Hostů OnLine:
Členů OnLine:
Registrovaných členů:
Právě přihlášení:
Podívaná pro bohy IV/2
Kapitola 2. Král
 
Starý dům U černé růže vypadal zpustlý. Skoro tři roky neměl pána. Jeho správce, obchodník Arlan, na dům kašlal. Měl dost svých starostí. Živnost vázla, konkurence byla lepší a důraznější. Salea vrhla na trh množství levného sukna ze svých manufaktur, které braly práci tkalcům v ostatních královstvích.
 
Honza přejel rukou po veřejích hlavního vchodu, natáhl se a dotkl se vývěsního štítu. Jemně modré pozadí již mnohde odprýsklo, černá růže měla své soudružky v několika tmavých skvrnách.
 
Povzdechl si a vstoupil do domu. Bylo zde takové ticho. Vystoupil do patra a nahlédl do salonu. Velký dubový stůl stále vévodil místnosti, černá křesla v koutě místnosti se ztrácela pod závojem pavučin a prachu. Vešel dovnitř a hleděl na ta křesla. Když sem přišel poprvé, vstala z toho nejbližšího tmavě oděná postava čarodějky Dragoberdy. Tehdy pohlédl do jejích očí a netušil, kolik pro něho budou znamenat. Povzdechl si.
 
Starý Helder přivítal s radostí návrat bývalého pána. Živořil na ulici, Arlan ho vyhodil pro nadpočetnost. Sehnal ve městě Reblenu, které se sice dařilo lépe, přesto neváhala a k Honzovi se hned vrátila.
 
Nastal čas úklidu. Honza mezitím využil nového systému holubí pošty a poslal zprávu do Glorei. Zarathorn odpověděl záhy. Vítal Honzův návrat a zval ho k sobě.
 
Na královském hradě panoval klid. Nikdo nikam nespěchal, nikdo se příliš nevzrušoval. Honza se ohlásil u stráže a byl lokajem odveden do trůnního sálu. Meradon seděl u stolu a něco zapisoval do velké knihy.
 
„Vítám tě, čaroději. Dlouho jsi zde nebyl. Chápu, že cesty čarodějů jdou po světě různými směry a že se čarodějové objevují vždy v pravý čas. Co pro tebe můžu udělat?“
 
„Byl jsem povolán, abych se postavil zlu v Lopanském hvozdu. Kdysi jsi mi slíbil, že mi dáš, oč požádám. Žádám tě o intervenci ve věci vrácení mého majetku. Zatímco jsem přebýval v cizině, Widolská centrální banka moje jmění zabavila. Zůstal mi jen prázdný dům.“
 
„Věru v pravý čas přicházíš. Museli jsme sebrat velké vojsko a poslat ho na Siavu, aby bránilo Felicianu. Ustralen je teď můj spojenec. Stálo to spoustu peněz a zajištění logistických potřeb stojí stále více. Centrální banka je před krachem. Dluhy království přesáhly rozumnou mez. Je mi to líto, ale tvůj majetek prospěl dobré věci a je již vyčerpán.“
 
Král si povzdechl. Do místnosti vběhla malá dívenka, smála se a hnala se ke králi.
 
„Tatínku!“
 
„Vidíš, Vorle? Mé štěstí stále žije. Ilano, toto je velký rytíř a mocný čaroděj, který ti kdysi zachránil život. Pokloň se mu.“
 
Dívenka se na Honzu dívala nedůvěřivě. Úsměv jí zmizel ze rtů, přes čelo přeběhla nepatrná vráska, velké černé oči byly hypnotizující. Udělala pukrle, zakopla při tom o vlastní nožku a svalila se na zem. Hned bez řečí vstala a šla zvolna ke králi.
 
„Králi, nechci tvoje veličenstvo trápit,“ začal Honza. „Jsem rád, že je princezna v pořádku, to vyváží všechny peníze světa. Potřebuji jen něco málo do začátků. Musím si opatřit koně, zbraně, udržovat dům, taky musím něco jíst. Byl jsem velice daleko. Tam, odkud přicházím, panují jiné poměry, svůj majetek z tamtoho světa zde nemůžu použít.“
 
„Dobrá, čaroději. Obstarám ti nějaké peníze. Dělám to pro sebe, proč bych to nemohl udělat pro tak blízkého člověka, jako jsi ty. Prodám něco z hradního mobiliáře a pošlu ti výnos. Nyní mě omluv.“
 
Vstal, vzal dceru za ruku a odcházel. Shrbená záda se kolébala v rytmu jeho těžkých kroků. Honza viděl, že malá princezna bude patrně směřovat ke trůnu mnohem dříve, než se dočká dospělých dnů.
 
Král dostál svému slibu a sluha donesl Honzovi několik měšců se dvěma a půl tisíci tolarů ve stříbře. Dluhy bylo možné proplatit, mladý grošák stál ve stáji, služebnictvo mělo co jíst a ještě zbylo.
 
Blížila se zima, foukalo ze strnišť a zprávy z Huary nevypadaly příznivě. Padl Ratov i Tratolen. Laten zabarikádovaný v Hostonu se třásl strachy. Honza zaopatřil vše potřebné, sedl na koně a vyrazil k jihu.
 
Vlastně mohl požádat Devanu, aby ho dopravila do Glorei přes subprostor. Měl nyní na krku velký medailon, který ukrýval důmyslné spojovací zařízení do světa „bohů“. Nějak však cítil, že přílišné spoléhání na vyšší bytosti by mohlo ukolébat jeho smysly. A navíc byly tyto vyšší bytosti poněkud mimo.

(mapa Westery)
Léta Páně 2019, dne 15.2. věnováno autorem Pavel D. F.
Share
  
16.2.2019 | 10:42    Tessa

Vida, i čaroděj má přízemní starosti - jak uklidit dům a nakrmit sebe i služebnictvo. A spoléhá - světě div se - na své ruce a hlavu, nikoliv na magii. Je dobře, že i takovou "prkotinu", jakou je dlouhé a nebezpečné cestování, řeší vlastními silami, a ne pomocí "deux ex machina".
Něco mi říká, že mu ta božská pomoc bude hodit později a při mnohem větších problémech.
 
Dobře se to četlo, jen mě rušily moderní výrazy jako centrální banka, intervence, logistické potřeby a kupodivu i vyhazov pro nadpočetnost. Některé z nich by se daly tolerovat Honzovi, který právě dorazil z současného světa, ale z úst krále zní fakt docela divně.