Hostů OnLine:
Členů OnLine:
Registrovaných členů:
Právě přihlášení:
Podívaná pro bohy V/5
Kapitola 5. Trest
 
Tma. Honza se pokoušel orientovat, hledal jakýkoliv signál. Pouze slyšel nějaké zvuky v okolí a hmatal před sebou mokrou hlínu. Pohnul rukou a zjistil, že to není ruka. Měl drápy a lopatkovité dlaně. Zabral a ucítil, jak odhrabuje hlínu. Zjistil, že mu to jde docela dobře. Hrabal hlínu a poslouchal. Uslyšel zvuk, který jeho mozek vyhodnotil jako potravu. Natáhl čumák a sežral žížalu. Kroutila se mu v krku, polykal ale dostatečně silně a nakonec ji zmohl. Příjemný pocit nasycení. Nedokázal to pochopit. Stále panoval tma. Uslyšel nepříjemný zvuk, který mozek vrátil jako signál nebezpečí. Rozběhl se vyhrabanou chodbou, zvuk se stále ozýval. Nakonec ucítil úder do hlavy.
 
„Á tady je ta krtica, už jsem ju dostal,“ řekl hlas nad jeho hlavou.
 
Úder do hlavy a tmavý tunel. Na chvíli proletěl barevným prostředím a další tunel.
 
Tentokrát viděl docela dobře, dokonce snad stokrát najednou. Vnímal, jak ho nadnášejí kmitající křídla. Kolem cítil plno příjemných vůní. Pustil se za jednou z nich. Vzduch byl plný života, další mouchy létaly kolem, blížil se ke chlévu, odkud vanula ona pro muší čich tak příjemná vůně. Narazil do lepkavého čehosi, jeho nohy se marně svezly po vlákně. Pohnul křídly a totálně se zamotal. Škubal sebou a chtěl se vyprostit. Pak uviděl obrovského pavouka, jak se k němu blíží. Pavouk ho zasáhl sosákem, strašlivá bolest, potom další a další vlákna kolem, Honza zjistil, že je úplně zamotaný. Stále cítil tu strašnou bolest, nyní se však už vůbec nedokázal pohnout. Sítí vanul příjemný větřík a Honza několik minut umíral za strašlivých křečí.
 
Tunel, barevný svět, další tunel.
 
Nacházel se v lidském těle. Zjistil, že je žena. Stál na poli a shrabával seno. Jmenoval se Anička. Byl tam sám, vůně sena opojně vstupovala do jeho nosu, zpěv ptáků ho oblažoval. Krásná chvíle. Najednou ucítil na bocích čísi ruce. Velký chlap ho strhnul k zemi, ani nestačil nic podniknout s hráběmi, prostě mu vypadly z rukou. Chlap se na něj sápal a funěl mu do obličeje. Už měl vyhrnutou sukni a už se do něho dostával. Strašná bolest v rozkroku, chlap funěl a začal přirážet. Nezmohl se vůbec na obranu, jen ležel a útrpně snášel nevyhnutelné. Pak sebou chlap zaškubal a Honza ucítil jeho vrcholné vzrušení. Najednou chlap chytil jeho krk a začal škrtit. Nemohl se nadechnout. Sípal a mlátil hlavou. Stisk nepolevoval. Marně lapal po dechu. Něco naprosto příšerného.
 
Tunel, barevná světla, tunel.
 
Tentokrát byl nějaká gazela a procházel se savanou. Vůně trávy ho vábila k jídlu. Sem tam uždibl trošku trávy a pak se zase rychle díval po okolí. Tak to velel instinkt jeho těla. Kolem se nacházelo několik jeho soudružek. Taky se popásaly a větřily. Najednou se ozval nějaký nepříjemný zvuk. Ohlédl se a uviděl velkého lva, který mu skákal na hřbet. Nestačil se ani pohnout. Najednou ležel na zemi a lev ho rdousil. Už si patrně myslel, že je konec, ale on nebyl! Honza cítil, jak mu lev rve vnitřnosti. Nepředstavitelná bolest. Škubal sebou a chtěl uniknout. Lev si toho všiml, ohnal se mu po krku a stiskl.
 
Tunel.
 
Co se stalo nyní, to nedokázal vůbec popsat. Cítil pouze dvě věci. Touhu po vodě a vítr. Nic víc. Stál na místě, nic neviděl a sál vodu ze země. Měl kořeny! Ano a vítr ohýbal jeho listy a nahoře, no jistě to musí být květ. Cítil svoji rostlinnou podobu, nemohl však nijak zjistit, co je vlastně zač. Jen voda a vítr, který přináší kyslík a oxid uhličitý a slunce, ano to teď přibylo. Svítilo slunce, v listech se děl div fotosyntézy, Honza to cítil a byl blažený. Najednou strašlivá bolest ve stonku. Už neměl kořeny, byl vytržený. Ano, utržený. S jeho tělem se cosi dělo. Nějaká síla ho kroutila a působila mu další bolest. Cítil další stonky rostlin kolem sebe. A další květy. Všechno nějaké propletené. Bolest nepřestávala. Trvala snad celou věčnost, mohlo to být určitě několik hodin. Cítil, jak chřadne a vadne. Příšerný pocit. Vůbec se tomu nemohl bránit. Přicházela pomalá mučivá smrt.
 
Tunel.
Léta Páně 2019, dne 30.3. věnováno autorem Pavel D. F.
Share
  
1.4.2019 | 14:47    Tessa

Mnoho smrtí, každá jiná, všecky zlé. A zase znova. Prokletí nesmrtelnosti (nemohla jsem si nevzpomenout na Jacka Harknese).