Hostů OnLine:
Členů OnLine:
Registrovaných členů:
Právě přihlášení:
Podívaná pro bohy V/7
Už se blíží konec. Kdo vydržel, dočká se teď pár překvapení.
Kapitola 7. Johanka
 
Azazel se tvářil neurčitě, Honza se vznášel kousek od něho a přemýšlel. Už měl téhle „pohádky“ o nebi a pekle dost.
 
„Poslyš, Honzíku, něco zkusíme. Pošlu tě k jedné duši, která je pro nás složitý případ. Už si na ní vylámali zuby jiní kádrové, ale možná nakonec provokace od obyčejného člověka udělá své. Nabídneš jí bezbolestnou smrt.“
 
„A dostane se jí pekla. Tohle znám. Jak vlastně vypadá peklo, Azazeli?“
 
„Ty se pořád na věc díváš těmi vašimi dětskými představami, Honzo. Myslíš si, že nacpeme duše do kotle a pořádně zatopíme. Jenže tak to není. Pouze nutíme duši prožívat znovu události, které ji k nám dovedly. Sem tam nějaká ta exkurze do zvířecího nebo rostlinného těla, to už sis taky vyzkoušel.“
 
„Takže stálé utrpení místo klidu, rozumím tomu dobře?“
„Celkem ano. Ale na druhé straně je to pořád život. To, co se nabízí na druhé straně, je pustá nuda. Dost řečí, vydej se na cestu.“
 
Honza proletěl tunelem a ocitl se v lidském těle. Byl žena, jmenoval se Johanka a seděl v temném žaláři. Cítil bezmezné utrpení lapeného člověka, ze kterého se ozýval jasný hlas vědomé rezistence.
 
‚Takže už to přijde. Za chvíli mě odvedou. Stálo mi to za to? Snad ano. Francie svobodně vydechla. Alespoň na chvíli. Nesmím se poddat strachu. Slyšela jsem ty hlasy, skutečně jsem je slyšela, byla to vůle Boží. Za to budu hořet na hranici, ach jaká hrůza!‘
‚Neboj se.‘
‚Už je to tu zase? Kdo to mluví?‘
‚Jsem posel.‘
‚Čí posel?‘
‚Ďábla Azazela.‘
‚Zvláštní, napřed svatí, teď ďábel. Co mi chceš, čerte?‘
 
‚Azazel ti nabízí bezbolestnou smrt.‘
‚To nezní špatně, ale já ďáblu nevěřím. Určitě to má nějaký háček.‘
‚Máš pravdu. Dostaneš se do jeho moci, tak jako jsem se tam dostal já. Nikdy nedojdeš pokoje.‘
‚Proč mi to říkáš, ďáble?‘
‚Protože nejsem ďábel. Jsem zotročená lidská duše.‘
‚Zvláštní.‘
 
‚Johanko, když vydržíš tuhle popravu, čeká tě velká sláva. Nejsem hloupý, dobře vnímám, kam mě ten darebák poslal. Nyní tě zabijí, ale nakonec tě postaví mezi svaté.‘
‚Skutečně? Tomuhle se dá jen těžko věřit. Co jsi zač?‘
‚Jmenuji se Honza a pocházím z dvacátého prvního století.‘
‚Och, tak daleko v budoucnosti? Ani tomuto se nedá snadno uvěřit.‘
 
‚Pro anděly, dobré i zlé, asi není problém překlenout hranice času.‘
‚Proč tedy ke mně přichází vyslanec zla, proč nepřijde anděl světla?‘
‚Možná proto, že dobří andělé věří tvému charakteru, zatímco ti zlí stále kalkulují s možností, že tě přemůže strach.‘
‚Jsi zvláštní vyslanec, Honzo. Nesnažíš se mě zlomit, mluvíš pravdu. To tě ctí.‘
‚A patrně mě za to stihne hněv mého pána. Jaký bych to však byl člověk, kdybych chtěl přivést na cestu zla jednu z největších žen patnáctého století?‘
 
Přišli biřici. Svázali Johance ruce a vedli ji dlouhou chodbou. Potom na nádvoří, kde již čekala hranice. Nic neříkala, v tichosti se modlila. Honza ctil její soukromí a jeho myšlenky mlčely.
 
‚Honzo, ono to bude bolet, že?‘
‚Odvahu, Johanko. Lepší zažít jednu příšernou smrt, než po zbytek věčnosti trpět.‘
‚Možná bych měla poslechnout tvého pána, strašně se bojím.‘
‚Nedělej to. Nebudu na tebe naléhat v žádném směru. Kdybych já měl znovu tu volbu, nikdy bych ďáblu své ano neřekl.‘
 
Přivázali ji ke kůlu a vršili otepi chrastí kolem ní. Nějaký chlap četl rozsudek. Neposlouchala ho. Znovu se oddala modlitbám. Vydrží, musí vydržet.
 
Oheň vzplál, hranice kolem Johanky zahořela, kouř ji začal dusit.
 
‚I kdybych měla jít temnotou rokle smrti, Pán bude vždy se mnou.‘
‚Ano, Johanko. Nejvyšší tě neopustí.‘
 
Kouř dusil, oheň začal pálit. Bylo to nesnesitelné. Honza už takové věci zažil, Johanka ne.
 
‚Teď to beru na sebe, Johanko. Skryj se za mou duši, zapomeň na celý svět.‘
 
Kůže se začala škvařit, vlasy vzplály. Honza ze všech sil skrýval duši Johanky před tou hrůzou. Nakonec dusivý dým udělal své a Johanka ztratila vědomí. Umírala v míru a nebyla to zásluha ďábla.
Léta Páně 2019, dne 6.4. věnováno autorem Pavel D. F.
Share
  
6.4.2019 | 13:04    Doremifa

...někdo řekl:kdo zachránil jednu duši, zachránil celý svět. Možná, že to řelk trochu jinak, ale smysl byl stejný. Cesta, na jejímž konci je zachráněná duše, byla dobrá cest.
6.4.2019 | 10:28    JC senior

Závěr díla si žádá překvapení...
a povedlo se!!