Hostů OnLine:
Členů OnLine:
Registrovaných členů:
Právě přihlášení:
Pozvalo štěstí noc na bílou kávu...
Kamarádka na jiném portálu v komentáři  mé básni vyjevila přání, abych právě na tohle téma napsal báseň. Tak jsem to zkusil...

Když štěstí cítilo se moc
samo uprostřed davu,
pozvalo černovlásku noc,
prý na bílou jen kávu!
 
Vzala si hvězdný kabátek,
úsměv i něhu v dlaních
a nespěchala nazpátek
dřív než v hodinách ranních...

A tak ti dva tam randili,
touha k nim z nebe slétla,
splynuli spolu ve chvíli,
než den otevřel světla.

Probuzen v hnízdě tíkl pták,
oni již patří k sobě
a my dva, lásko, nejinak,
večer zas zvu tě k sobě!

 
Léta Páně 2019, dne 13.6. věnováno autorem Shimmir
Share
  
30.6.2019 | 21:27    Anna Marie

Mirku, já tě mám ráda pro tu tvou dětskou duši. Protože, děti bývaj upřímný. 
18.6.2019 | 20:39    Dota Slunská

I já musím říci, že název se ti vyloženě povedl. Zbytek dílka už tolik nezaujme, ale zřejmě si najde svého čtenáře.
17.6.2019 | 13:45    Doremifa

...pěkný poetický název a hezký rozjezd mi pokazil absolutní rým v poslední sloce (k sobě/k sobě).Proč...!? Vždyť je tam tolik prostoru...
15.6.2019 | 11:20    Tessa

Název mě zaujal, i první sloka nebyla špatná. Ale pak...škoda, že ses nedržel i dál metafor a sklouzl do obvyklých banálních floskulí.
14.6.2019 | 12:56    JC senior

váhá štěstí v nocí davu
vždy ze čtvrtka na pátek
starostí má plnou hlavu
o svůj hvězdný kabátek
 
a bdící pták ve svém hnízdě
co povahu má holubí
radí, ať při noční jízdě
raděj se jím nechlubí
Úsměv
**