Hostů OnLine:
Členů OnLine:
Registrovaných členů:
Právě přihlášení:
Podívaná pro bohy I/1
Někdo se mě ptal na pokračování povídky Černá růže. I když to zpočátku nevypadá, právě tato novela na ni navazuje. Její část už byla publikována na epika.cz, kompletní bude (snad) ale poprvé tady.
Podívaná pro bohy
 
Část I. Metropolis

Kapitola 1. Honza Vorel se představuje
 
Jemně mžilo, chlad podzimního rána pronikal vanutím větru pod oděvy chodců na Náměstí republiky. Honza Vorel vyšel z metra, narazil si kšiltovku do čela, na oči si nasadil brýle a začal si procházet došlé e-maily. Jeho prsty zkušeně běhaly po klávesnici v pravé kapse, text zpráv běžel před jeho očima na polopropustných sklech brýlí. Honza se postavil na zastávku tramvaje a čekal na čtrnáctku, která ho měla dopravit do práce. Pravá ruka cvakala v kapse po klávesách komunikátoru, právě odpovídal na mail jedné sympatické dívky, kterou si včera našel na webové seznamce. Možná by z toho mohlo být nějaké společně příjemně strávené odpoledne, třeba i večer a noc a kdo ví?
 
Tramvaj se přišourala k nástupišti, Honza se nasoukal do plného vozu, opřel se o tyč u dveří a pokračoval v korespondenci. Na Dlouhé do něho citelně strčila starší žena a začala mu nadávat.
 
„Hele, mladíku, co ty tu tak stojíš, překážíš, ustup.“
„Prosím, paní,“ odpověděl jí a uvolnil dveře.
 
Žena ovšem vystoupit nehodlala, pouze si musela rýpnout, tohle popichování Honza nechápal. Vrátil se k rozepsané zprávě, pozval dívku, jmenovala se Ivana, na rande dnes o půl páté na Strossmayerák ke kostelu, odeslal zprávu a díval se na Vltavu, která se líně valila pod mostem. U tunelu sebou tramvaj škubla, až se musel zachytit poutka na horní tyči. Stará paní si jen odfrkla.
 
Veletržní palác byl tradičně plný ruchu. Pracovníci galerie se hrnuli do práce, Honza mávnul pravou rukou kolem čidla docházkového automatu a zamířil k šatně do sklepa. Sundal brýle, navlékl na sebe uniformu, služební čepici sroloval mazácky pod nárameník a vyšel do prvního patra, kde měl po dalších osm hodin s krátkou přestávkou na oběd hlídkovat, aby si některý návštěvník nepřivlastnil nějaké umělecké dílo. Osobně byl vůči modernímu umění poměrně netečný, práce strážného je jako každá práce, k tomu není potřeba být znalcem obrazů. Nasadil si brýle, naladil služební okruh a přečetl si vzkazy od šéfa. Normální stav. Zkontroloval paralyzér v levé kapse a přesunul si pendrek více dozadu.
 
Vlastně si ani nepamatoval, kdy se z kustodů v oblecích stali strážci v modrých hábitech podobných maskáčům. Drzost zlodějů neznala mezí. Uprostřed návštěvního dne se doslova probili k vyhledanému dílu, ukradli ho a zmizeli za hluku střelby z ručních zbraní. Kustody a návštěvníky nešetřili. Bylo třeba opravdu důkladně zkoumat procházející osoby. Ty patrně netušily, že jsou jejich identifikační čipy neustále snímány a na druhé straně černých brýlí strážných běží jejich osobní údaje, kdykoliv se tito na návštěvníky podívají. Jakýkoliv kriminálník byl okamžitě odhalen a velmi pečlivě sledován. Jediný neopatrný pohyb pro něho znamenal zásah paralyzérem a bezplatný odnos před budovu.
 
Dopoledne se táhlo, Honza se procházel mezi návštěvníky, skenoval je a posuzoval. Občas mu to nedalo a zneužil své pravomoci, aby se o klientech dozvěděl nějaké podrobnosti. Nejvíce ho pochopitelně zajímaly pohledné ženy. Neškodilo dozvědět se, jak jim jde život a zda právě nemají nouzi o partnera. Metropolitní databáze shromažďovala všechny drby, takový magistrátní úředník nikdy neví, kdy se to může hodit. Všechno samozřejmě za zdání naprostého soukromí a pod záštitou zákona o ochraně osobních údajů.
 
Kolem poledne se začal v patře roztahovat televizní štáb, který patrně natáčel dokument o nějakém umělci a jeho díle. Honza nedokázal pochopit, proč se televize v moderní době neobejde bez tolika zbytečného harampádí. Jakoby nestačila obyčejná videokamera. Všude plno kabeláže, mikrofony na jeřábech, kamera jak vrata od stodoly, spousta různých pomocníků a uprostřed toho všeho dokonale oblečený redaktor oprašovaný vizážistkou. Honza projel všechny čipy a u jednoho tahače kabelů se zastavil. Safra! Seděl za překupnictví. Raději zavolat posily, dokud není pozdě.
 
Druhý strážný se dostavil během půl minuty. Byla to Honzova dávná přítelkyně Regina, nyní oblíbenkyně samotného velkého šéfa. Stačil letmý pohled na databázi, aby bylo zřejmé, zda se šéfem stále spí. Spí.
 
Regina se usmála a lehce zvedla pravou ruku na pozdrav. Honza jí to oplatil, ukázal na televizního poskoka se šrámem v datech a nechal ji, aby si ho neskenovala a prověřila. Kývla hlavou. Honza přistoupil k pomocníkovi, přiložil mu paralyzér ke krku a stiskl spoušť. Pro jistotu. Zatáhl bezvládného chlapa za nejbližší mezistěnu, postavil se kousek od něho a sledoval jak štáb, tak i jeho. Nikdo si toho nevšiml.
 
Jak se blížil konec služby, Honza začínal cítit jakousi podivnou netrpělivost. Důvodem mohla být schůzka s Ivanou, ale zdálo se, že je v tom něco víc. Nějaký vnitřní neklid, který ho pronásledoval už v předchozích dnech. Zdálo se mu, že se jeho život zastavil a potřebuje nový impuls. Potřeboval nějakou změnu. Nejen dívku na jednu noc, něco hmatatelnějšího. Adrenalin i smysl života.
 
Vlastně si neměl na co stěžovat. Práce sice poněkud fádní, ale nepostrádala zajímavé okamžiky. Plat taky ušel. Měl byt vyhovující jeho solitérnímu způsobu života. I když po pravdě nikdy nebyl dlouho sám. Co ho tedy tak trápí? Že by se hlásila touha po rodině? Tuto myšlenku rychle zavrhl. Na děti se ještě cítil dost mladý, chtěl si užívat života. Tak co ho žere? Nevěděl. Bloumal po galerii a ve snaze zahnat neodbytné nepříjemné myšlenky četl popisky u obrazů.
Léta Páně 2018, dne 17.11. věnováno autorem Pavel D. F.
Share
  
19.11.2018 | 23:56    Doremifa

...ano, nápadité a vzbuzující zvědavost. Dobře napsané. Asi budu taky čtenář :)
17.11.2018 | 18:09    Tessa

Jako úvod velmi slibné, hodně jsme se dozvěděli o Honzovi, a přitom mi to přišlo o dost svižnější a čtivější než třeba první čast Historické nutnosti.
Žádný napínavý cliffhanger na konci, přesto utnuto v správném okamžiku (čtenář již naladěn na pokračování a zároveň ponechám v nejistotě - co je příčinou Honzova neklidu? Jak asi dopadne rande s Ivanou? Jak skončí dnešní šichta v galerii?).
Těším se na další kousek...