Hostů OnLine:
Členů OnLine:
Registrovaných členů:
Právě přihlášení:
Podívaná pro bohy V/4
Kapitola 4. Vzpoura
 
Každé další probuzení bylo jako nové zrození. Azazel vždy stál před Honzou a udílel pokyny.
„Tuhle duši už skoro mám ve své moci. Potřebuji pouze poslední impuls - a ty mi ho zajistíš. Budeš v pozadí a vyčkáš správné chvíle. Potom nasměruješ mého potenciálního klienta na správnou stranu. Nebudu ti radit, jak to máš udělat. Jistě na něco přijdeš sám. Když ne, vyčkám přirozeného dění a pak ho lapím. Tak běž, slouho.“
 
Ocitl se v těle tlustého chlapíka, který rázoval chodbou uprostřed jemného hučení nějakých agregátů. Jmenoval se Ted Abramson a byl strojníkem na hvězdné lodi Palme, momentálně se nacházeli v hlubokém vesmíru a letěli warpem.
 
Měl stát v pozadí, a tak nechal Teda jednat samostatně. Vešli do dobře osvětlené strojovny, šéfinženýr Grečko něco kutil u hlavního panelu a jen kývl na Tedův pozdrav. Ted přišel k panelu energetické kompenzace podpory života a spustil kontrolní cyklus. Na třetí palubě se objevila porucha. Jistou rukou přejel po ovladačích panelu a zvětšil si na pomocné obrazovce schéma obvodů. Kolísalo proudění vzduchu za ventilátorem. Test ventilátoru odhalil poruchu na elektromotoru, větřák jen pomalu kroužil a dost se cukal.
 
„Všechno v pořádku, Abramsone?“ ptal se Grečko.
„Ne. Na třetí palubě je porucha. Budu se tam muset podívat.“
„Tak jděte. Abramsone! Ta partie pokeru v mé kajutě platí, připravte si penízky.“
„Jistě, pane,“ řekl Ted a v duchu si odfrkl. Pokud někdo někoho odře, bude to on.
 
Ted se zastavil ve skladu a vyfasoval nový elektromotor. Potom si vzal servisní brašnu a vyrazil na třetí palubu. Turbovýtah nějak podivně skučel, asi bude muset nahlásit jeho chování ve strojovně. Výtahy ale nespadaly do jeho povinností, takže na to po chvilce zapomněl.
 
Třetí paluba byla liduprázdná. Důstojnické kajuty, spousta místa pro každého zazobance. Ted přistoupil k bezpečnostnímu žebříku, vyhákl ho z úchytů a nesl ho k místu vyústění klimatizace. Zajistil žebřík u panelu ovládání a vylezl nahoru. Speciálním klíčem odmontoval mřížku ventilace a nahlédl dovnitř. Ventilátor se už jen cukal, o otáčení nebyla žádná řeč. Sáhnul na panel a odpojil přívod proudu do ventilátoru. Ještě to ověřil zkoušečkou a pustil se do montáže.
 
Najednou se ozvala rána a paluba se zhoupla. Klingoni útočí! To si vybrali správnou chvilku, pomyslel si Ted, který právě držel ventilátor v ruce a uvolňoval poslední šroub. Ten se pochopitelně při nárazu utrhl a spadl někam pod klimatizační jednotku. Sakra, ještě to způsobí zkrat na panelu, pomyslel si Ted a vytáhl magnetický lapač. Paluba se opět zhoupla, Ted se neudržel a spadl na podlahu.
 
Narazil si loket a začal sprostě nadávat. Kolem proběhl muž s odjištěným fázerem. Že by se dostali na palubu? Tohle ještě scházelo. Ted si třel naražený loket a hledal náhradní šroub v brašně. Na červený poplach nebral ohled. Páni si hrají na vojáčky, loď musí fungovat. Našel šroub, vzal do ruky náhradní motor a vylezl na žebřík. Nacvičeným pohybem odhodil vrtuli ventilátoru od původního motoru a připevnil ji na náhradní. Vlezl do díry ventilace a začal ventilátor montovat k úchytům.
 
„Ty tam, běž dolů!“ ozvalo se pod ním podivně pokroucenou angličtinou.
 
Stál tam Klingon a držel v ruce jakýsi fázer nebo disruptor, nebo jak tomu ti neřádi říkají.
 
„Opravuji klimatizaci. Musím to dokončit.“
„To nebude nutné, slez a pojď se mnou.“
 
Ted se postavil na zem, Klingon zabořil zbraň do jeho zad a vedl ho před sebou.
 
„Pohni se, Terrane!“ zařval.
 
Šli chodbou k výtahu. Klingon vrazil Teda do klece, zařval: „Můstek“ a otočil ovladačem na stěně. Byli na můstku prakticky okamžitě. Klingon vystrčil Teda z výtahu a cpal ho dopředu.
 
„Vy tam, ani se nehněte, nebo vašeho kolegu zabiju,“ vykřikl na posádku můstku.
 
Kapitán Horner vstal z křesla a řekl: „Vetřelec na můstku.“
„Držte huby, šmejdi!“ zařval Klingon. „Štíty dolů a bleskem.“
 
Nikdo se ani nepohnul.
 
„Něco jsem vám přikázal, mám vašeho kolegu zabít?“
 
Ted byl strachy bez sebe. Přemýšlel, jak nejlépe z dané situace vyklouznout, ale nic ho nenapadalo.
 
‚Vrhni se na něho,‘ řekl Honza myšlenkou.
‚Co to? Kdo to?‘ odpověděla automatická Tedova myšlenka.
‚Otoč se a sejmi ho.‘
‚To je ale pitomý nápad. Vždyť mě střelí.‘
 
„Tak co bude s těmi štíty?“ zeptal se Klingon vzrušeně.
 
‚Dobře ti radím, otoč se a sejmi ho. Na nebezpečí nehleď. Jsi v daleko větším nebezpečí, ani o tom nevíš. Honem!‘
 
Ted se otočil, napřáhl ruku a praštil Klingona do zubů. Ten se jen otřásl a stiskl spoušť fázeru. Než se Ted rozplynul ve vzduchu, uviděl prvního důstojníka, jak míří na Klingona a mačká spoušť. Pak všechno zmizelo.
 
„Co to mělo znamenat?“ křičel vztekle Azazel. „Tys ho měl dopravit ke mně, ne mu zachránit duši sebeobětováním pro jeho druhy. Jsi špatný sluha, Honzo, musím tě potrestat. Pokud mi to nevysvětlíš.“
 
„Co bych vysvětloval? Nebudu ti sloužit, abys mohl trápit druhé lidi. Mě si můžeš mučit po libosti. Už tě mám dost.“
„To jsou silná slova. Budiž. Užij si to.“
 
Nový černý tunel se zhmotnil v Azazelově ruce. Honza padal do temnoty.
Léta Páně 2019, dne 27.3. věnováno autorem Pavel D. F.
Share
  
27.3.2019 | 19:41    Dota Slunská

A jéje. Honza si asi opravdu užije. Ale překlápí se na druhou stranu...hurá...za pokus to jednoznačně stojí! Jsem zvědavá, jak se s tím hoši poperou. A k těm rekvizitám. Doremifa je všímavá čtenářka! Některý starý dobrý věci prostě holt lepší náhradu nenajdou. :) 
 Jo, a automatická myšlenka je děsivější věc než zbraně a Klingoni!
27.3.2019 | 13:08    Doremifa

...v hlubokém vesmíru na lodi s warpovým pohonem mě poněkud usmály rekvizity dvacátého století: elektromotor, ventilátor, žebřík, brašna s nářadím, šroub...vsadím se, že nádobí umývají Jarem. A pak taky Klingoni. Ty potvory jsou všude stejný. Útočí. :)