorn dost, takže si mohl dovolit koupit zvíře přesně podle svých představ. Statná kobylka, spíše starší, nepříliš divoká, černá barva se k bílému plášti skvěle hodila, stačilo vzít hůl a vyrazit.
 
No, tak jednoduché to zase nebylo. Průsmyk Lian patřil k oblíbeným stanovištím lapků, takže bylo třeba zašít peníze do několika tajných kapes. Před tím ještě navštívit směnárníka, jelikož v Qakerii neměli rádi cizí měnu. Rovněž nějaké zásoby se hodily, hospody po cestě za moc nestály, v Simodamu prý nabízeli pocestným i psí maso, darebáci.
 
Vyjel zrána a nebral ohled na svá bolavá kolena. To se mu záhy vymstilo. Kolem poledne se spustil liják, takže čaroděj raději zajel do vesnice při cestě a schoval se ve stodole. Pršelo až do večera. První zádrhel. Teď už bylo jisté, že pouhé tři dny stačit nebudou.
 
Potěšil ho však sedlák, jemuž patřila stodola. Pozval ho do domu a s nadšením mága pohostil. Zarathorn mu nezůstal nic dlužný, zaříkáváním vyléčil hospodáři slepice z jejich nesnášenlivé letargie (byly nějaké smutné a nechtěly snášet vajíčka) a ještě dal mladé paní deset korun na nové šaty, jelikož měl rád upravené ženy.
 
V poledne už byl v Harmadu a do večera zbývala spousta času, protože vydat se do hor odpoledne znamenalo koledovat si o problémy. Ke studeném větru se mohli přidat lační vlci a na lupiče není hodno zapomínat.
 
Ubytoval se v poměrně čisté hospodě, poklábosil se štamgasty a jednoho otravného ožralu vzal holí přes zadnici, až vyletěl na ulici. V noci se mu zdálo o démonech. Nic pěkného, dokonce i Kerosana létala v povětří a dštila síru na chudáky studentíky.
 
Ráno bylo pošmourné, ale během dopoledne se mraky rozestoupily a cestu mezi kopci ozářilo jasné slunce. Vůně spadaného listí, spousty barev, člověk se snadno nechá unést. Opět chyba. Kousek za průsmykem Lian čekala skupina zbojníků, jeden chytil koně za ohlávku, druhý tahal Zarathorna za nohu a třetí výhružně mával krátkým mečíkem.
Nebylo zbytí, starý muž pevně uchopil hůl, praštil toho bídáka, co ho chtěl shodit ze sedla, mávl holí a její hlavice bolestivě zasáhla do hlavy druhého zloděje. Ten poslední s mečem se rozběhl kupředu, ale než stačil něco udělat, Zarathorn mávl holí potřetí a tentokrát použil jednoduché obranné zaklínadlo, jímž loupežníka odhodil na pět sáhů daleko, až mu ten směšný krátký meč vypadl z ruky.
 
Pro jistotu vyslovil mág ještě jednu formuli a přejel holí nad ležícími postavami. Udělil jim tak milost spánku, v němž mohli zapomenout na svůj nezdar.
 
* * *
 
Hlavní město Qakerie Simodam nemělo nikdy dobrou pověst. Bez ohledu na to, že před třemi tisíci léty odtud vládl první král téměř celému západnímu pobřeží. Dnes projížděl Zarathorn po nedbale dlážděné ulici mezi polorozpadlými domy a marně vyhlížel nějaké ubytovací zařízení. Když už byla tma a město zmizelo za zády, konečně našel hospodu, kde se zdálo být vše v pořádku. Dokonce měli dobré pivo a šenkýřka taky nevypadala špatně.
Pokojík v podkroví za moc nestál. Lůžko s volně loženou slámou, jakási houně na zakrytí a pochopitelně nezvaní broučí nájemníci všude kolem. Uspávací zaklínadlo na štěstí fungovalo i na hmyz.
 
Když další den po poledni dorazil na akademii ani se příliš nerozhlížel a hned spěchal za ustaranou Kerosanou. Měla kruhy pod očima a její jinak hypnotický pohled připomínal spíš psí oči. Po Lilianě se už začali shánět její spolužáci i profesoři, naštěstí nikdo nevěděl, že naposledy pracovala na extrakci démonů.
 
Ano, bylo to tak. Kerosana se v nějaké knize dočetla, že existují bytosti, které místo běžného astrálního pole obývají podivné kontinuum někde daleko ve vesmíru. Vyvolávací formule skutečně fungovala, jenže chlapík, který se představil jako Qerkus, vypadal značně namyšleně a čarodějce nemálo vynadal, že jej vyrušila. Liliana neprozřetelně pronesla něco o povinnosti astrální bytosti sloužit vyvolávajícímu mágovi, což Qerkus už nevydržel, luskl prsty a společně s baronesou zmizel v záblesku světla. Na další pokusy o kontakt nereagoval ani on, ani jeho soudruzi z kontinua. Kerosana byla zoufalá.
 
Zarathorn si vše vyslechl, pokyvoval hlavou a pak řekl: „No, to je sice smutné, ale co si myslíš, že s tím udělám já?“
„Třeba tě něco napadne…“
„Jediné, co mě napadá, je další pokus o kontakt a náležitá omluva té bytosti se žádostí o návrat zajatkyně.“
 
Kerosana namítala, že o to se již pokoušela, tak zasedli nad knihou a bádali společně o zvycích a náležitostech kontinua Q.
 
Nakonec Zarathorn přece jen přišel na řešení. Zaměnil jedno slovo ve vyvolávací formuli a Qerkuse přilákal. Démon se netvářil přívětivě, rozhlížel se po místnosti a koulel očima. Jinak vypadal jako normální člověk, ne příliš vysoký, ustupující vlasy, na spáncích šedivé, uprostřed sčesané na patku. Oblečený byl do jakéhosi přiléhavého oděvu s trojúhelníkovitým vzorem černo červené barvy.
 
„Co je?“ vybafl na oba čaroděje neurvale.
„Poslyš, příteli,“ ujal se iniciativy Zarathorn. „Já a Kerosana bychom se ti rádi omluvili, nechceme tě rušit. Snad jen kdybys nám vrátil Lilianu, pak už ti dáme pokoj.“
„Tu sprostou holku? Na co ji chcete? K ničemu se nehodí.“
„No, ona sem patří, má tu příbuzné, přátele…“ nedal se čaroděj.
 
„Negativní,“ zavrčel Qerkus.
„Na co ji potřebuješ?“ zeptal se Zarathorn nyní již důrazněji a uhodil špičkou hole do podlahy.
„Já? Já ji nepotřebuji. Ale vy taky ne.“
„My ano, Qerkusi!“ zvolala Kerosana.
„A na co?“
 
Zarathorn měl těch hloupých otázek právě dost. Vyslovil vázací formuli s cílem démona uvěznit. Ten se ale jen zamračil, luskl prsty a nebohý čaroděj zjistil, že se pod ním podlomila kolena. Klečel v písku pod sálajícím sluncem, Qerkus se na něho zašklebil, opět luskl prsty a zmizel.
 
* * *
 
Čaroděj s námahou vstal a rozhlédl se. V písku u jeho nohou rostla či spíše živořila nějaká nevysoká tráva, bylo velké horko a navíc se k němu v závoji prachu řítilo jakési otevřené vozidlo se dvěma chlapy na předních sedadlech.
 
Už jsem vám řekl, že v domovském světě starého čaroděje byla obecnou řečí angličtina? No jo, už to tak bylo. Koneckonců, když to jde ve Star Treku…
 
Zelené vozidlo zastavilo, jeden chlap vystoupil, namířil na Zarathorna jakousi zbraň a řekl: „Jste v uzavřené oblasti, člověče. Co jste zač? Nějaký islámský terorista?“
„Cože?“ odpověděl otázkou čaroděj a vyjeveně na vojáka pohlédl.
„No, co to máte na sobě, jakýsi kaftan nebo co. Vypadáte jako Arab. Pojedete s námi. Nastupte si a honem.“
 
Ohnal se tou podivnou zbraní, Zarathorn se nechal dostrkat na zadní sedadlo a bez řečí na ně kecl. Auto se rozjelo. Cesta nebyla dlouhá. Objevil se před nimi drátěný plot, brána a na plotě čaroděj zahlédl cedulku s nápisem „Area 51“.
 
Džíp zastavil před nevysokou budovou, oba vojáci vystoupili a vystrkali Zarathorna na cestu.
 
„Dejte nám tu hůl,“ řekl ten, co řídil.
„Ale přátelé, přece byste nechtěli brát starci jeho hůl,“ řekl Zarathorn, sklonil hlavu a mírně se usmál.
 
Voják se ale nerozpakoval, vytrhl hůl čaroději z ruky a ještě ho s ní přetáhl. Pak ho vehnali do budovy a než se nadál, mříže cely za ním zaklaply.
 
* * *
 
Zarathorn se rozhlédl, pokrčil rameny a přemýšlel, jakým řetězcem zaklínadel se nejlépe z této bryndy dostat. Žádný velký problém, pouze návrat do akademie v Zarethuse byl nejasný.
 
„Co jsi zač?“ ozvalo se z cely naproti pisklavým hláskem.
Čaroděj se usmál, pohlédl na dívku a řekl: „Zdravím tě, baroneso. Tak jsem se nemýlil, taky jsi tady.“
„Ty mě znáš? Odkud? Kdo jsi?“
 
Zarathorn se představil, vypověděl dívce historii pokusu o její záchranu a pak opět pokrčil rameny. Jenže v tu chvíli přišel voják, namířil na něho zase tu zbraň a začal řvát. Odvedli ho do prázdné místnosti bez oken, kde stál další voják, ruce držel za zády a tvářil se jako sup.
 
„Kdo jsi a co tu pohledáváš?“ zařval na usmívajícího se mága.
„A ty jsi kdo, že se tak neurvale chováš ke starším?“
 
Voják zesinal, vytáhl zpoza zad důtky, vykročil k Zarathornovi a chtěl ho praštit přes obličej. Čaroděj však použil své oblíbené obranné zaklínadlo, takže neurvalec odletěl až k protější zdi a rozplácl se o ni. Rychle vstal, rozběhl se k Zarathornovi a chtěl na něho zaútočit pěstmi.
 
„To stačilo, poručíku,“ zahřměl hlas ode dveří.
 
Voják sebou škubl, srazil paty a vykřikl: „Jistě, pane. Ale na Guantanámu…“
„Cože? Vy věříte těm propagandistickým blábolům nepřátel? Armáda Spojených států nikoho netluče. Zvláště tady ne. Ten muž má zajímavé schopnosti. Copak to nechápete? Ani on není odsud.“
„Promiňte, pane plukovníku. Já nevěděl, že je to ET.“
 
Zarathorn si oba důstojníky prohlížel a stále se usmíval. Pak udělal gesto rukou a vojáci sebou kecli na zem, až podlaha zapraštěla.
 
Tohle ovšem bylo i na informovaného plukovníka trošku moc, sáhl k opasku, vytáhl pistoli a vystřelil do vzduchu. Kulka zadrnčela o plechový strop a neškodně se zapíchla do podlahy dva metry za čarodějem.
 
„Vy jste ale dva pitomci,“ ulevil si Zarathorn a důstojníky dalším kouzlem uspal. Pak vyšel ze dveří, kráčel po chodbě a po cestě uspával další vojáky. Když došel k celám, namířil ruku na zámek u mříže, za kterou seděla na pryčně Liliana, ze zámku se zakouřilo a baronesa byla volná.
 
* * *
 
Vyšli slavnostně před budovu a nikdo jim nebránil. Zarathorn pro jistotu metal kolem sebe blesky, takže posádka základny jen vyděšeně zírala. Pak vyslovil zaklínadlo pro vyvolání Qerkuse. Příslušník kontinua se kupodivu dostavil, v obličeji byl brunátný a řval nadávky v nejrůznějších jazycích celého vesmíru (a možná nejen tohohle).
 
Zarathorn se tentokrát napálit nenechal. Mával rukama, až se na kolena poroučel Qerkus a jeho řev byl stále méně a méně artikulovaný. Čaroděj vyslovil poslední zaklínadlo a démon jen vyplázl jazyk a zakoulel očima v posledním záblesku jasného vědomí.
 
„Tak a teď nás vezmeš oba domů, Qerkusi, jinak tě tady před zraky těchhle chudáků usmažím,“ řekl Zarathorn vážně, i když koutky mu cukaly.
 
„Vynasnažím se,“ hekl Qerkus a několikrát se pokusil lusknout prsty. Když se mu to konečně povedlo a všichni tři se ocitli v kabinetu plačící paní profesorky, Zarathorn vyprskl a se smíchem démona uvolnil ze svého sevření. Ten raději okamžitě zmizel.
 
Kerosana se vzpamatovala a nejistým hlasem řekla: „Jak jsi to dokázal?“
„To ti bud vyprávět později. Jsem vyčerpaný, tolik magické energie jsem nevydal najednou nikdy v životě. Ale stálo to za to. Jenom si budu muset pořídit novou hůl.“
Léta Páně 2018, dne 29.10. věnováno autorem Pavel D. F.
Share
  
10.11.2018 | 16:27    Pavel D. F.

Tahle povídka byl jenom takový rádoby vtipný "ústřel" míchající prostředí jedné mé novely, Star Treku a našeho současného světa. Že je dostatečně rozvinutá technologie nerozeznatelná od magie, řekl tuším A. C. Clarke. Možná je pravda, že se historie světa odvíjí v cyklech a starší technologie jsou pak připomínány jako kouzla a čáry...
5.11.2018 | 15:31    Tessa

Stálo to za to. Číst a cestovat se starým mágem (chlapci z Oblasti 51 mají zas o čem přemýšletSmích).

Někde jsem zaslechla, že magie je jen dávný název pro technologii - a tady se to ukázalo. I když zaříkávadlo na slepičí letargickou nesnášenlivost a pro uspání nevítaných hmyzích spolubydlících už dneska asi nikdo neovládá, pokrok nepokrok...
30.10.2018 | 0:34    Doremifa

...jo, stálo to za to, pobavila jsem se. Slepičí nesnášenlivá letargie mě rozesmála nahlas.
Zajímavý nápad propojit magii a zón 51.
Fajn.