Hostů OnLine:
Členů OnLine:
Registrovaných členů:
Právě přihlášení:
Chci tě - Opilost
Jde o sourozeneckou lásku, jenže jde o zakázanou lásku. Jak si bratr a sestra poradi? A co jejich přátelé, rodiče? A co okolí?
Nanami Ichigo:
Seděla jsem doma v obýváku na gauči a pustila si televizi. Dávali pěkný film s Richardem Gearem. Můj oblíbený herec. Dávali film Husky. Nejsmutnější film, jaký jsem kdy viděla. Vždy u toho bulím, jak malá holka. Jinak bydlím v bytě čtyři plus jedna. Tento byt má levný nájem. I když pro jednoho člověka moc velký byt, tak za levno se jiný sehnat nedá. Tedy jedině garsonka. Tady v Tokiu to tak je. Jinak můj byt vypadá takto:
Od hlavních dveří je menší chodba, kde se do botníku odkládají boty a na věšák visí bundy. Skříň po pravé straně, kde je uskladněno oblečení na zimu a na léto. Podle sezóny.
Po levé straně jsou dveře, které vedou do koupelny se záchodem. V koupelně je sprchový kout i vana. Byla to velká místnost, kde byla i pračka a sušička.
Z chodby rovně je pokoj pro hosty. Zde je postel, skříň a stůl. Z tohoto pokoje jsem si udělala pracovnu.
Vedle tohoto pokoje je má ložnice. Je zde letiště, stůl a dvě skříně.
Z konce chodby vedl průchod do kuchyně spojené s obývákem. V kuchyni byla linka s domácími spotřebiči, trouba a sporák. U okna byl jídelní stůl a vedle něho lednička.
V obýváku byla na zdi velká televize, malý stoleček a velká sedačka se dvěma křesly.
Film započal a já si vedle sebe postavila papírové kapesníčky. Když film byl asi ve čtvrtce, ozval se mi mobil. Aniž bych, jsem se podívala, kdo volá, zvedla jsme hovor.
„Nikdo není doma zanechte zprávu.“ Řekla jsem do telefonu a hovor jsem chtěla ukončit. Ale matčin hlas mi v tom zabránil. „Mami, to si děláš srandu.“ Neřekla jsem moc příjemně. „OK, hned jedu.“ Souhlasila jsem a hovor ukončila. Vypnula jsem televizi. „Ten blb.“ Zaklela jsem nahlas. Šla jsem do ložnice, kde jsem na sebe hodila kraťasy a tílko. Vzala klíče od bytu i auta, obula jsem se. Zamkla jsem byt a jela výtahem do garáže, kde jsem parkovala.
Vlezla jsem do auta, zabouchla dveře, připoutala se a nastartovala. Vyjela jsem z krytého parkoviště do temné noci. Jela jsem k nedaleké hospodě, kde měl být můj bratr Kazuki. Poslední tři měsíce se většinou v sobotu večer opije a vede blbé řeči, nebo se chce rvát. Tentokrát jsem se chystala bratrovi říci, aby se šel léčit. Že se z něho stává alkoholik.
Přijela jsem k čtvrti Shibuya, kde se nacházela hospoda, kde měl být Kazuki s přáteli a přítelkyní. Zaparkovala jsem u chodníku. Vypnula jsem motor, vyndala klíčky, odpoutala jsem se a vylezla z auta. Auto jsem hned zamkla. U mě hned byla přítelkyně Kazukiho Nui Mihara.
„Nanami, díky že si dorazila tak rychle.“ Přivítala mě Nui, která byla v obličeji bledá jak stěna.
„Co zase provedl?“ zeptala jsem se rezignovaně.
„Chce se porvat se Masaem. Shiori se snaží to Kazukimu vymluvit.“ Řekla ve stručnosti. V tom se otevřely dveře a ven vyšel Kazuki s Masaem a Shiori v patách. Jakmile si mě Shiori všimla, přiběhla k nám.
„Nanami, jestli něco nepodnikneme, zničí se letité přátelství.“ Řekla Shiori nešťastně.
„Neboj, nic takového nebude.“ Řekla jsem rozhodným a tvrdým hlasem. Shiori se podívala na Nui a ta na ni. Pak se obrátily na mě.
„C-co máš v plánu?“ dostala ze sebe Shiori. Nečekala jsem, abych jim odpověděla a běžela jsem k těm dvěma kohoutům.
Když jsem doběhla mezi ty dva, tak se zrovna Kazuki natahoval, že Masaovi jednu vrazí. No, vrazil. Ale ne Masaovi, ale mně. V ústech to ruplo. Začala jsem polykat krev. Nejen ze rtu mi tekla krev ale i krev z vylomeného zubu. Nejen Kazuki a Masao, ale i ostatní diváci byli v šoku. Tohle totiž nikdo nečekal. Já sice ano, ale přesto se mi chtělo brečet bolestí. V rámci možností jsem zatnula zuby a sledovala vyděšený výraz v očích Kazukiho.
„Masao, prosím pomoz mi ho dostat do auta.“ Požádala jsem, Masaa a snažila se nedat najevo, že trpím bolestí.
„J-jistě.“ Dostal ze sebe Masao. Oba jsme chytili Kazukiho za ruce a odvedli k mému autu. Při odchodu diváci začali tleskat.
„Nevím, proč zrovna musí tleskat.“ Utrousila jsem mezi zuby, ale Masao i Kazuki mi rozuměli, ale mlčeli. Sami věděli proč, ale oba byli ještě mimo, tak to nijak nekomentovali.
Když jsme došli k autu, tak Shiori automaticky vyndala klíče z mé kapsy u kraťasů a otevřela auto. Nui otevřela dveře u spolujezdce, kam jsem usadila se Masaem Kazukiho. Připoutala jsem ho pásem a zavřela dveře. Shiori mi dala klíčky od auta.
„Nemám jet taky? Že bych ti pomohla.“ Nabídla se Shiori.
„To nemusíš. To zvládnu sama.“ Usmála jsem se na Shiori. Nebo spíš se o to pokusila. Pak jsem nasedla za volant, připoutala se a při nastartování odjela k sobě domů.
Auto jsem zaparkovala v garážích. Vypnula jsem motor, vyndala klíčky a odpoutala jsem se. Vylezla jsem z auta a zavřela dveře. Šla jsem ke spolujezdci a tam jsem ze sedačky vytáhla Kazukiho. Sotva se držel na nohou. Opřela jsem ho o auto a zavřela dveře u spolujezdce a poté celkově zamkla auto. Klíčky jsem dala do zadní kapsy kraťasů a podepřela ho a šla k výtahům. Tělo měl bezvládné, tak mi to hodně stěžoval a málem jsme oba žuchli i na zem. Přijel výtah a jeli jsme do třetího patra, kde jsem měla byt.
Nějakým způsobem jsem otevřela dveře, aniž bych já nebo Kazuki spadli na zem. Doma jsem ho hned odvedla do pokoje pro hosty, odložila na postel. Sundala mu boty a přikryla ho dekou. Jeho boty jsem odnesla do botníku. Poté jsem navštívila koupelnu, kde jsem zjistila, že jsem pěkná krasavice. Ret dokonale natekl. I dolní pravá čelist byla nateklá. Opláchla jsem si obličej a šla do kuchyně pro led.
S ledem na rtu jsem šla do obýváku. Chtěla jsem si na chvíli ještě pustit telku a uklidnit se. Ale v tom Kazuki na mě promluvil.
„P-promiň.“ Bylo jediné, co Kazuki ze sebe dostal. Otočila jsem se právě včas. Ztratil rovnováhu a spadl na mě. Ani já neudržela rovnováhu a spadla jsem na gauč. Naštěstí to nebyla zem. S Kazukim jsme si dívali do očí. Pytlík s ledem jsem upustila na zem. „M-miluju tě.“ Ještě dodal a vzápětí spal jak neviňátko. Jenže já tentokrát už žádnou sílu neměla, abych Kazukiho nadzvedla a nechala ho ležet na gauči a jít k sobě do pokoje. Museli jsme nocovat oba na gauči. Kazukiho hlava zabořena do mého poprsí.
 
Kazuki Ichigo:
Ráno, když jsem se probouzel, třeštila mi hlava jak střep. Ale co bylo divné, bylo, že jsem ležel na něčem měkkém a pohyblivém. Nadzvedl jsem hlavu a otevřel oči. Díval jsem se do těch nejkrásnějších očí, jaké jsem kdy viděl. Když jsem se podíval na její rty, všiml jsem si, jak ho má nateklý. Hned jsem si vzpomněl, co se stalo. Já ji uhodil. Tu drobnou milovanou osůbku uhodil. Nadávala jsem si pro sebe. Hned jsem se posadil s slezl z ní.
„Jak ti je?“ zeptala se mě tím krásným hláskem.
„Do toho ti nic není!“ utrousil jsem nevrle. Nechtěl jsem, ale musel jsem se chovat k ní hrozně. Nechtěl jsem, aby věděla o mých pravých citech, které k ní cítím. Jsme sourozenci a nechci, abychom byli v problému a mohli do vězení. Incest se trestal u soudu. Mohl člověk dostat i tři roky na tvrdo.
„Hele, tak příště oznam, aby mi mamka nevolala!“ křikla na mě a v jejích očích jsem četl, že trpí bolestí.
„Víš co? Jdi se bodnout!“ křikl jsem na ni, vstal, našel obuv a obul se a vypadl z jejího bytu. Pěšky jsem si to namířil k sobě, kde na mě čekala má přítelkyně Nui.
 
Nanami Ichigo:
Po probuzení jsem se s Kazukim hned pohádala, jak bylo naším zvykem. Poslední tři roky spolu nevycházíme a jenom se vidíme, jdeme si po krku. Ale když se opije, musím se o něho starat já. Rodiče to neřeší. A jak to dopadne? Hádkou. Přesto jde o mého bratra, tak mu vždy pomohu, i když vím, že díky se nedočkám.
Po odchodu Kazukiho jsem se postavila a šla uklidit mokrý sáček od ledu a utřít kaluž na zemi. V tom někdo zaklepal na dveře. Myslela jsem si, že je to Kazuki, že tu něco zapomněl. Šla jsem na chodbu a prudce otevřela dveře. V nich nestál Kazuki, ale mamka s taťkou.
„Ahoj N…“ nedořekla mamka. „Proboha, co se ti stalo?“ zděsila se a hned vpadla dovnitř a odtáhla mě do obýváku na světlo, aby viděla, jak vypadám.
„To byla nehoda.“ Řekla jsem pravdu. Opravdu to nehoda byla.
„On tě uhodil?“ zeptal se v klidu, ale přísně taťka.
„Ale omylem. Chtěl praštit Masaa a já mu v tom zabránila.“ Řekla jsem pravdu. I při mluvě to bolelo jako čert.
„Ty zavolej Kazukiho, my jedeme na pohotovost.“ Řekl rázně taťka. Když mluvil rázně nebo vážně, nic s ním nehnulo. Proto jsem si jenom povzdychla. Šla pro doklady a obula jsem se. S taťkou jsem jela na pohotovost a mamka byla u mě a čekala na Kazukiho, kterému volala.
Léta Páně 2018, dne 16.11. věnováno autorem JaneyTrafy
Share
  
16.11.2018 | 12:59    Doremifa

...musím souhlasit s Tess. Ta povídka dobrá není. Chtělo by to číst, číst, číst a pak ještě číst. 
Asi v polovině textu mě přepadla vtíravá myšlenka: může být tohle recese? 
16.11.2018 | 11:59    Tessa

Sorry, ale tohle není povídka, nýbrž slohovka o tom, jak opilý bratr praštil sestru, ke které tajně cítí něco, co by neměl.
To se může stát kdekoliv na světeě - tak proč zrovna Japonsko?
Ptám se proto, že uvedené reálie rozhodně Japonsku neodpovídají. Za byt 4+1 v Tokiu se platí nehorázná suma (jako všude ve velkoměstě), nikoliv levný nájem, a dovolit si ho může tedy jen velice zámožný člověk.
Stejně tak popis bytu - mimochodem naprosto zbytečný- se hodí na kterékoliv české sídliště.
Ani zasazení děje do vcelku exotické země (nechci autorce křivdit,možná se tam opravdu odehraje něco, co je typické jen pro Japonsko - například seppuku) ale nemůže zakrýt stylistické neobratnosti (celkově uzamkla auto...po odchodu Kazukiho jsem se postavila...nasedla za volant... i při mluvě to bolelo...apod.) a taky pravopisné chyby, zejména v přímé řeči.
 
Je to klasická ukázka toho, jak by povídka vypadat NEMĚLA.