Hostů OnLine:
Členů OnLine:
Registrovaných členů:
Právě přihlášení:
Podívaná pro bohy IV/8
Kapitola 8. Píšťalka
 
Ospalým tržištěm se proplétalo pár nakupujících, bylo pod mrakem a foukal nepříjemný severní vítr. Honza obcházel stánky a myšlenkami setrvával u svého problému. U jednoho stánku se zastavil.
 
„Kolik chceš za tu píšťalku?“ zeptal se trhovce.
„Půl tolaru, vzácný pane. Je to ale jen obyčejná flétnička, mohu ti nabídnout tuhle lepší fujarku, byla by za tolar.“
„Ta malá stačí. Dám ti tolar, když mi předvedeš, jak se na ni hraje.“
„Ale ovšem, pane, podívej, je to jednoduché.“
 
Magickou pracovnou se ozývaly nesmělé tóny. Honza cvičil nejprve jednotlivé tóny, učil se zakrývat dírky a vyluzovat jasný zvuk. Po hodině se pokusil o první melodii. Moc mu to nešlo. Nikdy se v hudbě nedostal dál než ke zpěvu lidových písniček ve škole. Nakonec se to povedlo. Trala lá lá lá. Dva stejné krátké tóny, dolů, nahoru nad první tón a ještě o tón výš. Zkontroloval melodii s notovým zápisem v knize. Ano. Bylo to ono.
 
Cvičil jednoduchou melodii celý zbytek dne. Nakonec mu prsty zcela automaticky běhaly po píšťale, melodie byla čistá a jasná.
 
Další den navštívil banku, vynadal úředníkovi a vymámil z něho tisíc tolarů jako zálohu na navrácení propadlého majetku. Zprvu mu nechtěli nic dát, když však pohrozil, že všechny promění v orky, situace se obrátila. Přece jen jeho pověst ještě nevyprchala.
 
Koupil koně. Tentokrát si vybral pěknou hnědou klisnu podobnou té, co nosila Dragoberdu. Začal před ní hrát svoji melodii a hladil klisnu po krku. Nic nenamítala, a to bylo dobré.
 
Ještě si prostudoval několik kapitol o hudební magii, naučil se pár dalších melodií a byl připraven. Vyrazil za úsvitu. Sníh křupal pod kopyty, pořádně mrzlo a slunce vstávalo do ruda. Jel k jihu a prozpěvoval si svoji kouzelnou melodii.
 
Třetí den cesty již stoupal nahoru k Siavě. Počasí se zkazilo, padal sníh, mokrý a protivný. Vojáci v průsmyku Siava tábořili v několika táborech za sebou. Čekalo jich tu několik stovek. Brána Západu musela být dobře střežena.
 
Honza se domluvil s velitelem a vymínil si právo cesty na druhou stranu hor. Šlo to ztuha, rozkazy zněly jasně: nikdo nesmí tam ani zpět. Nakonec vojáci pokrčili rameny a nechali ho projet. Jeden šílenec, který leze do pasti, co to na jejich situaci může změnit?
 
Projel kolem tlejících mrtvol bojovníků obou stran. Cesta začala klesat, slunce na chvíli vysvitlo, klisna šlapala odhodlaně kupředu. Nikdo zde nebyl. Zima patrně zmařila plány Krostena na dobytí západních zemí, musel svoje figurky ve hře šetřit, aby o ně nepřišel. První tábor našel Honza až pět mil od průsmyku. Světla ubývalo, noc se přiblížila. Začal hrát svoji melodii a pomalu přijížděl k táboru.
 
Nastal poplach. Vojáci vstávali od ohňů, brali do rukou meče a utíkali k Honzovi. Ten stále hrál na píšťalu. Bojovníci se již nacházeli pár kroků od něho. Najednou se zastavili, sklonili meče a začali se smát. Kapitán bandy předstoupil před své muže.
 
„Vítám tě, Píšťalko. Přinášíš radost do našich řad, a to věru není častým zjevem. Umíš hrát i něco jiného?“
„No, pár věcí umím, ale o moc lepší to není. Nejsem hudebník, spíš čaroděj.“
„Čaroděj? Co pohledává čaroděj v této bohy zapomenuté zemi?“
„Třeba hledám zrovna vás, co ty víš.“
„Tak pojď, dáme ti najíst. Ulovili jsme kance, máme masa pro celý regiment.“
 
Nálada v táboře byla výborná. Vojáci vtipkovali, smáli se, prozpěvovali si Honzovu melodii a hodovali.
 
„Poslyš, čaroději, nějak se nemůžu zorientovat,“ začal kapitán. „Jeli jsme na výpravu, pak se cosi stalo a my jsme museli bojovat, i když jsme nechápali proč. Ty možná budeš vědět, co se s námi stalo.“
 
„Byli jste v moci pána černého šílenství. Posedl vás svým šílenstvím a na dálku řídil vaše kroky. Stačí ti to?“
„Stačí. Tedy, jak to skončilo?“
 
„No, docela jednoduše. Byli jste chráněni proti všelijakým kouzlům, nemohli vás přemoci ani zkušení čarodějové. Jenže pán černého šílenství zapomněl na to, že existuje vyšší harmonie stvoření. Stačilo zahrát ten jednoduchý popěvek a z vás se opět staly lidské bytosti.“
 
Kapitán jen kroutil hlavou.
 
Snesla se noc, hvězdy pronikavě svítily, Honza seděl u ohně a pátral myšlenkami po signálech černého pána. Doneslo se k němu zoufalé volání, které chtělo vojáky postavit do latě. Nikdo však neodpovídal, a tak Krosten nakonec svého snažení nechal.

(mapa Westery)
Léta Páně 2019, dne 6.3. věnováno autorem Pavel D. F.
Share
  
6.3.2019 | 16:09    Tessa

Honzova dobrodružství, všecko to pendlování mezi světy by vystačilo na deset životů.Obdivuju pevné nervy a vůli, se kterou to všecko zvládá...