Panenko křehká z porcelánu
o tobě snívám, když se k ránu
noc mění v jitro, hvězdy hasnou
stáváš se hmotnou, živou, jasnou
 
Když vztáhnu ruku, dotknu se tě
čerstvé jak barvy na paletě
jak dobrý obraz, samá krása
a srdce pláče, i když jásá
 
Podobná květům od Maneta
přebývá v tobě vůně léta
přicházíš, když už hvězdy mizí
jsi tolik moje… tolik cizí