Hostů OnLine:
Členů OnLine:
Registrovaných členů:
Právě přihlášení:
Podívaná pro bohy IV/1
Část IV. Partie

Kapitola 1. Výzva
 
Den začal jako obvykle. Ranní hygiena, první zprávy o páté, k tomu hrnek kafe a včerejší houska. Honza se doposud neprobral, zašátral rukou, zapnul rádio a pustil se do snídaně. Vyrušil ho šramot v předsíni. Co se to děje? Vždyť by tu nikdo neměl být.
 
Dveře se otevřely. Drobná dívka si pohladila plavé vlasy a nasála vůni kávy.
 
„Příjemná vůně, Honzo.“
„Zdravím tě, Devano. To takhle vstupuješ do života druhých lidí? Přímo do jejich bytu?“
„Ale no tak, přece se na mě skutečně nezlobíš.“
 
Přistoupila blíž a dívala se Honzovi do očí.
 
„Devano, já nejsem Tobas. Uznávám tě jako bohyni, nevidím v tobě tolik ženu, promiň.“
„Honzo, já k tobě nepřicházím jako žena.“
„Chceš mi nabídnout svou božskou moc? Děkuji, raději zůstanu ještě nějaký čas člověkem.“
„Proč jsi tak odměřený, proč ty výčitky?“
 
„Já nevím. Nějak se ze mě stává bručoun. Nemůžeš se mi divit. O svou největší lásku jsem přišel, a tak jsem se vrátil sem. Jenže tady taky nenacházím klid. Už se skoro tři roky plácám v tomto světě a všechno mě štve. Štval mě Widolen, štve mě Praha.“
 
„Takže když ti řeknu, že zlo z Lopanského hvozdu opět hrozí, nijak tě to neovlivní?“
„Lopanský hvozd? Sídlo příšer? Tak po tom se mi opravdu nestýská.“
 
„Honzo, Westera je v ohrožení. Nejmenované zlo z Lopanského hvozdu se šíří, celá západní Huara je v obrovských zmatcích. Z lidí se hromadně stávají příšery. Jiné příšery, než na které jsme zvyklí.“
 
„A co já s tím? Vy jste bohové, vy si musíte poradit.“
„Není to tak jednoduché. Tahle věc se nám vymkla z rukou. Potřebujeme někoho, kdo se ujme nápravy.“
„Takže bohové hledají superčlověka? Nebo to má být někdo maličký, který má za vás tahat svět ze spárů temného pána, jako kdysi Frodo Pytlík tahal z průšvihu Středozem?“
 
„Hledáme mága, jehož schopnosti mohou proniknout mezi dimenzemi. Honzo, já vím, jaký jsi. Moje spirituální část v tobě rozpoznala velký potenciál. Musíš nám pomoci. Nikdo jiný to nedokáže.“
 
Honza náhle přišel o veškerou ironii. Zvážněl a díval se upřeně na Devanu.
 
„Poslyš, ty to myslíš vážně?“
„Ano, myslím to vážně.“
„Opravdu mám pomáhat bohům?“
 
„Bohům, když chceš, lidem, celému světu. Možná nejen jednomu světu. To, co se objevilo v Lopanském hvozdu, nezapadá do žádné naší vývojové linie. Nemáme ponětí, co to může spáchat, nemáme ponětí, jaký to má potenciál. Nemůžeme vyloučit, že to přišlo z jiné dimenze, a nemůžeme vyloučit, že to nějakou jinou dimenzi později nenapadne. Taky to může znamenat konec světů, které jsme pomáhali vytvářet.“
 
„Jenže pokud to nedokážete zastavit vy, jak by to mohl zvládnout nějaký magický nedouk?“
 
„Musel bys být schopen přechodu do čistě duchovní dimenze, abys chápal všechny souvislosti. Věř mi, tvoje duše je jediná ze všech, která se tomu může postavit. Netvrdím, že to půjde snadno a bez přípravy. Patrně budeš muset pochopit podstatu nepřítele, než ho zničíš. Možná tě to bude stát život, možná selžeš. Umíme v jistém smyslu cestovat časem, ale pouze do minulosti. Budoucnost je vždy neznámá, jakékoliv potenciální dějové linie se mohou vyvíjet jakýmkoliv způsobem. Tak co, pomůžeš nám?“
 
„Já nevím. Devano, tohle nějak přesahuje moje nejfantastičtější představy.“
„Ano, chápu. Pochopím i to, když odmítneš. Riziko je velké.“
„Pokud jsem skutečně jediný, nezbývá, než tě poslechnout. Dobrá, půjdu s tebou do světa, který mi sebral poslední iluze. Posoudím to zlo a když to půjde, utkám se s ním.“
„Nezmýlila jsem se. Jsi skutečně největší ze svých druhů.“
Léta Páně 2019, dne 12.2. věnováno autorem Pavel D. F.
Share
  
12.2.2019 | 23:28    JC senior

Ta partie dobře začíná...
Skončí taky dobře?
*