Hostů OnLine:
Členů OnLine:
Registrovaných členů:
Právě přihlášení:
Podívaná pro bohy I/3
Kapitola 3. Háček
 
Nebylo třeba si stěžovat. Honza trávil večery s Ivanou, jednou šli k ní, jednou k němu, tentokrát žádné uspávací prostředky nebyly třeba. Přes den se toulal po městě a bavil se pozorováním lidí, kteří neměli ponětí o tom, že žádný správce sítě z Národní galerie doposud nesmazal Honzova přístupová práva na metropolitní síti. Nebo to možná byla práce Šímy, který se o své zaměstnance uměl postarat.
 
První výzva k akci přišla ve chvíli, když byl s Ivanou v posteli. Nevrle na sebe naházel oblečení, připnul si veškerou potřebnou výzbroj a vyrazil. Na Hlavní nádraží. Při představě střetnutí s bezdomovci mu bylo všelijak.
 
Šímova asistentka sledovala jeho cestu a bez problémů ho navigovala do dolní haly, kde u vstupu do metra ve směru na Jižní město stál obrovitý skřet a mával nad hlavou sekerou s dvojitým ostřím. To byl cíl.
 
Honza napřed strnul. Pak se na skřeta nevěřícně podíval a vytáhl pistoli. Vykřikl varování, což patrně neměl dělat. Skřet se otočil, zahlédl zbraň v Honzově ruce, napřímil se a hodil po Honzovi sekerou. Ten nečekal, uhnul do strany, překulil se v parakotoulu a zároveň si přehodil pistoli do levačky a pravou rukou vytáhl dýku z pochvy na pravém lýtku. V okamžiku dopadu na nohy hodil dýku po skřetovi. Dostal ho, dýka příšeře vjela do krku, skřet jen zachroptěl a sesunul se k zemi.
 
Honza přistoupil ke své oběti a nohy se mu klepaly. Co má tohle znamenat?
 
Kolem se už utvořil kroužek ze zvědavců a dokonce se přišli podívat i dva policisté. Vytáhl nůž z obludy, převalil ji na záda a začal ji pečlivě ohledávat. Nevěřil svým očím. Nebyla to žádná maska. Docela normální skřet z rodu orků, jakoby právě utekl panu Jacksonovi z placu.
 
Kde se taková obluda v Praze vzala? Vždyť to odporuje zdravému rozumu.
 
Přišli dva svalnatí chlapi s nosítky. Šímova asistentka ty dva na dálku označila za členy agentury, takže jim Honza vyklidil pole. Naložili skřeta a nesli ho ven do Šervůdského lesíku. Honza šel s nimi, nasedli do rozměrné dodávky a vyrazili na Letnou.
 
Novému agentovi se zdálo, že se pohybuje ve snu. V armádě prošel poměrně drsným výcvikem, měl za sebou střetnutí s všelijakými protivníky. Vždycky to ale byli lidé. Svět měl svůj řád, existovaly osoby dobrého myšlení a osoby zlé, které většinou stály na druhé straně barikády. K čertu, vždycky to byli lidé! Různé barvy pleti, různé mohutnosti postavy, ale lidé! Poslední protivník však člověk nebyl. Svět zešílel.
 
Šíma stál v prosklené kanceláři a spokojeně se usmíval.
 
„Výborně, agente Vorle. Bezchybný zásah.“
„Co to bylo, šéfe? Vždyť to ani nebyl člověk.“
„Byl a nebyl. Prostě pokroucený charakter, včetně vzhledu, pochopitelně.“
„Jo a stvořil ho Melkor nebo Saruman,“ ulevil si Honza s despektem.
„Proč ty výčitky, agente? Neříkal jsem vám, že budete bojovat proti různým individuím pochybného charakteru?“
„Jenže skřeti?“
 
„Ano, třeba skřeti. Všechno, co si lidská představivost dokáže vymyslet. Sdělovací prostředky jsou zatím chlácholeny, aby o těchto věcech nepsaly. Nicméně případů střetů s napohled nadpřirozenými bytostmi přibývá. Je to zajímavý fenomén, který zatím nedokážeme vysvětlit. Naše agentura byla založena právě proto, abychom se těmto bytostem dokázali bránit.“
 
„Takže přece jen háček, co? Boj proti příšerám. To jsem se dostal do skvělé společnosti.“
 
„Možná si to neuvědomujete, agente Vorle, ale naše agentura je opravdu skvělá společnost. Jsme ti nejlepší, tedy alespoň zde v Praze. Sám jste dokázal, že k nám patříte. Opakuji: jsou to jen zdánlivě nadpřirozené bytosti. Ve skutečnosti je jejich tělesná schránka docela přirozená. Pouze jsou jiní a obvykle mají sklony k násilí. Sice by bylo přínosné, kdybychom zajali některého živého, ale upřímně: vy byste se chtěl bavit se skřetem? Jak? Znáte černou řeč Mordoru? Nebo si myslíte, že oni budou mluvit česky? Pokud vůbec budou schopni řeči. Berte to jako fakt. Jste tu od toho, abyste zabíjel příšery.“
 
Honza odcházel domů pořád značně rozhozený. Některé věci mu prostě nešly pod nos a příšery k nim patřily. Takhle ve fantasy příběhu, to bylo něco jiného. Rád četl knížky o hrdinných rytířích bojujících proti všemu zlému. Nikdy ho ale nenapadlo, že by něco podobného mohl prožívat ve skutečnosti. Připadal si teď jako Buffy křížená s Geraltem.
Léta Páně 2018, dne 26.11. věnováno autorem Pavel D. F.
Share
  
26.11.2018 | 21:37    Tessa

Tak nevím, tohle mi hodně připomínalo Torchwood, organizaci stojící mimo pravomoci police, resp. hodně nad ní, založenou pro eliminaci mimozemských entit. Jenže ti věšinou svědkům takových událostí následně vymazávali paměť a díky dokonalému hackerství je dokázali utajit i v kyberprostoru.
Nějak se mi nechce věřit, že by tohle v Praze prošlo jen tak a že by se nenašel nikdo, kdo by si to nevyfotil a neprodal šťouravým novinářům...
Teda já bych to udělala bez váhání (kdybych dokázala používat svůj mobil nejen k telefonováníSmích).A tady...ticho po pěšině. Ale třeba to tak v dalších dílech nebude.