Hostů OnLine:
Členů OnLine:
Registrovaných členů:
Právě přihlášení:
Podívaná pro bohy IV/6
Kapitola 6. Souboj šílenství
 
Tlupa otrhaných a ozbrojených lidí stála napříč údolím. Výhružně se na Honzu dívali. Jeden muž se napřáhl, ťal sekerou po hlavě koně, Honza grošáka marně strhával, aby unikl. Sekera dopadla, kůň se skácel. Honza přepadl přes jeho hlavu, v kotoulu vytáhl nůž a viníka bodl do prsou. Ten se však jen zasmál a znovu zvedl sekeru. Honza se podíval do jeho očí a vyslovil zaklínadlo. Muž zakolísal. Díval se upřeně do Honzových očí, pomalu se obrátil a zvedl sekeru proti svým druhům.
 
Nastala mela. Muži postupovali a začali se bít s obráceným šílencem. Někteří se vrhli na Honzu. Tomu stačilo pohlédnout každému útočníkovi do očí a vyslovit zaklínadlo. Postupně si získal většinu útočníků. Zbývající šílenci padali pod údery zbraní bývalých druhů.
 
Bylo po všem. Devět posekaných, ale živých mužů stálo okolo a čekalo pokyny. Honza přistoupil ke svému koni. Ležel na zemi a z huby mu tekla zpěněná krev. Vypadalo to zle, v divočině nemohl nikdo pomoci. Proťal koni mečem krční tepnu a ustoupil. Vzdal svému pomocníku čest, houkl na nové spojence a vedl je pěšky dál k severovýchodu.
 
Ozval se hlas: ‚Kam si myslíš, že jdeš?‘
‚Jdu, kam se mi zlíbí.‘
‚Sebral jsi mé bojovníky, to jsi neměl dělat.‘
 
Následný myšlenkový útok Honza snadno zvládl. Ne tak jeho muži. Skáceli se na zem a v křečích sténali. Pán černého šílenství zůstával stále silnější. Marně Honza přemýšlel, jak zvládnout problém současného telepatického dohledu nad několika lidmi. Černý pán to dokázal. Měl pod kontrolou celé pluky lidí a možná i zvířat, pracoval jako počítač v multitaskingu. To lidská mysl nezvládala. Honza mohl něco poručit některému muži, potom se obrátit na dalšího, a tak dál. I když vydal společný myšlenkový pokyn, muselo jít o jednu věc. Nemohl zároveň poslat jednoho muže jedním směrem a ostatní druhým.
 
Muži se pomalu sbírali ze země a dívali se na Honzu jako psi. Ano, nyní byl jejich pánem on. Jenže co dál? Vedl je dolů údolím a uvažoval o nepříteli a o svých možnostech.
 
Došli k vesnici. Hned se proti nim vyrojila řada mužů i žen. Honza nechal své bojovníky rozvinout do řady a dal jim pokyn k boji. Sám napadal protivníky ze zákrytu, místo boje se jim však vždy podíval do očí a zaklínadlem si získal jejich loajalitu. Po pár minutách boj skončil. Celá vesnice byla pod Honzovou nadvládou. Vyslal telepatický signál, že je klid, jeho „vojsko“ se odebralo do chalup, začali si léčit zranění a nabírat síly jídlem.
 
Honza vešel do hospody. Musel se obsloužit sám, nikoho zde nenašel. Najedl se, vypil džbánek piva, rozdělal oheň v kamnech, sedl si k nim a přemýšlel. Zatím jeho taktika vycházela. Pán černého šílenství očekával bojová zaklínadla, s obracením svých oveček na stranu soupeře nepočítal. Nejhorší bylo, že se muselo bojovat na život a na smrt. Ať stáli bojovníci na kterékoliv straně, pořád působili jako loutky ovládané šílenstvím. Uměli se sice o sebe postarat, když byl klid, přesto na ně musel stále myslet. Stále museli mít nějaký nosný pokyn, který udržoval zbytky jejich rozumu.
 
Vědomí možného propuknutí nekontrolovatelného šílenství svazovalo ruce. Pán černého šílenství své bojovníky korumpoval zabíjením vlastních dětí. Nebylo nutné nějak speciálně vyvolávat vlnu šílenství. Stačilo ztratit kontrolu a probuzené svědomí zajistilo vzájemnou likvidaci těchto chudáků.
 
Oheň praskal v kamnech, Honza se cítil unavený, vydal ještě telepatický pokyn ke spánku a uložil se na stůl v šenku. Nehledě na tvrdou desku stolu během pár sekund spal.
 
Probudil se náhle. Něco nebylo v pořádku. Soustředil se a zaznamenal myšlenky mnoha lidí. Nebyly to dobré myšlenky, sálala z nich zkáza. Jeho lidé spali, jejich myšlenky to být nemohly. Útočí! Vstal, vyslal telepatický pokyn k probuzení a shromáždil svoje lidi před domy.
 
Po cestě přijíždělo vojsko na koních. Tohle nebyli žádní vesničané. Šlo patrně o zbytky Huaranského vojska, které do Lopany poslal před časem Laten.
 
Honza rozmístil své lidi a pustili se do boje. Nastal krutý boj, krev stříkala proudem. Honza zoufale pozoroval, jak jeho vesničané jeden po druhém umírají. Jezdci se nacházeli v jasné výhodě. Měli dlouhé meče, byli na boj vycvičení, vůbec se s protivníkem nepárali. Navíc si dávali pozor, aby se nedívali Honzovi do očí, a tak nad nimi nemohl získat kontrolu. Během pár minut byli vesničané pobiti, jezdci se vrhli na Honzu, povalili ho na zem, svázali a naložili na koně.
 
Jak to, že ho nezabili? Pán černého šílenství jinak o zajatce nestál. Potenciálního nepřítele však chtěl mít ve své moci živého.

(mapa Westery)
Léta Páně 2019, dne 27.2. věnováno autorem Pavel D. F.
Share
  
28.2.2019 | 9:20    JC senior

Znám (nejen) z dětství různé Honzovy příběhy. Bojoval s drakem, s čaroději, s Ježibabou...
Teď narazil na velmi nebezpečného soupeře.
*