Hostů OnLine:
Členů OnLine:
Registrovaných členů:
Právě přihlášení:
mezi námi
 
Stýskám si dokořán a pak zas přivírám oči
do komory spánku 
proklouznou 
popůlnoční myši 
                        (prokousávaj díry v nevědomí)
 
pak slyším 
plakat provazy
city svázaný do kozelce a tvoje mlčení 
co má každý oko jiný
-
tu noc dotýkal ses 
mojich dlaní
a pak ještě květináčů
něžný pták, co 
dokázal by postavit
to nejpevnější hnízdo
z oceli a plastu 
 
budem se dotýkat čelem
svých mobilů 
a marně 
čekat lásku
 
Léta Páně 2018, dne 17.11. věnováno autorem Anna Marie
Share
  
5.12.2018 | 18:18    Dota Slunská

Jsou smutná tato „mezi". Smutná a skoro běžná...to děsí. Tvá slova znějí poeticky a naléhavě.
18.11.2018 | 23:29    Špáďa

Co jsem zkouk tvé noční stlaní,
údivem jsem enem tál.
Hnízdo už mám snad jen k khraní,
mozek jako ementál.
18.11.2018 | 11:22    básněnka

A ...mezi čtyřma očima stýskám si...dotýkal ses holubího peří, kliky i polštářů, slyšíš i křik ode dveří, poslals mi letmý pozdrav s tušeným políbením...jen já si lásky obvykle víc cením? V kozelci svázaná slíbeným příště, pro pouto lidské ...muška, cíl...stanoviště...
18.11.2018 | 10:43    JC senior

I od plačíčích provazů lze očekávat láku...
*
18.11.2018 | 1:44    Doremifa

...vždycky troch bolí
 
fajn